Repro k pracovní stanici - Visaton Bijou

Určení: dvoupásmové stojanové reprosoustavy k počítači
Datum: Srpen 2023
Orientační cena: ~25000 CZK
Autor: Daniel "q66" Kolesa, me@q66.moe

Kontext

Už delší dobu jsem chtěl něco kvalitního k počítači - z předchozího bytu mi zbyl zesilovač NAD D3020. který dlouhodobě používám jako DAC + zesilovač pouze na sluchátka Audio-Technica ATH-R70x, což mi přišla škoda, a vzhledem ke spoustě času jsem se rozhodl pustit do projektu něčeho, co se kvalitativně vyrovná sluchátkům a bude fungovat jak na poslech u počítače, tak na gauči hned za počítačem.

Návrh

Už dlouho mě zajímá audio, ale s návrhem ozvučnic, vyhýbek a měřením nemám žádné zkušenosti, tak jsem se rozhodl pro stavebnici; nakonec to vyšlo na BIJOU od Visatonu, což mi přišlo jako ideální sestava. Cílem projektu nebylo navrhnout vše od začátku; spíš si trochu osahat práci s MDF a s tím spojenými nástroji. Repro jsem v praxi nikdy nestavěl, pokud se nepočítá můj otřesný "projekt" když mi bylo 13 (je i tu na audiowebu; jde i o důvod, proč píšu tento příspěvek, protože jsem si zavzpomínal a rozhodl se mrknout se, jestli to tu stále funguje); tentokrát jsem chtěl udělat něco trochu profesionálnějšího.

Začal jsem stavět ještě před doručením vnitřností, a celý projekt trval asi dva týdny.

Stavba a konstrukce

Ozvučnice je stavěná z 16mm MDF, má celkový objem 10l, a má bassreflexový tunel; použil jsem výkresy od Visatonu víceméně přesně. Jde o celkem jednoduchou konstrukci, kromě samotného tunelu tu není moc o čem psát. Jako první krok tedy byla cesta do hobby marketu, specificky Bauhaus, a koupě MDF desek. Mají tam desky o rozměru asi 950x550, což vychází na jednu desku na jednu ozvučnici. Nakreslil jsem si předběžně, jak mi to vyjde s řezáním. Přířez v Bauhausu má minimální rozměry jedné strany 250mm; nechal jsem je uříznout z desek pás 330mm (což je výška přední strany), aby se mi to líp neslo z obchodu, ale nic jiného. Celková cena asi 700 Kč, což je dost, ale ne zas tak moc. Rovnou jsem koupil i lepidlo, tmel, a další věci.

Další řezání tedy bylo vlastnoručně. Bydlím v Brně, takže tu máme hackerspace, kterého jsem členem; jeho součástí je relativně solidně vybavená dřevodílna, takže práce probíhala tam. Řezal jsem ponorným maflem, což se ukázalo po troše zkoušení jako vcelku přesná metoda. Výsledkem bylo toto:

Jako další krok jsem se pustil do otvorů. Původní plán byl použít ruční frézku pro zapuštění a přímočarou pilu pro otvory; nakonec jsem se pro toto nerozhodl, protože zapuštění ruční frézou se u takových malých otvorů ukázalo být jako výzva. Nakonec jsem to dělal na CNC (což je mi jakožto programátorovi trochu bližší); máme v dílně malou mašinu používanou hlavně na plošné spoje a podobně drobné záležitosti, ale po troše experimentování s upevněním se to ukázalo být jako nejlepší volba. Nákres byl dělán v programu FreeCAD.

Prachu z toho bylo obří množství, takže jsem celou dobu musel stát u CNC s vysavačem a průběžně vysávat od nástroje, aby se to neucpalo. Výsledek nicméně za to stál, a udělal jsem tak jak přední, tak zadní stěny. Zkosení hran předních stěn jsem zatím nedělal.

Následovalo lepení klasickým disperzním lepidlem. Jako první jsem přilepil části bassreflexového tunelu na spodní část sestavy.

Následovalo přilepení všech panelů k sobě, na tupo, kromě zadního panelu:

Nechal jsem to několik hodin schnout, sevřeno a se závažím. Až to bylo dostatečně pevné, přilepil jsem zadní stěnu, a celý proces opakoval. I když jsem se snažil o přesnost, úplně stoprocentní to nebylo, takže následovalo broušení vibrační bruskou (papír 120) a tmelení:

Další den pak přišly komponenty:

Provedl jsem testovací osazení:

Otvory seděly přesně díky CNC. Následovalo zkosení předních bočních hran. To jsem udělal pod úhlem na stolní pile. Následovalo "finální" broušení všeho do hladka a zabroušení ostrých hran.

Další bylo to, čeho jsem se celou dobu nejvíc bál, a to povrchovka. S MDF jsem nikdy nepracoval, ale věděl jsem, že jde o savý povrch, který bobtná. Hledal jsem hodně, a našel asi tak milion různých, často konfliktních přístupů. Rozhodl jsem se pro matnou barvu (z důvodu nižších nároků na dokonalost), a specificky tento přístup: první průhledné alkydové napouštělo Sokrates (při práci jsem zjistil, že jde o v podstatě normální penetrák), štětcem, zaschnutí, broušení papírem 180 opět do hladka, následované nátěrem bílou vodou ředitelnou akrylovou základní barvou, též Sokrates, štětcem, celkem dva nátěry a pokaždé broušení (na plechovce bylo psáno 180, v praxi to šlo dost dolů a nakonec jsem brousil až papírem 400).

Cílem byl rovný hladký povrch, kde nic nevystupuje, a zároveň nikde chybějící barva. To se nakonec celkem povedlo, a následovala finální barva. Zvolil jsem trochu netradičně tmavě zelenou (jinak jde o akrylovou barvu Eternal). První nátěr jsem dělal štětcem naněkolikrát, stylem natřít - zaschnout ~20 minut - znovu natřít - opakovat. Následovalo broušení (400 a pomalu), do hladka. Následovaly ještě dva nátěry, tentokrát malým molitanovým válečkem (šířky 100mm), protože výsledek byl daleko konzistentnější - ale opět stejným stylem (spoustu opakování s krátkými prodlevami a celkem řídkou barvou).

Nejde o úplně bezchybný finiš, ale mírně strukturovaný povrch se mi líbí. Před posledním nátěrem jsem provedl testovací osazení, a zjistl, že mí otvory už úplně nesedí. Vzal jsem dremel se smirkovou koncovkou a vnitřek otvorů opět zbrousil až na zbytky základní barvy (a zateklé zbytky naspodu vyrýpal plochým šroubovákem); reproduktory pak seděly perfektně, a udělal jsem finální nátěr (a dal si opravdu pozor, aby se tam neudělala moc velká vrstva barvy).

Pak jsem si nařezal kabely, přípájel k výhýbkám, a konce kabelů osadil správnými fastony. Výhýbku nebylo kde připevnit, s čím lidi z Visatonu podle všeho počítali, protože návrh v konstrukci byl zabalit do tlumicího materiálu a vložit volně dovnitř (tlumicí materiál volně vyplňuje prostor ozvučnice, pouze prostor u bassreflexového tunelu musí zůstat volný). Toto řešení se ukázalo být jako dobře funkční, protože uvnitř ozvučnice je vše po osazení stabilní.

Testování a zvuk

Po kompletním zaschnutí barvy jsem se pustil do testování. První test byl tak trochu ze zvědavosti na starém zesilovači Tesla AZS-222 (nic jiného nebylo zrovna k dispozici) v prostoru obýváku. Bedny jsou sice malé, ale výkonu mají až až a umí jít překvapivě do hloubky. Na rozehrávání nevěřím, a bedny hrají dobře už od začátku. Zvuk je vyrovnaný, čistý a detailní v celém frekvenčním rozsahu, a překvapuje parádním podáním prostoru, ale celkem jasně omezený zesilovačem. Následovalo finální umístění u počítače.

Tady je to oproti staré Tesle samozřejmě o něčem jiném, a potenciál sestavy tu jde mnohem lépe slyšet. Trochu jsem se bál toho, jak bude tato sestava fungovat de facto většinou na near-field poslech, ale zní to opravdu dobře v celém potenciálním poslechovém prostoru; testováno s hudbou skoro všech žánrů, od ambientu přes jazz a EDM až po metal, a s ničím není problém. Pro tento zesilovač a DAC jde podle mě o ideální kombinaci. Projekt tedy splnil svůj účel na jedničku.