Rozepisu problem a vlastni zkusenost.
Problem je v tom, aspon ja to tak vidim, ze alespon ja mam pocit, ze sem vyrustal v ohrade, kde vsechno co bylo alespon trochu funkcni, se muselo nejak odlozit, ponozky zasit, kalhoty presit, svetr rozparat, hracky se dedili pro dalsi deti a tak dale.
Sehnat neco, co bylo k mani, se kupovalo do zasoby, pak zas se smenovalo za jine, co bylo k mani, kdyz nebylo k mani jine.
Tudiz jista cast me osobnosti byla poskozena obdobim nedostatku v dospivani, tim nemyslim, ze bych nemel co jsit, nebo hodil jako hastros, ale mnoho veci se dalo pouze vyrobit, dopestovat, ubastlit a pripadne smenit, nebo prodat a pak zas koupit jine a porat dokola. Tato doba se podepsala pod ranni dospelost a urcitou formu "hoarderingu" tedy skladovani nepotrebnych veci, ktere by se mohli hodit, nebo dali vyuzit.
Vysledek pak byl, ze ve 30ti letech sem mel nasbirano opravdu enormni mnozstvi vseho mozneho, nejenom elektroniky, ale i motocyklu, aut a veci, ktere bych do konce zivota nesporovoznil.
Nakonec sem vsechno vykatoval na kost.
Co se dalo prodat, sem prodal, velmi mnoho veci rozdal, co se nedalo hnout sem rozpalil, odvezl do srotu, zlikvidoval do sberny.
Vysledkem byli prostredky, za ktere sem koupil to, co sem chtel a potreboval, na misto mnoho nepojizdnych aut, sem koupil jednu dodavku a jeden osobak, na misto spousty zeleza a polovraku moto a polopojizdnych skorovraku, sem si koupil jednu motorku.
Cely poroces trval zhruba 2 roky a bylo to velmi narocne.
Je zajimave, ze zmena osobnosti byla tak hrozna, ze se se mnou rozesla pritelkyne, ktera se mnou zila 9 let.
Jelikoz me nic nebranilo v dalsich metamorfozach, odesel sem pracovat do zahranici.
Kdyz sem se vratil, tak sem se ozenil.
Netvrdim, ze sebou netahnu nejake veci, od "velkeho vyprodeje" co je zhruba 19 let.
Avsak nepotrebuju obrovskou aparaturu, nepotrebuju obrovsky prostor na zivot, nepotrebuju spoustu veci, ktere bych tahal, nebo tacil zivotem pred sebou.
Dokazal sem neco, na co nevim ci mam byt hrdy, ale dokazu si zbalit cely svuj zivot do nekolika pytlu, aj z motorkou do male dodavky a odejit kamkoli. Pokud me nasleduje moje pani, muze jit se mnou, nebo mym malym autem.
Je to asi 5 let spatky, kdy sme se o tomto bavili a i ona se zbavila veci, ktere nejsou potrebne.
Na theorii "nekolika tasek a pytlu" sme prisli v dobe, klem roku 2011, kdy sem zavrel firmu, po krizi 2008, moje pani byla nezamestnana, tak sme vyrazili na cesty, presne v teto sestave, jako cirkusaci.
uzili sme si uzasne jaro/leto/podzim, kdy sme natahli furu napadu a nezatizeni mistem pobytu, ale premistnuje se po evrope, balkanu a recku, sme se na vanoce dostali domu, kde sme zjistili, ze i pres urcity mnou vyznavany asketizmus, minimalizmus, mame bydleni zaneradeno spoustou veci, ktere nepotrebujeme.
......
Na velke uklizeni, je dobre mit nekoho, kdo nas v tom podpori.
Musi byt tvrdy a musi znat povahu veci, ktere davame pryc.
Kdyz to budete delat sami, nemusi to dojit do zdarneho konce.
Nebo ten proces bude trvat dlouho, jako mne trval skoro 2 roky.
Je to velmi vycerpavajici, i kdyz se nejedna o fyz. narocnou praci, jde o to, ze psychika a jiste procesy mysleni, jsou provazany z vecmi, ktere davame pryc. Urcitym zpusobem je tam urcita vazba na kazdou vec, predmet, nejaka spominka a tak dale.
Na to je dobre mit nekoho, kdo to chape, ale ma nad tim nadhled.
Kuprikladu kdybych ja delal ocistu, za spoluprace me partnerky, onehda, pred 20ti lety, nikam bych se neodstal.
Problem byl v tom, ze diky, nebo bohuzel, me v hoarderovani podporovala a brala toto zbaveni se priteze, jako ujmu vlastni, ponevac se jednalo neco, cemu nerozumela a nechapala, nedokazal sem ji to vysvetlit.
Tedy je dulezite rozhodnuti udelat takove, ktere sice muzeme pozdeji litovat, ale zaroven najit poteseni v tom, ze nemusime mit vsechno.
Nahrát obrázek