Šikmá přední stěna řeší časové zarovnání jednotlivých pásem. Zvuková vlna vzniká ve spoji kmitačky s membránou. Basák má kmitačku dost hluboko, střeďák méně hluboko a výškáč prakticky s rovinou čelní desky. Pokud desku nakloníš do zádu, tak se kmitačky ve vztahu k posluchači zarovnají přibližně na stejnou vzdálenost a tedy by výsledná impulsová charakteristika mohla být "kratší". Ovšem takové řešení přináší několik nevýhod. Ozvučnice je samozřejmě složitější na výrobu. Hlavně ale směřují maxima vyzařování jednotlivých měničů někam nahoru mimo poslechové místo. Dále pak časové zarovnání funguje jenom pro jednu vzdálenost. Všechno to jde samozřejmě optimalizovat pro konkrétní poslechovou vzdálenost nebo udělat i nějak nastavovací. Běžně ale chceme v místnosti chodit a stále slyšet stejný zvuk. Další praktickou nevýhodou je, že se do měničů více práší.
Pro mě je daleko větší nevýhodou maximum vyzařování směřující mimo poslechové místo, než nějak trošičku roztažená impulska.
Co se týče vzájemné fázového navázání měničů, tak je to úplně jedno, to se úplně snadno doladí výhybkou tak či onak. Ovšem vertikální směrovky s šikmou přední stěnou budou mírně asymetrické, což u svislé stěny prakticky odpadá...
Dalším přístupem časového zarovnání může být odskokování jednotlivých měničů - každý má svoji přední desku různě posunutou na hloubku. To má ale snad ještě závažnější problémy ve vzniku odrazů a difrakcí od takto vzniklých schodů. Zákonitě také musí stoupnout vzájemná osová vzdálenost měničů a zhoršují se tak směrovky kolem děličky.
Sečteno a podtrženo nakloněná stěna pro mě nemá smysl. Samozřejmě vím, že to spousta lidí dělá a vypadá to cool a hustě, ale podle mě je to k ničemu respektive to poškozuje zvuk.