Když jsem kdysi za bolševika stavěl svoje první siliče, snil jsem, že jednou budu stavět takový, který budu moci postavit do testu spolu s mými tehdejšími vzory...po osmadevadesátým jsem psal mnoho testů, takže jsem se dostal k poslechu i mnoha extrémně drahých přístrojů, nemám už před nimi skoro žádný respekt...už pouhá eséčkovaná 222, nad kterou tady všichni zíváte, přehraje lehce Marantz ve stotisícové hladině...nevím, co to způsovuje, ale naprostá většina dnešních siličů má zvuk, jemuž já říkám " umělá hmota ", bez koulí, bez šťávy, prostě dyzajn není návrh fandů, ale menežerskejch týmů, vyblitost a hnus...zesilovače, vo kterejch se bavíme, můžete oba postavit proti mnohonásobně dražším zahraničním a ručím za to, že v pohodě vobstojí...ale je naší typickou národní vlastností, že před cizinou se posíráme a pereme se mezi sebou a někteří z doho ještě mají radost, protože ta cizina na srovnání prostě není...zažil jsem slyšitelně zkreslující americký zesilovače, evropskou špičku renomovanýho výrobce, která zdaleka neměla deklarovanej výkon, zesilovače, který ...ale nic, to nemá cenu...chce to více hrdosti a slušnosti i mezi sebou, mladí přátelé, méně rychlých úsudků...a to je téma na zase další povídání...mám dost příkladů...