Téma: Želva (domácí kino 5.0 Beyma, Seas)
Určení: Domácí kino bez subwooferu
Datum realizace: Červen 2010
Orientační cena: 10000Kč
Technická data: Bassreflexová ozvučnice, (šxvxh) 170x285x305mm, Objem 8l, Příkon 50W, Citlivost 85dB, Frekvenční rozsah 50-20000Hz, Impedance 6Ω, Bassreflex Ø37x85mm (55Hz), DTD a spárovka 18mm, Hmotnost 7kg
Autor: Želva
Úvod
Na návrh mého kamaráda (nick Leon na fóru, Leoš Procházka) jsem se rozhodl s jeho pomocí sestavit rozumné ozvučení domácího kina. Leoš čte fórum již několik let, má tedy obecné znalosti ohledně měničů a dokáže celkem velmi rozumně poradit v základních konstrukčních otázkách, bohužel se necítil na kompletní zjišťování celého postupu správného měření pro výsledný návrh výhybky, tak jsme se domluvili na tomto projektu domácího kina, kdy já jako úplný začátečník, ale se znalostí angličtiny a PC zjistím postupy návrhu v PC a Leoš mě bude obecně povzbuzovat a radit.
Díky Leošovým zkušenostem jsme zvolili měniče Beyma 5MP60N a Seas 27TBFC/G, dále mi poradil ohledně objemu bedny, ohledně BR jsem se poradil s checkem (Martin Vitvar) a rozmístění repro jsem si trochu vyzkoušel v programu Edge, pak jsem šel konstruovat.
Konstrukce
Bednu jsem slepil s pomocí vrutů a dovnitř vlepil 5cm širokou výztuhu z 18mm DTD, ta spojuje přesně uprostřed bedny levou a pravou stěnu budky. Po vytvoření základního tvaru, jsem vyřízl otvory na měniče, terminál, BR z šedé odpadní roury sehnané jednoduše v OBI do středu šířky zadní stěny a výškově přibližně naproti středu Seasu, začal kitovat a řešit poréznost DTD. Pak následovalo stříkání sprejem.
Poté, co jsem byl celkem spokojený s nástřikem, jsem nalepil na přední stranu 18mm dubovou spárovku od svého kamaráda truhláře, do té opět vyřízl otvory pro měniče. Pak následovala práce jiného truhláře z vedlejší vesnice, který provedl frézování hran a zapuštění měničů.
Následovalo další kitování a to z důvodu občasných mezer mezi DTD a dubovou spárovkou. Následovala nespokojenost s povrchem nastříkaným sprejem a současně po delší době vylezlými hranami z lepení "na tupo" a rozhodl jsem se povrch DTD přebrousit a jednoduše natřít bílým Balakrylem (s ohledem hlavně na finanční stránku, jednoduchost a nakonec i lepší výsledek) s následným lakováním matným lakem. Následovala nespokojenost s matným lakem a došlo na lesklý lak, no a to už je vlastně finální podoba budky, která se mi líbí i nyní zhruba s půlročním odstupem.
Obyčejné plastové terminály jsem původně chtěl udělat křiklavě žluté, ale při výsledném dojmu jsem toto řešení zavrhl a natřel je taktéž bílým Balakrylem a několikrát přelakoval lesklým lakem. Poté přišlo na řadu tlumení takovým tím bílým rounem z Dexonu, nalepil jsem jej na všechny stěny a tak, aby to poté byla na omak celkem silná měkká vrstva, abych rukou necítil hned DTD.
Měření
A pak už následovalo měření, to jsem vlastně dával celé kompletně dohromady od nuly. Leoš měl již dříve vyrobený měřicí stojan, kdy ještě měřil starším mikrofonem pomocí Arty, pak mikrofon od checka, ale jinak jsme neměli nic, čili proběhla výroba krabičky a "studování" nejdůležitější teorie. Výsledné křivky jsem se snažil sladit nejdříve v programu LspLAB, ale po zveřejnění Xoveru (díky MaBatovi) jsem přešel na Xover. Po asi dvou měsících mého úporného snažení, kdy jsem jako naprostý začátečník seděl téměř každý večer u LspLABu/Xoveru, jsme se s Leošem rozhodli poslat naše výsledky checkovi a zeptat se jej na radu. Ten se mi ochotně nabídl, že až bude mít volno, na výhybku se podívá a udělá ji. Poté výhybku poslal (s dělením zhruba někde okolo 1500Hz) a já se jal, úplně šťastný, objednávat součástky. Výhybku jsem přidělal na tvrdý kartón, který jsem zaklínil na boční stěnu mezi výztuhu uprostřed a spodní stěnu, tak aby výhybka pěkně držela.
Zvuk
Poslech výsledného sterea byl velmi příjemným překvapením, ikdyž už jsme v průběhu konstrukce nějaké pokusné poslechy na provizorním dělení dělali a věděli jsme tedy co se zhruba dá očekávat - no věděli jsme, že zklamání to rozhodně nebude. S velmi dobře, jednoduše navrženou výhybkou byla zachována charakteristika měničů (nádherně zřetelné výšky a velmi rychlé a úderně přesné basy) ale naopak zmizel jakýsi únavný pocit při delším poslechu. Ten jsem původně připisoval také charakteristice měničů, ale nakonec se ukázalo, že za to mohla naše provizorní výhybka.
Celkově zvukový dojem je takový, že na opravdu dlouhodobější poslech, kdy to člověk teprve dokáže ocenit, jsem nikdy ještě neměl možnost slyšet takhle kvalitní rerosoustavu. S takovým zvukem jsem se obecně nikde zatím nesetkal. Hudba, která se mi dříve na mých TVM ARS-335-50/8 líbila, je na tomto 2p mnohem detailnější a opravdu mnohem, mnohem hezčí. Člověk slyší rozdíly v kytaře např. tam, kde si myslel, že bylo po sobě zahráno 2x to stejné atd.
Celkově mi došlo, že například hudebníci vlastně vkládají do své hudby i mnoho kvality, kterou vlastně posluchač s běžným ozvučením ani nemá možnost docenit (ikdyž je to např. jeho velmi oblíbená kapela, jejíž členy obecně považuje za velmi dobré hudebníky), protože je prostě na svých bednách nemá možnost uslyšet. Obecně Beyma jde i opravdu velmi hluboko, subwoofer, který jsme původně plánovali někdy dodělat, zřejmě vůbec konstruovat nebudu a možná někdy v budoucnu udělám jen dopředu podobné třípásmo, ale to není vůbec jisté. Seas zase hraje výšky tak, že je slyšet jednotlivé detaily hudby a už nemám dřívější pocit, že jakoby jen někdo vzadu šustil igelitovým pytlíkem.
PS
Tak, to je asi vše, pokud by se někdo divil, že na fotkách hotových budek jsou pouze 4 bedny a ne 5, tak je to proto, že 5. ještě nemá kompletní lak a mám ji v dílně.