Dovolim si tady trošku přednášku.
DSK a cela serie Dietzi je absolutně typickým příkladem, jak autohifi funguje. Ještě než se začaly prodávat v ČR, tak už sem proudily zprávy, jak se v DE už v podstatě nic jiného neosazuje, jak jsou super, citlivé, skvěle hrají a navíc jsou levné. NEustále se porovnávaly s HelixBlue. Dietzi byly ty "silnější" a HB ty "slabší". (tím se myslel parametr zatížitelnosti. HB mely 50 a DSK 80 - uznáte, že rozdíl fakt "jaxviňa") Takže se DSK doporučovaly "na zes" a HB "na rádio".
A navíc jsou krásně oranžové - tedy aspon ty gumove krytky na magnet, jejichž účel v autohifi mi dodnes není jasný.
U DSK je vyhybka naladena klasicky agresivně, takže system na DSK bez uprav zněl fakt jako když se po schodech kutálí igelitka s flaškama.
Až za nějaký čas došlo autohifíkům, že DSK jsou asi citlivější a byly by (přes zbytečně vysokou zatížitelnost) lepší volbou i na autorádio. Ono se potom ukázalo, že to s tou vyšší citlivostí není tak horké a to že jely hlasitěji bylo dáno vesměs tím, že se používaly na zesilovačích. Tím zmizela i ta jejich poslední výhoda, zatížitelnost byla najednou k ničemu.
Takže teď se o nich mluví takhle ošklivě (a právem). Jenže mezitím se jich prodaly možná tisíce souprav.
HB nejsou žádný zázrak a vedle repro jako třeba SEAS znají jak dětské hračky (což ale všechny mainstreamové soustavy v téhle cenové kategorii) ale proti DSK nebo DSX je to blazám pro uši.
Prostě udělala se hysterie a teprve, když si je vyzkoušelo dost lidí, začlo se na ně plivat. Ale předtím se mohly lidi na fóru udoporučovat, jak jsou super.