Dobrá, vezmu to tedy od konce - tak, jak jsem reálně stavěl a oživoval - a pokusím se být podrobný tak, aby to pomohlo úplným laikům... V prvním příspěvku tedy popíšu testování a srovnání různých sovětských koncových elektronek, stanovení pracovního bodu a výběr traf.
První, nejdůležitější otázka před nákupem transformátorů, je, jaká bude optimální impedance primáru trafa a kolik VA má toto trafo mít. Pokud jsou o dané elektronce známy pouze limitní provozní hodnoty, ale v katalogu není stanoven doporučený design, je třeba si odměřit a nakreslit přenosové charakteristiky výstupní elektronky, do nich si zanést několik přímek (u push-pullu lomených, jak přechází ze třídy A do B) pro různé impedance zátěže a na základě tohoto grafu následně stanovit optimální pracovní bod. Toto popisuji jen obecně, jelikož se přiznávám, že to nemám nastudováno. Toto jsem totiž podstupovat nemusel - 6P3S je sovětský ekvivalent 6L6-GB, která má v dobovém katalogovém listu rovnou uvedeny i různé optimální pracovní body pro dané zatěžovací impedance, odrazil jsem se tedy od těchto hodnot:
Zde je případně skvělý online návrhář, kde si lze vizualizovat různé pracovní body
I když budu vypadat jako blbec, rád bych jiné začátečníky upozornil na dva následující přešlapy: Jednak jsem při prvním spuštění nebohé flašky rozžhavil do ruda, jelikož klidové proudy v pracovním bodě nejsou v dobových katalozích uvedeny pro elektronku, ale pro střed primáru. Hodnotu je tedy nutno dělit dvěma! 
Druhá a možná ještě důležitější věc je fakt, že AB1 vs AB2 neznamená pouze to, že u AB2 je pracovní bod chladnější a více se pohybujete v Béčku. Jedná se o úplně jiné nároky na konstrukci koncáku! Třída AB1 je klasické ABčko, kdy se G1 koncových elektronek pohybuje po celou dobu činnosti v záporných hodnotách a elektronka z budiče neodebírá skoro žádný výkon. Lze tedy budit přímo z jednoho z klasických invertorů a předpětí lze získat buď přídavným zdrojem konstantního předpětí, nebo lze klidně použít i katodové předpětí, tedy předpětí získat katodovým odporem v řádu stovek ohmů, přemostěným elektrolytickým kondenzátorem. Třída AB2 je režim, kdy se G1 při maximálním výkonu budí do kladných napětí, G1 tedy teče mřížkový proud a z invertoru je odebírán výkon. Pro třídu AB2 je tak naprosto nezbytné mezi invertor a koncovou elektronku vložit alespoň malý katodový sledovač s tvrdým napájecím zdrojem a pro bias postavit zdroj konstantního předpětí. To jsem při stavbě tohoto zesilovače nevěděl a celý nadšený jsem pořídil trafa s impedancí primáru 4k. Namísto očekávaných 47 W jsem však na osciloskopu při plném vybuzení uviděl pouze 18 W.
Jedinou šancí, jak z toho ven bez investice do jiných traf, bylo poněkud neštastné řešení: Zvýšení anodového napětí a vymyšlení vlastního pracovního bodu: Ua = 410 V, Ia = 45 mA, Pa = 18,5 W, Ug1 -40 V. Reálný trvalý výkon na sekundáru traf měřený osciloskopem je v tomto pracovním bodě 25 W. Toto řešení bylo opravdu nešťastné, jelikož při takovém zvyšování napětí by zatěžovací impedance měla být spíše vyšší a ne nižší, než impedance optimální pro třídu AB1 (6,6k), ale zkreslení měřené uchem není nijak neúnostné a přestože zesilovač používám několik hodin denně již rok, elektronky zatím vypadají stále bez ztráty emise... To je tedy důležitá poznámka: Sovětské elektronky unesou mnohem více, než je uvedeno v katalogu. A také...pokud si člověk jen tak hraje a nechce 100% výsledek, pomalu pro sériovku, je nějakých 30% impedance sem a tam skoro jedno a zapojení odvede slušnou práci. Tím samozřejmě nechci nikoho nabádat, aby odflákl návrh, ale když už se někde v šuplíku najdou trafa, která neodpovídají návrhu, není nutno házet flintu do žita...
Teď bych rád něco málo zmínil o příbuzných typech sovětských elektronek:
6P3S: Základní model s vysokým plastovým soklem. Podle katalogu zvládne maximálně anodové napětí 380 V a ztrátový příkon 19 W. Údajně existují dvě různé revize, které mají malá kulatá, nebo velká oválná stínítka v dolní části flašky. Já mám krabici těch s malými stínítky a čtyři z nich mi už rok pracují perfektně při ztrátě 18,5 W a napětí 410 V na flašce (450 V včetně úbytku katodového rezistoru). Ty s velkými stínítky údajně vydrží ještě víc. Byť se o to pár podvodných překupníků na internetu pokouší, v žádném případě se tato elektronka nesmí brát jako ekvivalent 6L6-GC, která má dovolenou anodovou ztrátu 30 W, což je víc o více než 50%!
6P7S: Tato elektronka byla původně určena do budiče vychylování CRT obrazovek. Údajně by mělo jít interně o naprosto identickou elektronku, jako základní 6P3S, ovšem v jiném tvaru baňky a s anodou vyvedenou na čepičce, aby špičkově zvládala vyšší anodové napětí.
6P3S-E: Armádní varianta 6P3S. Nemá plastový sokl, je o něco nižší a baculatější. Podle katalogového listu má dovoleno pouze anodové napětí 250 V, což je však čistě z důvodu garantované prodloužené životnosti. Prakticky snese výrazně víc než 6P3S. Velmi často bývá překupníky nabízena rebrandovaná jako 5881, což by se dalo uvěřit. Někdy dokonce jako 6L6-GC, což už je podle mě odvážné. Co je velmi zvláštní, i nově vybalené a správně zahořené kusy (které jsem rozhodně neodpálil během pokusů) dosahovaly o něco menších proudů při daném předpětí mřížky oproti klasickým 6P3S a tím pádem i o něco horšího výkonu ve třídě AB1.
A k trafům:
Prvně jsem zakoupil pár traf TGL 40/001 od Indelu. Trafo má v katalogu uveden frekvenční rozsah 40 Hz až 16 kHz. Praxe je taková, že "vršek" je úplně v pohodě a do -3 dB chodilo trafo vysoko nad 20 KHz. Horší je "spodek", kde se pod 40 Hz doslova nic nedělo a velmi velká ztráta výkonu byla znatelná až do nějakých 100 Hz. Nad 80 Hz se vše podařilo úspěšně dotáhnout celkovou ZV, ale zesilovač s těmito trafy prostě "nebasuje".
Další trafa na zkoušku byl pár z Tesly Blatná označený jako TENV-47152001, který mi věnoval jeden známý z fóra o elektronkách, kde jsem diskutoval výše zmíněný problém s impedancemi. (Tyto trafa měly o něco vyšší impedanci primáru - 5k.) S nimi to chodilo krásně od 10 Hz, avšak obdobným způsobem, jako TGL "dole", se trafo z Blatné začalo zakuckávat od 8 kHz "nahoře". Basy s ním byly majestátní, avšak výškám nepomáhala ani celková ZV, protože to dokrmovala takovým výkonem, že pár wattů na sekundáru už limitovalo. Zvuk byl takový protivný, nedalo se to dlouho poslouchat.
Na fóru zaměřeném na elektronky jsem následně zaslechl velkou chválu na levná výstupní toroidní trafa z toroidy.pl. To by mohla být zajímavá volba, chystám se pár zakoupit a otestovat. Jelikož jsem však do projektu v dané době již nechtěl investovat a také mě tlačil čas, rozhodl jsem se projekt zrealizovat s Indely. Nyní jsem z toho nešťastný a přemýšlím o novém projektu nebo subwooferu. Zde tedy rada pro ostatní: Dělejte věci perfektně a raději zainvestujte o pětku víc, než abyste potom s projektem za 20 tisíc, který vám sežral měsíc fulltime života, s odstupem času nebyli spokojení
Na závěr této kapitoly - takto vypadá schema výkonové části koncáku. Potenciometr slouží k nastavení shodných anodových proudů, aby se lampy nemusely párovat. Je zvoleno katodové předpětí a ultralineární zapojení s výstupákem.
V příštím příspěvku řeknu něco ke mnou testovaným invertorům a k zavedení celkové ZV nad koncovým stupněm.
)
Nahrát obrázek