vzdálenost měničů

Něco málo o tom píše RNDr. Sýkora ve svém seriálu. Bohužel jsou tamní grafy simulace pro případ ideálních nesměrových bodových zářičů a s realitou mnoho společného nemají.
Záleží čeho se chce dosáhnout. Rigirózní přístup je zcela nemožný.
Teorie a některé vlastnosti grafů ze zmíněného seriálu jsou platné. Zásadní vliv mají směrovosti měničů a jejich umístění v přední desce, protože difrakce jsou pro každý reproduktor jiné a i jinak směrují. Měniče samotné se sice docela dobře dají změřit v někonečné desce, ale vliv vliv difrakcí už ne. Určitě by se dala metodou pokus/omyl najít poloha minima indexu směrovosti, ale většinou se na to kašle.
Měniče se dají co nejblíž k sobě a tak, aby odhadnutá/simulovaná difrakce směrovala kýženým směrem (tzn nejčastěji u středobasu ubírala směrovost a u vjškáče přidávala). Bedna se poté postaví, změří se směrové charakteristiky a najde se vhodná výhybka v rámci možností měničů s minimem ampl. charakteristiky co nejdál mimo osu.

Platí pro ten ideální případ, který je popsán. Jinak zhruba tak, že někde se sčítají ideálně, někde už hůř a že jsou nějaká minima/maxima indexu směrovosti.
V realitě je to ale zcela konkrétně jinak, než ve vyobrazených grafech. Sám autor to někde na slovanetu psal spolu s pokročilejšími simulacemi dvojic měničů (s uváženou směrovostí samotných měničů). Pořád tam ale není zahrnuto nekorektní chování měniče a difrakce; takže stejně pohádka.

Tak jsem si myslel, že se dovím něco konkrétnějšího a jiné názory, než dát měniče co nejblížě (jak propaguje Check). Z analogie antén (kterým rozumím velmi málo, ale možná o něco víc než reprákům), taky není nejvhodnější dát je co nejblíž k sobě. Je několik optimálních poloh, vzhledem k vlnové délce, u kterých to jde "samo". V těch ostatních je to složitější, čí přímo nevhodné, se ztrátou energie nebo jiných vlastností....

Takže nic, žádný jiný názor ???

LspCAD umožnuje si s tím trochu pohrát, ani nepotřebujete po ruce reálný data. V simulaci výhybky si zadejte rozměry a umístění měničů na desce a zkoušejte, co s čím co dělá - rozteče, dělící frekvence, strmosti - dají se zobrazit polární grafy. Uvidíte, že obecně platný, v nějakém smyslu nejlepší nebo optimální pravidla - jiný, než jak to popsal check, asi těžko vymyslíte (i když osobně moc nechápu to s těmi difrakcemi). Pravda ale je, že na všechno tohle je třeba myslet už od začátku, mít to "osahaný". Jsou to všechno kompromisy, ale zrovna tohle je oblast, u který IMHO není dobrý slevovat.

Takhle nějak jsem dopad taky...nehodíte někdo nějakej link s nějakou literaturou na toto téma ....
Nic moc se o tom vygooglit nedá....v angličtině toho může bejt spousty,jenže překladač neni zrovna technickej typ, a moje znalosti cizích jazyků taky moc ne...

To, co funguje u anten nefunguje u reproduktorov z prozaickeho hladiska, ze anteny pracuju s elektromag. vlnami a zvuk je mechanicke vlnenie.
S tymi difrakciami tiez nerozumiem, co to do toho ma.
S umiestnenim je to tak, ze skutocne suosy zdroj je najoptimalnejsi a posunom osi X-Y sa to len pokazi. Ked sa na vzdialenost osi menicov nastavi aj deliaca frekvencia, dostaneme tusim najoptimalnejsi priebeh spolocnej fazy (opat vsetko idealne zdroje, bez uvazovania Z osi) a pouzitim vyhybky typu LR aj vyrovnanu amplitudovu charakteristiku. Vysledkom su najmensie laloky (lobes),tzn. zmeny amplitudy na smerovej vyzarovacej char. vs. frekv. charke.
IMHO spolocna faza sa bude vzdy rozchadzat, len treba pozerat aj na to, aky je tam utlm, ked je to nejakych 20dB, tak uz certo ber, aj keby to uslo o 100°.