Germaniovým produktům říkat "bambusáky" mě naučil už před cca 30 lety můj tehdejší starší parťák z práce a sem na web jsem to přitáhl já
On totiž germaniu nemohl přijít na jméno od momentu, co začal dělat s nf malým i velkým křemíkem, na západě tehdy už běžným, co mu tajně vozil jeho strýc z Rakouska. Část z nich samozřejmě skončila i v mých, v práci ukutěných přístrojích.
Říkal "kurva, ty zasrané NUčka sa proti tem BCčkom chovajú, jak gdyby byly z bambusu nebo čeho!!" A od toho momentu v dílně nikdo nenazval jakékoli germanium nijak jinak:-)
"Malý péčkový bambusák"alias cokoli z řady 0C-GC, "bambusová placka" alias germaniový výkoňák, "bambusové sklo" alias germaniová dioda ve skle ať už 1NN či GA či ruská D2A-Ž či "bambus selén"alias výkonové germaniové usměrňovače, které měly často horší provozní vlastnosti, než německé selenové usměrňovače..
Elektronického "argotu" bylo mezi profesionály mnohem víc a když v takovém prostředí pracujete i jen pár let, přejde Vám to skoro do krve. Když někdo někomu, sklánějícímu se nad stávkujícím přístrojem poradil:
"Pověs temu na šíny stovkový kýbl", tak je z toho nováček a třeba i nezkušený amatér zprvu trochu vyděšený, ale neznamená to nic jiného, než rada k zablokování napájecí cesty v určité části přístroje elektrolytem 100uF
"Skočte negdo na štyriatřicítku, kurva zas je tam pár baní v řiti" - to například znamenalo, že po pravidelném ranním měření a zjištění brumu ve výstupním signálu má "někdo" zajít do dálkově ovládané a měřené 3kW výkonové stanice podnikového rozhlasu ve 34. budově, vyměnit tam příslušný počet příšerně poruchových elytů TC937a 5G/50V /v tom nejstarším, tlustém červeném provedení/ a to v některých ze 100W jednotek AUJ635 ve tří paralelních stojanech AUC2100 A to byl pěkný oser i přesto, že měřicí systém dotyčných stojanů umožnoval vadné jednotky poměrně rychle najít. Často totiž odešel elyt či oba dva ve 3-4 koncích naráz.
Nestačilo tedy jen postupně přepnout přepínač par. chodu do R-polohy, pokud jich bylo víc - bylo nutné ještě podle modulometru, přepnutého na vnitřní měřicí odpor bručící konec vystopovat dle výchylky.
Onen "negdo" jsem byl zpravidla myšlen já coby nejmladší
"Baně" totiž byly myšleny velké elyty řady TC93xa, elektronky byly bez udání velikosti zásadně nazývány flaškami.
"Na štyriadvacítce im v pultě prská nejaký bambus" - to byl povel k odchodu do 24.budovy, kde byla opět dálkově ovládaná ústředna AUB120 se čtyřmi AUC140 a podezření, že v řídícím, gemaniovými tranzistory osazeném pultu nejspíš šumí či prská některý vstupní tranzistor. A to byl ještě větší oser, než případ výše.
Tehdy už jsme dávno měli ukutěné fakt dokonalé cínové odsávačky /v prodeji u nás ještě dlouho nebyly/, ale museli jsme mít ze 106-107NU70 a GC50x na dílně dopředu navybírané tranzistory na výrobcem doporučenou betu a k tomu malý šum - a vzít je s sebou do terénu.
Ale někdy to byl i zfušovaný TR112-113 či TR144 co prskal, občas i vazební elyt - mohlo to být kdykoliv cokoliv, takže všecko v tříkomorové Botas tašce s sebou. Celou E12 miniatur, čtvrtwattů, půlwattů i větších, E6 všemožných elytů včetně velkých, keramik, svitků i škatulka nejčastěji se vyskytujících potenciometrů, trimrů, čisticí prostředky a všechen vercajk pochopitělně také. V podstatě takový miniaturizovaný sklad, co se musel po každé směně nutně doplnit, jinak to dotyčného vytrestalo otravnou cestou zpět na základnu pro jednu či dvě chybějící, do zásobníku nedoplněné součástky. Ta Botaska plně vybavená vážila tak 9-10kg a to tam bylo jen to nejnutnější. Televizáci toho na exterky tahali ještě víc, měli ty tašky i tři. No..tfuj.
Jak jsem psal výše, Vráble s tím ve výrobě asi různě čarovaly také. Cokoliv, co se vymykalo nějakému "zlatému středu" parametrů buď nefungovalo, anebo blbě. Onen "střed" byla beta od 50-80 a Iceo do 3uA, jinak bylo zle. Vráble v manuálu sice naznačovaly, že by ony tranzistory měly být nějak vytříděny, ale každý tu možnost neměl. A my jsme zrovna těchto pultovek měli v podniku na starosti víc, než 40 sestav s různými výkony a odlišného stáří.
Ale co Rožnov - to bylo ještě príma, ale když jsme začali dostávat bambus GC, v rámci RVHP delimitovaný do Maďarska, to byla teprv hrůza, než se to naučili dělat. Dostali jsme třeba "páry" GC511K/521K s vývody do trojúhelníka -jasná výroba jinde- a už bylo zle. Ne že to skoro nebyl pár co do bety, ale npn byly některé i pod 20V, zpravidla tak 15V, na hranici použitelnosti. Pak náš nákupčí přitáhl za úplatek botama z Uh.Brodu tuším AC180K/181K či tak nějak, původně jako ND Europhon, ale evidentně dělané Rožnovem pro někoho jiného /na kostkách vodové potištěné bílé nálepky tesláckým modrým fontem, vývody v řadě, červená tečka/ a to bylo úplně něco jiného. Spárované tak na 10%, výkon jak prase, netopily tolik a šly i jako budiče ve starších Music 40. Měl bych ještě nějaké mít, teoreticky:-) Pod fabriku totiž údržbou patřily i školky, všecky internáty a učiliště, kde bylo hafo stolních tranzistoráků, gramofonů, magnetofonů. Dobré 3/4 z toho na konci osazené tímto či podobným GCčkovým komplementem.
Totiž - do našeho skladu materiálu se dostávala jen běžná prodejní produkce, nakupovaná přes Uh.Brod, až na výjimky nic jako speciální ND přímo od výrobce. Nebyli jsme totiž smluvním servisem Tesly Eltos a Multiservisu. Takže i takové KD503 do konců se musely vybírat a třídit podle doporučení Vráblí z běžně nakoupených. Z jednoho plata KD503 /50ks/ se někdy nevybralo ani 10 párů. Nevím, jak to tehdá nákupčík dělal, ale co jsme měřením vyřadili pod 90V a udělali ze zbytků kompletní 50ks plata, tak dokázal v Brodě vyměnit za jiná plata z jiných sérií. A tak to bylo s kdečím, co bylo nutné vybírat, aby to aspoň trochu běhalo spolehlivě. EL34 jsme měli ale vynikající RFT, zásobu snad 5000ks, tak jsme se nemuseli trápit s propálenými paticemi u tesláckých, díky mizernému bakelitu. Enderáci to uměli podstatně líp. Teslácké EL34 měly při poruše patice ještě kupu emise, ale prd platné, když byla mezi kolíky zuhelnatělá patice - v podstatě jsme zahazovali /já blb!/ ještě 100% elektronky jen kvůli patici. EL51 v běžných RUčkách běhaly až do vyčerpání na nějakých 40%, kdy už nechtěly dávat potřebný výkon.
Tehdy to takto fungovalo, jen velké RTV opravny Eltosu a Multiservisu dostávaly orig ND z Oravy, od ostatních výrobců i ND na Tuzexem prodávané výrobky. Jim stačilo objednat jen podle čísla ze servismanuálu a nestarali se..
Což jsem poznal až později, při změně zaměstnání z tohoto obuvnického megapodniku, přes roční zastávku v elektronické přidružence JZD právě do servisu Eltosu v UB. To bylo úplně jiné kafe i v rámci reálsocialismu a různé jiné peripetie.