Davide, to "změřit" jsem napsal schválně, trochu provokativně. Totiž měřit se dají nejen reprobedny samotný, ale i to jejich subjektivní posouzení posluchači (prahy slyšitelnosti, preference, hodnocení zvuku v různých škálách). To druhé bohužel jen statisticky (tj. nikdy se nezavděčíš všem, ale trend chytíš). To vše se dělá, třeba lidi od Harmanu už nad tím strávili leta. Leccos už pustili, ne všechno, ale stačí jen naslouchat a číst mezi řádky, aniž by musel člověk sám vyzkoušet desítky repráků... Vedle toho pak samozřejmě stojí lidi, který mají třeba univerzální averzi k papírovým membránám, apod. - ty to pak mají těžký Resumé: udělat bednu, která se bude líbit jednomu konkrétnímu člověku, není (resp. nemusí) být snadný, ale udělat bednu, která se bude líbit velké většině lidí (aniž by ovšem dopředu věděli, co poslouchají!), už tak záhadný neni.... Tak to vidím dneska já, čím víc se o tom dozvídám a čím víc toho zkouším (není to mnoho). To jsou podle mě výsledky, na který by se měl člověk zaměřit. Taky se totiž může stát, že rady od člověka, kterej si už to svý našel (může to být cokoliv), můžou být pro druhýho v podstatě i k ničemu - stačí, aby byl aspoň jeden z nich jen dostatečnej "exot"
Nic z toho není osobní a je to jen skormný pokus o vyjádření toho, jak to vnímam já. Lze nesouhlasit
Z toho mj. vyplývá, že zkušenosti nabrané z vývoje beden sama pro sebe (tak, jak se mi to líbí), jsou do značný míry nepřenosný. Pokud se tedy nejedná o základní fyzikální věci, jako že malá membrána basy nezahraje, velká směruje a kroutí se, apod.