Dílčí (parciální) kmity membrány v blízkém poli (Stránka 2 z 2)

V mých podmínkách to komparativní je a tak mi to i stačí. Nikde jsem takové měření neviděl, ale není důvod, proč by ke stejným výsledkům nedošel stejnou metodou někdo jiný. To ovšem vyžaduje měřit ten stejný jeden kus, protože pokud jsem napsal:

Tak to znamená tohle:

Dva ARN 5608 se kroutí různě, NE180W jsou ale skoro stejné.
Impedance něco naznačí, ale dedukovat z ní, kde má kónus větší amplitudu... to asi ne.

Není to nijak extrémně citlivé. Je to provedeno tak přesně, jak jen mám v povaze. Polohovací robot pro osobní potřebu je overkill postrádající smysl, protože se vlní větší plochy, ne body, milimetrová ani centimetrová nepřesnost to nerozhodí.

Křivky jakéhokoli reproduktoru stejné být nemůžou, ideální stav neexistuje, to mě vrací na začátek - membrána má konečnou tuhost a rozložení hmoty.

V grafech je tučná čára měření uprostřed a zbylé čtyři u krajů vlevo, vpravo, dole a nahoře; to je pro jednoduchost a nezaplácání grafů měřeními z jiných bodů.

Přečti si prosím znovu celé vlákno a jako první se zastav u nadpisu. Zjistíš, že o farfieldu není nikde zmínka.

Myšlenkou vlákna jsou dílčí kmity kónusu v různých místech. Tyto kmity s větší/menší amplitudou můžou být v běžném měření z jednoho bodu zamaskované, krásný příklad je ARN 665 - kónus se po stranách kroutí ukázkově asymetricky tak, že z jednoho bodu (tučná) to nepoznáš.

Věz, že mi tohle pokračování přijde už trapné. Ale radši ještě jednou: farfield a jeho metody měření je offtopic a není předmětem vlákna.