Aby se omezil negativní vliv místnosti na reprodukci (zabarvení, lokalizace, iluze prostoru), musí mít bedna konstantní směrovost, tj. mít stejný tvar frekvenční charakteristiky ve všech směrech, náš sluch pak dokáže všechny ty odrazy odfiltrovat a vzít si z toho jen to pozitivní (odrazy obecně JSOU potřeba). Konstatní směrovosti, ev. směrovosti jí blízké, se dá dosáhnout různými cestami, ze kterých patrně nejlepší (a s dalšími výhodami) je velký, konstantně směrující waveguide a velký, dostatečně směrující reprák pod ním (basy se pak řeší odděleně, protože k tomu jsou zas jiný dobrý důvody). Taková klasická bedna 10+5+1" bude mít směrem k vyšším frekvencím narůstající směrovost vždycky, to je daný fyzikálně rozměrem použitých měničů a taky velikostí samotný ozvučnice(!). Je-li tedy cílem toto směrování co nejvíc omezit, musí se primárně použít měniče, který sami směrujou co nejméně, jinak to u takovýho třípásma rozumně prostě nejde. Každej zvukovod u vejšky vždycky znemaná další nárůst směrovosti, dřív, nebo později. Zvýšenou citlivost k difrakcím na hranách bedny je pak možný řešit jejich dostatečným zaoblením.
Aby to mělo smysl, místnost pak samozřejmě nesmí na svých hranicích a tím, co je v ní, pohlcovat frekvenčně nerovnoměrně, což se ale zajistí poměrně snadno - tím, že se člověk vykašle na všechny ty obvyklý akustický "léčby", absorbéry prvních odrazů aj., a nechá ji normálně (ne)zařízenou. Jediná výjimka je stěna za bednama, protože bývá nejblíž a brzký odrazy nejsou žádoucí (vždy je potřeba mít nějakej minimální časovej odstup odrazů od přímýho zvuku *) ), tuhle stěnu je tedy naopak vhodný udělat pohltivou, ale zase - frekvenčně rovnoměrně. Podobné to je ještě se stropem, odrazy od něj nejsou přirozený (narozdíl od podlahy) a jejich omezení/rozptýlení se projevuje příznivě. **)
Proto tedy raději vejškáč, kterej směruje co nejméně (viz Aragorn). Bohužel jen málo výrobců uvádí u vejškáčů směrovky, jakkoliv je to důležitá věc, nakonec jedna z nejdůležitějších.
*) Pokud se tedy bavíme o kvalitní reprodukci.
**) Je to trochu složitější, protože se dokážeme poměrně rychle adaptovat na akustiku okolního prostředí (a odfiltrovat ji), takže dobrá bedna bude hrát stále dobře i v poměrně široký škále místností...
PS. Mimochodem, ta narůstající, resp. nerovnoměrná směrovost (a její ovlivnění spekter odrazů) je přesně to, čemu se říká "box sound". Není to ani reradiace vln zpátky zkrz membránu (to je samo o sobě snadno zanedbatelné), ani zkreslení, ani nic jinýho. Je to právě tou směrovostí a není tedy snadný se toho jen tak zbavit. Naopak, ten vyzařovací diagram dipolu je sám o sobě plně zodpovědnej za to okamžitý "uvolnění" a přirozenost zvuku, jakmile ten samej reprák vytáhnete ven na obyčejnou desku - v mozku to v tu chvíli přestane šrotovat, protože už nemusí luštit a korigovat to, co ta bedna dělá blbě, tzn. taková reprodukce je potom příjemná, dlouhodobě neunavující.
"Aspoň" v pásmu 500Hz - 10kHz. Někdo tu určitě bude mít lepší zkušenosti, s dostupností, aj. Druhá cesta je pak mít možnost vystrčit bedny "hluboko" do místnosti, aspoň 1-2m od zdí. Taky je dobrý pamatovat na symetrický umístění, má-li se to poslouchat trochu víc z dálky. Na strop to pak asi stačí do míst těch prvních odrazů a asi spíš rozptýlit, než pohltit (nebo kombinaci obojího)...
Nahrát obrázek