Při prezentaci toho vysoustruženého odrazivého disku se zapomíná prezentovat, co udělá okraj disku s difrakcemi a zvlněním frekvenční charakteristiky pro středobas a co to udělá s odrazem od toho disku pro výškáč.
Abych to upřesnil, je to dost vážný problém neváhal bych říct průs**. Technicky lepší řešení je nedělat žádné odrazné disky, jak prezentuje Linkwitz na webu, tam je ta difrakce a odraz alespoň méně výrazná a měniče jsou stejně vybrané tak, aby byl dělící kmitočet nízký.
Nápad je to hezký, ale jako vždy realizace přináší jiné problémy, které jsou větší než původně řešený problém. Inženýrsky optimalizovat řešení tak, aby nemělo žádné nevýhody, se prakticky nedá.
Z hlediska akustiky místnosti jsou všesměrové bedny naopak ještě náročnější. Prezentovat všesměrové bedny jako řešící akustické problémy by byl přinejmenším omyl nebo spíš lež. Taky je vůbec otázka, jestli jsou takové všesměrové bedny opravdu všesměrové. Podle typu řešení více či méně jsou nebo nejsou. Rozhodně to není samospásné řešení a jako vždy záleží na detailech - ty rozhodují o výsledku.
Navíc je potřeba přizpůsobit řešení akustiky na konkrétní bednu. Shání-li někdo lepší zvuk za pomoci zcela jiné koncepce reprobeden, tak se snaží akorát dotlačit celkový zvuk s výchozí akustikou nějakými reprobednami. To je špatný postup hledání na slepo metodou pokus omyl a nikdy to nekončí.
Je potřeba na konkrétní specifické bedny vyladit akustiku a rozmístění, aby to hrálo nejlépe jak může. Myslím tím na typy beden klasické koncepce, všesměrové, dipólové, elektrostaty, hornové či waveguidové velké či malé. Tzn. ani v podstatě nejde srovnávat více typů takových beden v jedné místnosti, protože kvůli odlišným směrovým vlastnostem reprobedny je vlastně akustistika stejně jiná. Jiný činitel směrovosti zdoje zvuku udělá v místnosti jinou kritickou neboli dozvukovou vzdálenost. Vzdálenost od reprobedny, ve které už v místnosti dále neklesá akustický tlak, protože ho doplňují odrazy z místnosti.
Nahrát obrázek