..životní postoj, změna životní filozofie;
Tři měsíce v protialkoholní léčebně
Skoro jako zákonem schválnosti nastoupil jsem pobyt v PL v pátek 13., měsíce prosince 1996. Stalo se tak na mé osobní přání a doporučení psychoterapeuta.
Proč se tak stalo:
Celé roky, od svých šestnácti let, jsem vedl bohémský život umělce. Hrávajíc na baskytaru tehdy více jak dvacet let na tanečních zábavách a jiných veřejně prospěšných akcích. Negativní stránkou této bohulibé činnosti bylo nezměrné požívání alkoholických nápojů všeho druhu muzikanty, s postupným návykem na tuto drogu. V konečném stadiu s přechodem do závislosti. Opravdu si netroufám odhadovat, jaké potoky alkoholu protekly mým vlastním hrdlem. V inkriminovanou dobu byly výsledky jaterních testů přímo hrozivé. Nějaké to delirium jsem taky absolvoval. Dal jsem organismu řádně na frak a řada společenských průserů svědčila o tom, že je nezbytně nutné s tím něco udělat. Nebyl jsem schopen sám se z tohoto stavu vymanit. Absťáky příšerné a nakonec už šlo o život…...atd.
Teď v prosinci je to 16 let absolutní abstinence, ale jiní mí bývalí spoluhráči z kapel, ve kterých jsem působil, tolik štěstí neměli. Tři už jsou díky tomu v bigbítovém nebi a další, kdysi výborný klávesák, troska.
Co se týká pití, on je to takový národní sport. Mohu ze svých zkušeností porovnat pití muzikantů za socialismu a v dnešních dobách. Tehdy jsme s kapelou hrávali po tancovačkách pátky, soboty, přes léto i neděle týden co týden. Mimo to i šest let coby kavárenští hráči. Na zábavách byl náš standard takový: ještě než se začalo, vypařili jsme půlku rumu a dále v průběhu zdárně postupující zábavy ještě další tři, někdy i čtyři flašky. Pořadatelé nás znali a byli na nás s baterií tohoto druhu materiálu nachystaní. A nebylo-li více rumu, uměli jsme operativně přejít na víno. Tehdy jsme si s nějakou zodpovědností hlavu nelámali. Všichni byli nalití i na sále, pořadatel vydělal – chodilo 300 až 800 lidí, a tak byli všichni spokojení. A za ranního kuropění s drakem domů. Průsery byly, do toho zákazy hraní. Byl jsem kapelníkem, a tak občasné absolvování disciplinárního řízení na OKS bývalo nabíledni.
Dnes je přeci jen situace jiná. Možnost svobodně se presentovat, velká konkurence kapel, žádná persekuce ze strany politruků OKS apod.
..osobně jsem se svým životním postojem vyrovnám, na spoustu věcí se dívám jinýma očima, ale nástrahy určitě přetrvávají….