Ano Zorgu, viděl jsem výrobu takových trubek, akorát byly dlouhé okolo 5 metrů (možná víc) a měly větší průměr - tuším okolo 25 mm a byly žebrované, byly vyráběny způsobem, že na každý konec byla orbitálně metodou TIG přivařena koncovka a v jedné koncovce otvor pro kolík. Dovnitř se dávala nerezová síťka - gáza a před ucpáním kolíkem bylo dovnitř vpraveno přesně definované množství demineralizované vody. Potom to šlo na vakuovací stolici, kde se vytvořilo vakuum a zarazil kolík. Ten se nakonec ovařil koutovým svarem. Nakonec to šlo na kontrolu, kde byla stolice, do které se tyto trubky vkládaly, na jednom konci se zahřály a na druhém se kontrolovala teplota. A proč to celé píšu - ty trubky musely mít přesně definovaný náklon už nevím kolik - 10° ? - stejný jako potom v provozu. To proto, aby ta pára po své cestě předala své teplo trubce až na její konec, potom zkondenzovala a v rámci toho náklonu stekla zpět, kde se znovu ohřála a tak dokola. Jelikož tam je vakuum, proto se jedná o teploty mnohem nižší než bod varu 100°C, který známe při normálním tlaku. Takže asi tak. Ještě jsem slyšel, že existují výměníky se svislým uspořádáním trubek, tedy náklon 90°.