Ondrášku, Transiwatt 140 Studio, pakliže má v pořádku kompenzace /mezi C-B prvního trandu cca 33-47p, k nfb odporu paralelně 100p aspoň na 250V/, tak se nerozkmitá ani náhodou a to ani bez Boucherotu. Naposled jsem testoval AuRu Z5, což je jen překabátěná Z1 a potažmo překabátěný TW140.
Nevím tedy jak s paralelním kýblem, ale já TW, AuRy, AZSky a další, které jsem "tunil", testoval vždy jen do "mojí" komplexní zátěže, což je hoodně velká třípásmová výhybka jako z ARS844, ale zatížená na jednotlivých výstupech odpory TR620 4R3/100W. Jen jsem z výhybky vyházel hovna a krabice, páč při prvním testu to jednu krabici probilo do zkratu a jedno hovno se roztrhlo. Tak jsou tam teď MKP380. Postav si takovou zátěž taky.
Touhle nechutnou zátěží testuju všechno a jako perličku můžu uvést, že přímo ukázkové chování do takovéto zátěže mají staré vydry AZS217, 218 a AZS220. Možná proto s nimi vždycky teslácké bedny tak dobře a příjemně hrály.
Je jisté, že k takovým extrémům, jako je 10uF kýbl natvrdo na výstup nikdy v praxi nedojde /vždy je tam předřazena tlumivka, nebo je aspoň něco v sérii /ve výškové větvi výhybky například/. Nicméně není od věci zesilovač, na jehož spolehlivosti mi záleží, takto otestovat, přinejmenším tím lze velmi dobře vysledovat chování a charakteristiku nadproudovek. Například Teslácké-Vrábelské konce s topologií AUJ637 se proti tomuto umí velmi dobře bránit a měly by to umět i konce, které někdo chce použít k ozvučování. Čas od času se tam stává, že se provalí nějaký kyblík nebo seškvaří tlumivka či kmitačka a zesilovač by to měl umět přežít bez úhony, maximálně s vypadlými pojistkami.