Vexle na kovový SEASy (Stránka 3 z 3)

To víš, že je to rovné. A symetrické návdavkem. Jde tu jen o to, že pokud tlumím L-padem, tak se dopad indukčnosti kmitky trochu potlačí a horní konec se moc nezvedá. Takhle mi ale filtr pracuje přímo do repráku a už to znát je. Navíc, ten člen taky trochu přispívá sfázování. Výhybka vychází rozumně jako L + RLC na hlavní peak a kompenzace, aby se zase nezvedal vršek. Pokud jsi minimalista, tak to druhé RLC si klidně odmysli, to je tam kvůli druhému peaku. Neřekl bych, že učebnicová zapojení výhybek by vyšla jednodušší. Možná, že po pár dnech zkoušení různých zapojení bych vymyslel podobnou výhybku o jednu, dvě součástky jednodušší. A o nějakých 30 Kč levnější, ale proč? Mimochodem, s žádnou nulou se tam nikde nepočítá. Jestli narážíš na to, že jsem do jednoho RLC nenakreslil odpor, ale jen napsal přibližnou hodnotu, tak vem v úvahu, že je to pracovní náčrt, podle kterého intel shání součástky, ne technická dokumentace. Totéž ta cívka bez udaného odporu, já prostě nevím jaká tam bude. Proto se to bude ještě dolaďovat, protože tolerance součástek a blbá sehnatelnost některých s tím může mírně cvičit.

Taky jsem to zkoušel, ale nedosáhl jsem tak dobrého výsledku u fáze. Sfázování sice sedlo, ale v užším pásmu. Tohle je modifikace výhybky, kterou zkoušel z naměřených dat simulovat mirulu, já to jen trochu upravil a doplnil tím druhým RLC pro "lepší" pocit. Je možné, že čelní náklon by právě tu fázi řešil. Když jsem viděl, že to pěkně sedí už jsem se v tom nevrtal. Ve filtrařské teorii nejsem tak zběhlý, abych u kdejaké motanice viděl z fleku komplexní přenos, natož jeho kořeny. Taky jsem prověřoval výhybky vyšších řádů, ale tyhle kovový potvory zřejmě s jednoduchou, kultivovanou výhybkou nejdou moc dohromady. Postavíme, uvidíme, uslyšíme. Myslím, že pokud přenos -35dB kolem 8kHz bude dostatečný, tak fakt, že v horní oktávě prakticky neklesá by už tolik vadit nemusel.