Je to celkem jednoduché, když si uvědomíme minimální rozsah amplitůd tj. dynamiky "normálního zvuku" . Cca před 25-30 rokama jsem si jako zvídavý hoch udělal k 100W zesíku měřič výkonu (špičkové hodnoty) a i když jsem poslouchal tehdy cca nekomprimovanou muziku na "průměrnou" úroveň 1W, tak celkem často to skočilo až na 100W. Je to totiž napěťově jen 10x větší signál (P=U*U/R) tj. dynamika navíc (nad 1W) amplitůdově jen 20dB, protože celkový dynamický rozsah byl cca 50-60dB... To nemluvím např. o podstaně větší dynamice živého orchestru apod....
Kdo se někdy podíval skopem na audio signál tak ví, že se amplitůdově mění (měníval) celkem značně. Ale protože slyšíme logaritmicky, tak nám např. rozdíl mezi 10W a 100W nepříde až tak zásadní... Takže rezerva výkonu je celkem na místě. Nebo podstatně citlivější bedny
V dnešní době "komprimací" všech dat tj. i zvuku, je rozsah dynamiky ("obálky") často s bídou 3-6dB - takže zde by stačil jen 4-20x výkonová rezerva na přenos špiček signálu tj. "na střed 1W" stačí 20W. Vlastně to bude asi i hrát "hlasitějí", ale i hnusněji. O to dnes hlavně jde - kůli reklamám, apod. aby to důležité bylo slyšet - ale to už je jiné téma...
Pro mě to vychází na bednách s citlivostí cca 88-90dB/... jako "minimální optimum" 50-100W. A to bych občas (tak 4x do roka - když mám náladu) i chlup nad 100W (eff. sinus) přidal... Ale poslouchat doma některou dnešní značně komprimovanou muziku na hranici 100W by mě fakt asi zabilo....