Téma: Stručné shrnutí zásad návrhu krabic pro domácí i studiovou techniku
Napsat zcela vyčerpávající návod v podstatě nelze, téma je příliš široké a zasahuje do obou příbuzných technických oborů, tj. jak do strojařiny, tak i do vlastní elektroniky ( je-li naším cílem skloubit obé do elegantního celku, což je ale víceméně cílem všech konstruktérů ). Nutno ještě poznamenat, že skutečně elegantní přístroj v sobě nese i velký díl výtvarného cítění konstruktéra, respektive jeho cit pro detail a proporce, na což bohužel většina amatérských konstruktérů příliš nedbá - býval jsem přítomen za bolševika na mnoha Svazarmovských výstavách, nazývaných tehdy Hifiama a býval to v tomto ohledu mnohdy děs a hrůza. Ale abych nehleděl jen do " vlastních řad ", podobné hrůzy vidím i dnes na DIY, takže jak se zdá, není to jen vlastnost konstruktérů z české a podtatranské kotliny...
A přitom stačí tak málo - jen se pozorně dívat, neboť existuje dostatek detailních fotografií přístrojů a pak při vlastním návrhu trochu přemýšlet....
Podotýkám, že nejsem strojař, takže mi promiňte, nebudou-li někdy některá vyjádření po této stránce zcela košer...
Základní technologie výroby krabic
Lze je rozdělit v zásadě do tří základních skupin, respektive jejich vzájemných kombinací. Jsou to :
a) krabice vyráběné postupovým lisem
b) krabice vyráběné pomocí ohraňovacího lisu
c) krabice skládané ze speciálních profilů a rovných plechů
A) Pomocí tzv. postupového lisu je vyráběna naprostá většina spotřební elektroniky. Postupový znamená, že se jedná o soustavu několika lisů za sebou, z nichž první vystříhne základní tvar z plechu, další do něj vyrazí otvory a zpevňovací prolisy a třetí ho pak naráz zohýbá do požadovaného tvaru. Produktivita takovéhoto soustrojí je obrovská, hotový polotovar vypadává každých pár vteřin. Vstupní materiálový polotovar je nejjednodušší možný, to jest pouhá role pozinkovaného plechu. Materiálové náklady jsou nejnižší, protože se zpravidla jedná o plech cca 0.5 mm silný, který stojí prakticky pakatel. Pevnosti šasi se totiž dosahuje zmíněnými prolisy a vhodným pospojováním jednotlivých dílů, takže tato tloušťka materiálu je zcela dostačující. Přesnost dílu je velmi vysoká, daná jen správností návrhu lisovacího přípravku. Vyrobený polotovar nepotřebuje žádnou další úpravu, z lisu jde rovnou do lakovny. Zdrcující je ovšem cena lisovacích přípravků, protože jejich výroba je velmi náročmá. Kdysi jsem se na ní ptal v budějovické bývalé Tesle - cenu 1.5 milionu za sadu přípravků na jeden díl mě rychle vyléčila z nadšení....Z tohoto důvodu tato technologie zůstává doménou pouze opravdu masové produkce ( deset tisíc kusů a víc... ).
Mám pokračovat ?