Schéma dráťákového zesilovače s RD200B kdesi ještě ve složce ze školy mám, pamatuju si jenom, že buzené jsou až za nástup mřížkového proudu dvěma 6L50, Ua 2,5kV a výkon 750W na přepínatelném sekundáru olejového výstupního trafa. To trafo jsem mnohokrát ve škole viděl /moje specializace byla nf sdělovací technika/ a na tom zesilovači nás učili - jak diagnostikovat závadu, jak přistupovat a chovat se k vysokému napětí apod.
Není to žádná prdel, ten transformátor byl obrovská plechová krabice s kohoutem nahoře a dole pro výměnu oleje a vn izolátory stejně, jako to měly krabicové olejové kondenzátory v anodovém filtru.
Není s tím žádná prdel, nikdo k tomu bez mistra nesměl a při simulované závadě mikrospínače ve dveřích vn části vám vybíjecí tyč málem vyletěla z rukou, jaká to byla pecka.
V domácích podmínkách bych přes 1000V určitě nešel, vzduchový výstupák s potřebnými izolacemi by snad ještě vyrobit šel a výkon bych z těch flašek tahal spíš maximálním dovoleným Ik, tedy snížením Raa na nejnižší možné minimum, což ovšem částečně zkrátí jejich i tak nepříliš valnou životnost.
Pro nástrojové zesilovače je to naprostá píčovina, uvážíme-li, že se tyto aparáty často převážejí z mrazu do tepla, musí pracovat i ve značném vlhku /třeba venku večer, když padá rosa/ atd.
Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že elektronky s katodou z thoriovaného wolframu, jako má RD200B jsou dosti háklivé na přežhavení, ten dráťákový zesilovač měl ferrorezonanční stabilizátor žhavicího napětí a ještě přepínač k jemnému dostavení.
Kromě toho ještě vím, že vysílací elektronky řady OS jsou značně divoké a nf provozu jsou s nimi ohavné problémy, proto bylo v tehdejší Tesle Pardubice v 50. letech vyrobeno jen několik kusů 250W zesilovačů s OS70 pro Strahovský stadión a posléze od výroby upuštěno. V mezidobí, než se výroby DR zesilovačů ujal Hloubětín, se vozily 1kW zesilovače z Ruska, s GU81 - kompletní dokumentaci mám od Sendyho.