Koniec kvalitných tranzistorov pre audio (Stránka 8 z 49)

https://pdfs.semanticscholar.org/620f/5 … 39e42e.pdf
Zajímá mě jen kapitola 11 a v podstatě jen některé podkapitoly k odsouhlasení
Třeba 11.7 je popsáno důkladněji kde ?

Kapitola 13 "Amplifier and loudspeaker protection" ? tam o 11.7 Two-Pole amplifier nic není ?

to Alan cox: trochu mimo tranzistorů pro audio - ty skripta celkem dobrý, ale moc obecný, něco o stabilitě zesilovače se ZV by nebylo?

Tak proč neřekneš přímo vydání toho Selfa, díval jsem se do 3. a 5. v každém jsou ty kapitoly jinak.
A nezajímá mě obsah, ani jak je to popsaný jinde, ale jak to tam má ten Leach.
Odkud to opsal, to už poznám

kaed: Já tomuto přístupu rozumím. Ale problém je, že čím je téma přechroustanější a jednodušeji vysvětleno, tím méně je to pravda v realitě.

Už v tom vám výcuc lže (viz bod 3). Neexistuje nic takového jako věrný model. Každý, naprosto každý model reality (tedy i model součástek, chování zesilovačů, ...) je vždy zjednodušením. Čím jednodušší model je, tím je pro méně případů použitelnější. Čím složitější model je, tím je věrnější, a pro širší počet případů je použitelnější. Ale realita je vždy složitější - a nic jako totálně věrný model neexistuje, vždy něco zanedbáváte.

Největší machrovina je, vědět, co si můžete v modelu dovolit zanedbat, aniž by to v daném případě bylo na újmu toho, co chcete zjistit/spočítat (navrhnout v elektronice). Tedy jak udělat co nejjednodušší model, který stále ještě použitelně věrně modeluje to co chceme v realitě zjistit. Tedy jak moc můžeme zjednodušovat.

Matematika umožňuje složité modely nesmírně zjednodušit - a tím jedním modelem pokrýt obsah třeba tisíců jednodušších modelů a tisíců podobných výcuců. Ve svém důsledku matematika obrovsky šetří čas.

--

Dokázal bych výcuc napsat jednodušeji, protože ta podstatná myšlenka, proč je problém je jinde: Ve hmotném světě existuje konečná rychlost šíření informací - jinak řečeno vždy existuje časové zpoždění mezi výstupem a vstupem. Nejde se tomu nijak vyhnout.

Za zjednodušeného předpokladu - že neexistuje časové zpoždění - což mnoho výcuců předpokládá, by nebyla lepší strategie, než za každou cenu maximalizovat zesílení otevřené smyčky. Čím větší zesílení otevřené smyčky, tím přesnější účinek zpětné vazby je, a tím více jsou potlačeny nectnosti konkrétního zesilovače.

Jenomže přichází časové zpoždění - a protože máme rádi zjednodušení - nemluvíme o něm jako o časovém zpoždění, ale jako o posunu fáze (do kterého se promítají i jiné vlivy, než časové zpoždění). Tím už si věci komplikujeme a zatemňujeme podstatu.

Tedy ani zpětná vazba nereaguje na vstup/výstup zesilovače hned, ale až po jistém čase. Připojíme na zesilovač vstup, a zesilovač jede co mu síly stačí svou rychlostí přeběhu a ziskem otevřené smyčky to pere na výstup. Tam to dorazí s nějakým časovým zpožděním a pak teprve to dorazí na vstup zpětné vazby. Zpětná vazba má také zpoždění, než zareaguje. Pak teprve začne (po nějaké době) teprve zesilovač regulovat - a zde máme další zpoždění, než na regulaci zpětnou vazbou na vstupu zareaguje. A tak se to několikrát kolíbá, než se to ustálí. - Tak mohou vzniknout oscilace, tak vznikají některé druhy zkreslení.

--

Další problém je, že o zesilovači mluvíme jako o LINEÁRNÍM (= neexistují nelinearity) a DETERMINISTICKÉM (= neexistuje šum) systému. Nic takového zesilovač není.

Takže ani v případě šumu není dobré mít obrovské zesílení otevřené smyčky, protože pak vládu nad výstupem převezme šum, a užitečný signál se může jít klouzat. Výstup je pak ve skutečnosti náhodnou veličinou se střední hodnotou odvozenou od vstupního signálu.

--

Navíc můžete celý život číst podobné výcucy, a další a další... Zatímco můžete jednou jedinkrát načíst a nastudovat obecnou teorii - a po měsíci času věnovaném tomuto studiu - můžete tyto výcucy do konce života přestat číst. Protože přečtete si jeden výcuc, což je zjednodušení pro určité podmínky. Pak zjistíte, že kvůli zjednodušení si musíte přečíst druhý výcuc, který vám lidsky přednese jak to funguje v trochu jiných podmínkách. Pak třetí výcuc... Navíc praxe ukazuje, že výcucy mívají i chyby a občas zavádějí dogmata a polopravdy, atd. A nikdy to nepochopíte v úplnosti - na rozdíl od toho, když to nastudujete obecně.

danhard: Rychlost šíření informací je v krajním případě omezena rychlostí světla. To znamená, že už pouhý drát přenese elektřinu a jednoho konce na druhý s prodlevou, byť velice malou. Metrový drát zpozdí signál sám o sobě o 3 ns (kdyby to byl jen ideální drát).

Kondenzátor (ideální) nemá zpoždění - funguje jako integrátor (napětí je integrací proudu) nebo derivátor (proud je derivací napětí).

V reálném zařízení ovšem zpoždění jsou nejen vlivem omezené rychlosti světla. Už jen proto, že není lineární. Neexistuje žádná možnost, jak vyrobit zesilovač bez dopravního zpoždění mezi výstupem a vstupem - alespoň za současného stavu fyzikálních zákonů.

danhard: Já jsem psal v příspěvku výše o tom, že "časové zpoždění" vždy existuje a je nevyhnutelné. Nic více a nic méně. V reálném zesilovači je navíc fuk, jestli zpoždění mezi vstupem a výstupem na nějakém konkrétním signálu je generováno tím či oním, jestli je k tomu příspěvek něčeho zdánlivého - protože ipso facto je to zpoždění.

Pokud něco tlačí zesilovač, aby pracoval na své maximální rychlosti přeběhu, tak už po něm chcete něco, co už neumí. Pokud od něj budete chtít to co umí, tedy amplitudu a přeběhovou rychlost kterou zvládá, tak není důvod aby se choval tak, jak popsal AlanCox.

I z toho důvodu se dává na vstup zesilovače jednoduchá dolní propust, aby aspoň částečně omezila to, co zesilovač zpracovat neumí.
Někteří konstruktéři to asi neví a perou tam vstupní signál natvrdo, i činnost zesilovače vysvětlují stejně idiotsky, jako AlanCox.
http://www.federmann.cz/images/stories/ … _sch_1.png

Bohumile, nestačí ti vlastné fórum???