Kompenzace řeší průsery nad horním okrajem ak. pásma. Často jde o MHz. Buď můžeš měřit kmitočtovou (amplitudovou i fázovou ) charku přelaďovaným sinusovým generátorem (třeba od 10Hz do 10MHz) což zabere čas anavíc z výsledku ani já často nepoznám, jde li o průser nebo "hrbeček bez vlivu" - nebo použiješ obdélník 20kHz s malou amplitudou (vybuzení cca na 1% výkonu) a sleduješ, co se objeví na výstupu. Je to rychlejší, výsledek vidíš hned, tvar překmitů či zákmitů napoví moc.
Typický příklad nepřípustnýho zjdenodušení je věta o těch malých kondíkách paralelně ke zpětnovazebnímu odporu. To je jedna z mnoha možností a má závažný nevýhody - viz zmínku kazzatele o chování Federmannova zesu v limitaci.
Víš, já nemám rád "nalejvárny" typu proudový zdroj je když. Je nutno začít fakt studovat elektroniku od základů, aby to k něčemu bylo. Jinak nikdy s ničím novým nepřijdeš a asi Tě to i brzo přestane bavit.
Umíš anglicky? Na proudový zdroje bych někde asi vyhrabal docela použitelný link.
Nechci se vytahovat ani ostatní ponižovat, prostě vnímám to jako jedinou cestu - jít od základů. Zpětnovazební obvody, jejich stabilita a chování se učí podrobně až ve třeťáku na cvut-fel