Zatím jsem to nezjišťoval, ale když už se na mě obracíš, tak nevím jak použít zřejmě link viz výše : "sch z #35 "
A obecně k sch - vyjma většiny dnes používaných samotných operáků, které mají vyřešenu stabilitu ve velkém rozsahu zesílení, je nutné se vždy zamyslet, zda je zapojení (de facto každý aktivní prvek) stabilní.
Jakmile se připojí např. tranzistor za operák, tak na 90% je nutné uzavřít smyčku zpětné vazby přímo na IO pro ty (většinou vyšší) kmitočty, které procházejí dál "hůře". Protože operák má na vyšších frekvencích (některé starší IO i na celkem nízkých nf) jisté zpoždění a pokud po cestě nastane někde další posun, tak zpětnovazební signál příjde zpět na vstup zjednodušeně řečeno s "dopravním zpožděním" a rozkmitá se to. Prostě se na té frekvenci změní záporná vazba na kladnou.... Protože než se vstup IO "dozví", že se něco děje, tak už výstup IO může být v saturaci....
Stejný problém je i v každém návrhu zesilovače (stabilizovaného zdroje atd...), protože konec je téměř vždy lenivější než rozkmit a budiče... Takže každý aktivní prvek by se měl řešit nejdříve samostatně zda je sám stabilní a potom celé zapojení jako celek.
V tomto případě (jak jsem psal výše) např. u LM431 musíš zapojit 47-470pF z katody do gate, jinak může být, ale spíš nebude stabilní ... atd...atd... Tzn. nejprve řešíš "VF" stabilitu malejma kondama a až nakonec "stejnosměrnou" stabilitu přes celý řetězec.
Kdo má skop a generátor tak si může zapojit někam do zp. smyčky "testovací" obdelník (do vstupu jakéhokoli zapojení přes kond a odpor srovnatelný se zpětnovazebním) např. 1-100Hz a hned uvidí na zákmitech hran jak je jeho zapojení stabilní s kmitočtem a amplitůdou testovacího signálu. Skop dá na výstup celého zařízení a taky je dobré se kouknou někam doprostřed (vstup budičů apod.) co se děje tam....