A to si představte, že stačí nějaký úder či ráz (třeba na činely) a harmonické se rozlezou do výšek až do hodně vysokých frekvencí.
To je jeden z důvodů, jak vždycky rozeznat hudbu prošlou (jakkoli kvalitní) ztrátovou kompresí, jako je mp3, ogg, acc, či jiné. První co totiž kodér ztrátové komprese udělá je, že odřeze všechny kmitočty nad cca 16 kHz. A to slyšet je - na činelech a vysoko hrajících nástrojích.
Ohledně toho co člověk pozná: Když začínaly mp3, tak věhlasné audio časopisy a plátky jako jeden muž dělaly slepé testy, kterým porovnávaly CD a mp3 - a došly k závěru, že žádný člověk nerozezná 192 kb/s mp3 od originálu. Blbost jako vrata a dnes jsem pár těmto autorům jejich testy připomněl - snaží se předstírat, že nic takového nikdy neprováděli.
Hraji na hudební nástroje - a přesně vím,jak ty nástroje mají znít. I CD kvalita je s prominutím vyblytá, protože malá dynamika zvuku. Jakoukoli kvalitní ztrátovou kompresi poznám okamžitě, protože činely necinkají, a vysoké tóny nástrojů zní hluše, úplně jinak než v reále na živo. Pokud někdo vyrábí variabilní bitrate u mp3, kvalita je vždy výrazně horší a degradace zvuku také, než pokud vyrobí konstatní bitrate - je to proto, že psychoakustický model, který naprogramoval programátor a rozhoduje o potřebném bitrate v každém okamžiku variabilní skladby je podle tetřevů hlušců.