rozmiestnenie reproduktorov

Na tu vzdálenost v rovině os mrkni do seriálu od Sýkory. Teoreticky by vzdálenost měničů navazujících pásem měla být taková, aby v okolí děličky byl zachován co nejnižší index směrovosti. Při obvyklých rozměrech měničů to znamená vyhnout se intervalu 0,5 až 1λ. Lépe vejít se do cca 0,4λ a když to nejde, tak zvolit až 1,25λ. Ale nebral bych to jako dogma, protože s rostoucí vzdáleností se zužuje hlavní lalok, který je nejdůležitější. Teorie také vychází z bodových zářičů a vztahy platí přesně jen v rovině procházející osami měničů.  Efektem by mělo být to, že se v okolí děličky nebude měnit charakter zvuku v tom smyslu, že zůstane co nejvíce zachován poměr mezi přímým a rozptýleným. V praxi je to trochu jinak. Každý ladí výhybku tak, aby měl rovnou charku v ose a co se vyzáří mimo, na to buď nekouká nebo doladí podle poslechu v místnosti. Reprák spodního pásma většinou už pěkně směruje sám od sebe, takže je celá teorie k prdu.
To vychýlení do strany je přesně jak píše Shade.