Největší nevýhoda BR je impulzní odezva, na ní je vidět, že repro na počátku signálu dostane hodně zabrat - musí rozrezonovat BR - výchylka je větší než u CC. Jakmile se rezonance ustálí, což je zhruba tak druhá vlna, výchylka klesne. Jenže největší sranda je, že todle platí pouze pro sinus. Jakmile přivedete jiný tvar signálu, nedejbože skombinovaný s velkou špičkou zrovna v první vlně, reprák hostane hodně po čuni. Pasiv je na tom kupodivu ještě trochu hůře.
Myslel sem, že jsme se shodli, že zkreslení závisí hlavně na X, a pod Fs je vždy větší než nad. Jenže Fs nám je reálně k hovnu, zájímá nás Fc - repro s nižší Fc může mít nakonec Fc stejnou jako Hifík (promiňte, že to sem tahám, ale HiFi a PA už jsou archetypy). Tím, že Hifíka zavřete do menší bedny přidáte hodně tuhosti do systému. PAčko s vyšším Fs zavřete do velké bedny, tuhosti přidáte míň --> Fc může být ve výsledku stejné. Takže s Fc jsme na tom řekněme stejně. Teď nás bude zajímat výchylka, no samozřejmě bude s větší plochou membrány menší. Co nás většinou limituje kus nad laděním BR? Právě celkový Vd a zkuste najít PA s Xmax 12mm!
A co takhle impedance na Fc? Kolik si myslíte, že do ní protlačí zesilovač výkonu.
Čím víc na to koukam, tím víc se mi líbí uzavřít repro do menší uzavřené ozvučnice a provozovat ho hezky pod rezonancí, 12dB pokles doronat. Akorát to chce Vd kolem 1litru, a Q co nejnižší.
Achich, škoda že sou ty 21/24" tak drahé.