Ultimátní audio zařízení (technicky, poslechově), bez ohledu na cenu..

Srolla jsem slyšel na výstavě jednou, v kombinaci s repro Vivid. Nehrálo to špatně, ale zároveň to ani nebylo nic, z čeho by mi padala brada. Možná doma by to bylo jinak, na té výstavě ale ne.

Z čeho mi ale brada padala, a co je odpověď na otázku z názvu vlákna, je sestava Accuphase a Focal Utopia z výstavy v hotelu Don Giovanni v roce 1999 nebo 2000, už nevím přesně.
Tehdy jsem obešel výstavu s jedním svým oblíbeným cédéčkem ( Vivaldi: Le quattro stagioni - Gil Shaham, Orpheus Chamber Orchestra), a to skoro nikde nehrálo. Buď to bylo mdlé, nevýrazné, nebo úplně nepříjemné. Byl jsem smířený s tím, že to asi nebude moc povedená nahrávka.
Ale ten den k večeru už byl pokojík s Accuphase volný, a tak jsme s kamarády zapadli tam. Tehdy tam tu sestavu obsluhoval Andrej Jakovlev. Dal jsem mu ten disk, a požádal ho aby tam pustil šestou větu. V duchu jsem si říkal, že to asi nebude hrát ani tam, a že to bude asi trapas, ale jak už byl večer a na výstavě skoro nikdo, tak jsem si říkal, že to risknu.
Andrej Jakovlev stisknul na přehrávači tlačítko Play, a já slyšel nejlepší reprodukovaný zvuk svého života. Mně i mým kamarádům spadly brady, a nestačili jsme se divit co je na tom disku vůbec nahráno. Poprvé jsem slyšel jednotlivé nástroje, vzduch mezi nimi, i dialog houslí s violoncellem, kterého jsem si tam téměř ani nevšiml.
Tehdy jsem se pokusil rámcově spočítat cenu té sestavy, a vycházelo něco málo přes tři mega a přesvědčil jsem se, že Focal Utopia umí zahrát velmi dobře.
Zvláštní ale je, že když jsem po nějaké době byl v Brně u Jiřího Straky poslechnout Grande Utopie, tak už mě tolik neoslovily. Asi to bylo tím, že jeden stereo konec hrál míň než dva monobloky Accuphase M2000, a každý měl ještě svoji síťovou pračku.
Jo, a ještě jedna věc mě oslovila. Asi o dva roky později to byly první uzavřené elektrostaty na světě Stax SR-4070. Ty hrály snad ještě líp než Utopie s Accuphasy.

danhard - dobrá filosofie, tu mám taky rád