Je to všecko jen o kompenzaci takové zátěže. Zvládl by to i starej Transiwatt nebo i AZS222.
Pár takových hovadin jsem už v minulosti dělal, ale pro 100V.
V různých bazarech a výprodejích se dají pro 100V rozvody koupit převodní trafa Tesly Vráble, označená PT50 a PT100. Jde o trafa v plechové krabičce s uchem na nošení a zpředu dvěma "ježky", jejichž pomocí šlo z nízkoohmového zesilovače budit 100V rozvod, nebo naopak ze 100V rozvodu napájet nízkoohmové soustavy. Mají výkon 50 a 100W při zátěži nízkoohmového vinutí 4 ohmy, nebo, chcete-li opačně převod 15V/100V a 20V/100V.
Na podobný trafák, ale pro 30V rozvod by stačilo jádro třeba EI25x25, spočítat jako síťák tak, aby sycení při 50Hz nepřestoupilo 1T a převod 1:1 či 1:2, tedy 30V/30V či 15V/30V. Ty kompenzace jsou tam nezbytně nutný.
30V regulační transformátorky z RPD jsou v podstatě regulační autotransformátorky, kdy i při zařazení poslední /"nejsilnější"/ odbočky ještě zůstává zařazena část "primáru". Je to kvůli omezení maximálního příkonu, který si reproduktor bral z rozvodné sítě RPD. Ta byla charakterem téměř shodná se 100V linkami /galv. odděleno od země-symetrické, chování jako zdroj tvrdého napětí/, rozdíl byl pouze v tom, že v připojovací růžici /svorkovnici/ někde na půdě byly v sérii s oběma póly rozvodu směrem k bytu zařazeny ochranné odpory 150R/1W jako ochrana před ovlivněním ostatních přípojek při zkratu jednoho reproduktoru - tohle se u 100V rozvodu nedělá.
Jinak byl rozvod RPD /rozhlasu po drátě/ napěťově několikastupňový kvůli ztrátám výkonu v rozvodu.
Z koncových stupňů vycházela modulace na úrovni 240V, pomocí transformátorů to šlo v jednotlivých čtvrtích dolů buď na 120V a pak dalším "uličním" trafem pro jednotlivé ulice na 30V, nebo v menších městech přímo z páteře 240V na 30V.
V Praze, Brně, Bratislavě a dalších velkých městech býval páteřní rozvod s napětím 480V - to vše, pokud byl zesilovač pro město jen jeden /řada výkonů 0,25 - 0,5 - 0,75 - 1 - 2,5 - 7,5 kW/.
Zhruba v polovině 70.let se ale začaly budovat dílčí hvězdicové sítě s několika zesilovači. Zesilovače byly vždy dva, jeden v provozu, druhý záložní - to bylo ze zákona, šlo o veřejný sdělovací prostředek velkého významu.