Už se to tu jednou řešilo polemikou s jedním debilem, takže z pohledu servisáka v kostce znovu:
Přístroje nižší a nižší střední třídy jsou dnes řešeny stylem "dostaneš jen přesně to, co si zaplatíš". To mimo jiné znamená, že napájecí zdroj, usměrňovače, koncové tranzistory a chlazení jsou dimenzovány PŘESNĚ na uvedený výkony a zatěžovací impedance, ale spíše je to tak, že je to ještě o stupeň ojebáno.
A bohužel, platí to hlavně v případě levných AV receiverů, které mají vnitřní konstrukci očesánu natolik, aby to ještě fungovalo, ale nebylo tam absolutně nic navíc, žádné ochrany, prostě nic, jen splnění základních funkcí.
Je-li to poněkud starší přístroj s koncovými stupni na bázi hybridů Sanyo STK, hrozí průšvih dvojnásob, protože ty jsou dimenzovány opravdu "akurátně". Odejdou-li, je oprava v některých případech finančně doslova na mašli.
Pokud je to novější aparát s diskrétně řešenými koncovými stupni, bývají to ultrajednoduchá zapojení s maximálně sedmi tranzistory /včetně koncových darlingtonů/, bez proudové limitace, která by měla koncové stupně chránit při proudovém přetížení nízkou impedancí.
Ochrana při připojení 4R beden na 6R receiver stylem "buď opatrnej na hlasitost" je neúčinná, jak praxe potvrdila na spoustě receiverů s proraženými koncovými tranzistory. Nikdy totiž nevíte "kolik ještě můžu" a nikdy nevíte, kdo knoflíkem volume otočí.
Navíc 4R bedny s nepříliš pečlivě navrženými výhybkami mohou mít na určitém kmitočtu impedanční minimum třeba i 2R, co to je za hrozící průser, jistě každý tuší.
Nahrát obrázek