Někdy vznikají nedorozumění z mnohoznačnosti objektivní (více významů), subjektivní (rozdílné chápání), nebo z do nebe volající (termíny poločas rozpadu, nebo polotloušťka útlumu, apod., zatímco např. čas polorozpadu by, tvrdím, byl o chlup intuitivnější)
Co jsem tak v životě stačil poznat - nejmoudřejší (ne nutně nejchytřejší) lidé ovládají umění říci i složité věci jednoduše. Já osobně se to budu do smrti jen učit. Ti horší rétorové před sebe strčí knihu, odkaz. A ti na chvostu se uchylují k argumentaci to si nastuduj, to jsi nepochopil, nebo dokonce to ty nepochopíš. Až potud lidskost sama. Pak jsou ještě typy (poznatek odtud) řitních alpinistů, kteří za takovou prázdnou argumentaci nebo zesměšňování přispěchají se smajlíky a pochvalami "tos mu to nandal". Nezřídka se "potvrzují" vzájemně neboli lezou do řiti jeden druhému. Strašná představa.
Takže udělám si tady pár poznámek, abych se k nim mohl (ne nutně) později vrátit, kde jsem byl třeba nepřesný, příliš obecný nebo příliš konkrétní, takže prosím brát s nadhledem, zda výše dlážděné nedorozumění (pokud nebude dodatečně zeditováno dočista dočista) není původu jeden o koze, druhý o voze:
mód ~ vibrační maximum (kmitna tlaku, uzel rychlosti, vid, kmitna přímého vlnění) - s rostoucími rozměry "náměstí" přibývá množství módů, t.j. kmiten tlaku. Je-li lambda zvuku mnohem menší než náměstí, říkáme, jde do nekonečna (necháme-li útlum, odraz, lom, disperzi zvuku a dimenzi či geometrii prostoru stranou)
mód ~ rezonanční maximum (kmitna tlaku stojatého vlnění) - na "náměstí" bude nula rezonančních maxim
mód ~ spektrální složka harmonického vlnění - monochromatický zdroj vlnění má tím bohatší spektrální rozvoj, v čím delším čase nebo prostoru jej posuzujeme
mód ~ dominantní složka(y) spektra - tón, u světla barva (tady se vždy pozastavím nad vzájemně odlišným pojetím barvy u světla a zvuku)
mód ~ způsob, režim
mód ~ hudební stupnice
mód ~ množina módových čísel
Lze to brát jako svobodu vyjadřování. Kydybych se někde kór mýlil, jednak o nic nejde, druhak o nic nejde.