Vyšší dynamika (resp. odpovídající vyšší bitové rozlišení DACu) smysl má, i když to vypadá úchylně.
Před DACem je vždy digitální filtr, zajišťující splnění Nyquistova vzorkovacího teorému, případně i další sympatické věci jako oversampling a noise shaping, přesouvající těžiště kvantizačního šumu mimo slyšitelné pásmo (pravda, způsobující tím bolesti hlavy operákům v post-filtru za DACem). No a díky oversamplingu získávám vyšší rozlišení toho filtrovaného signálu, mohu tak použít DAC s vyšším rozlišením (a lepší linearitou), tím získám nižší základní šum, nižší zkreslení a díky oversamplingu i případně lepší impulsní odezvu samotného přehrávače. Takže nahrávka je (v optimistickém případě) víceméně reprodukována tak, jak ji zprasila digitalizace ve studiu, bez toho, aby se k tomu přidalo další zprasení v samotném přehrávači.
Ono je snadný cokoliv šmahem odsoudit jako blbost...
Ale, samozřejmě, vyšší dynamiku nahrávky tím opravdu nevykouzlím.