Fullrange 15 + 1,4"

Tak jsem se nechal vyhecovat, abych něco více napsal k projektu fullrange 15“+1,4“ profi beden a doplnil i nějaké obrázky. Moc se mi do toho nechtělo.

Nemám žádné vhodné prostředí na akustická měření, „měřím“ v trochu zatlumeném obýváku , ve skutečnosti jen srovnávám na stařičké Sabine Power Q.  Tím pádem i výsledky výhybky jsou s otazníkem, finální doladění nemohlo být provedeno dle měření.
Všechny mé závěry prosím berte s velkou rezervou. A necítím se být žádným znalcem přes výhybky. Slyším úměrně věku , vyprávějte mi o 13 kHz, někdy v mládí jsem je slyšel. Asi proto je tam driver, který prý hraje až do 23 kHz .
Berte spíše jako popis dobrodružství tvorby profi reprobedny v amatérských podmínkách. K odborným tvrzením buďte shovívaví, nemusí být přesná. Akustika je složitý obor se spoustou odborných termínů a jak už jsem kdysi napsal, nejsem děd Vševěd, nemám z toho mindrák.

Před cca 15 lety jsem zatoužil po bednách, které by zahrály výšky, středy a pořádné basy v jedné, ne příliš těžké bedně, nejlépe ve skeletu po EMI 151 (který jsem už měl, s EMI delta 15 LF a S220, což byla na středech těžká bída). Oslovil jsem s tím Huberta Mašína. Jako bas to u mne vyhrál EMI KPL 3015LF (kvůli Xmax 9,8 mm), na výškách mne Hubert přesvědčil, že když to chci nízko dělit (u LF pro zahrání středů nic jiného nezbývá), musím použít 1,4“ driver. A k tomu musela být horna, která by se vešla do původní pozice po HM25-25. Tak to skončilo u DE620 a B9070.
Hubert odměřil výhybku, poskládal jsem to a vcelku obstojně to hrálo (horna ovšem vyžadovala ekvalizaci).

Jenže po záběhu reproduktorů mi na zvuku začalo něco vadit.  Na DE620 jsem četl dost negativních recenzí. Prásknul jsem se přes kapsu a zakoupil DE990. A musel jsem upravit výhybku. Po záběhu tohoto driveru opět problém (zdůrazněn zvuk kolem 1,5 kHz), tedy následovala několikerá úprava výhybky. Driver se prostě zabíhá, rozehrává, na nižších kmitočtech (1 – 2 kHz) je to hodně znát přidává na hlasitosti (naštěstí i na kvalitě zvuku) a rozhazuje to výhybku. Ale pořád mi to nesedělo, hrbolatá charka; když já na své staré uši slyším nedostatky, tak už to je dost špatné . A dobře neladil driver s basem.
Tak jsem pobádal, co s tím, spočítal ty věci, co dovedu (např. vlnovou délku kmitočtu), změřil zpoždění basu ve stávající výhybce, to vše prohnal hlavou, hodil k tomu pár bulharských konstant (např. o co je zpožděná membrána basu při hraní 1 kHz ???), okoukl si Planar waweguide u Megatonů a začal spekulovat o nových skeletech. Ono totiž jinak je fakt složité úspěšně pasivně dělit bas s driverem, posunutým hornou o 13 cm dozadu na nižším kmitočtu (zde cca 1,2 kHz).
Nicméně jsem si to riskl a zadal jsem tvorbu skeletů. Jen nalézt truhlářského mistra, co to vytvoří, mi trvalo cca rok a i jemu to pak trvalo dalších 9 měsíců (jak těhotenství ). Trochu chápu, je to neobvyklá konstrukce. I když jsem to zvnějšku požadavkem zjednodušil do tvaru EMI 151. Kromě výtečné truhlářské a natěračské práce (podpořené výbornou znalostí akustické problematiky skeletů) uměl truhlář i obchod, tak zakázkové skelety rozhodně nebyly levné…..

Přišel čas to poskládat . Nakonec dobře, že jsem si dopředu koupil horny RCF HF96, už je nevyrábějí . Byl jsem napnutý, zda jsem nevyhodil peníze a skelety nakonec nedám na táborák, nebo je se ztrátou neprodám. Zapasoval jsem původní výhybku a byl jsem zvědav. Výšky skoro sedly k mé předchozí úpravě (úbytek na poslední oktávě vedl k odstranění RC členu, pak to bylo dobré). Horna HF96 zřejmě lépe pracuje s prostorem. I kvalita výšek se zvedla, a to ohromně. Dva dobré důvody pro zastavení výroby té horny . Oproti původnímu Hubertovu schématu jsou výšky výkonově sráženy odporovým děličem až u driveru (k tomu jsem došel již dříve a používám to nyní vždy), jednak se tím trochu omezí vliv kolísání impedance driveru (výkyv má DE990 zrovna -jak na motyku- u dělícího kmitočtu) a i zvuk mi připadal lepší (asi trochu zatlumení záznějů). Na výhybce mám připravenu pozici pro RLC člen, driver trošku inklinuje ke zdůraznění sykavek u špatných nahrávek. Ale to budu muset ještě vychytat, budu-li mít čas.

Pak jsem se začal trefovat do zpoždění basů a rovné charky přidáváním kondenzátorů v paralelním RC členu výhybky basu. Podpořit pásmo kolem 900 Hz nebylo od věci (charka dolní propusti trochu do Čebyševa). Přizval jsem k tomu i mladšího kámoše hifistu a nakonec to nějak dopadlo. Jako zkušební melodie jsem používal CD Los Waykyś Expression of the Andes, origo dovezené z Peru, kupodivu zvukařsky dobré a plné tónů kolem dělícího kmitočtu. Celkově mne zvuk docela oslnil, krásné měkké výšky, čisté silné středy a dobré basy. Ještě jsem pak zkoušel přepínat polaritu driveru (na co nejhlubší výkyv dolů) a lehounce (o 2uF) jsem pak oproti poslechovém přidal kapacity na celkových 30uF. Zároveň se tím potlačilo malé zdůraznění na 2 kHz, tak mi to připadlo rozumné. Testoval jsem i změnu hodnoty tlumivky (na 1,25 mH), ale zůstal jsem na původní. Nejnižší odpor 6,5 ohmu je rovněž akceptovatelný. Ale:
Kontrola původní výhybky mi připoměla, že originální Hubertovo zapojení s 33 uF bylo výkonově pro dva 20W odpory 3R9 moc (už jsem na to načisto zapoměl ). Plošák byl na jejich pozici vyhřátý do odpálení lepidla mědi. Tak ještě zvážím, zda to pro jistotu nevrátit k vyposlouchaným 28,4uF, čili v praxi přibližně na kondíky 15+12uF a nebo tam jeden až dva 20W odpory (samozřejmě vše změnit a dopočíst na celkové 2 ohmy) nepřidat do druhého patra.
Ve schématech výhybek je zem vstupu a (černá svorka) všech reproduktorů spojená dohromady, to jsem tam neoznačil, doplňuji alespoň v popisu. Polarita výšek na plošáku je otočena.

Plošný spoj výhybky jsem spáchal červeným fixem Centropen Permanent č. 2846 a leptal v chloridu železitém T=40°C, spojem dolů za občasného míchání. Je to rychlé, levné a vcelku nebylo podleptání zásadní. Předtím jsem přenesl body k vrtání z papíru na spoj důlčíkem, bez námahy nějakého vyměřování a vyvrtal to... Ponechal jsem hodně mědi, jednak z důvodu zvládnutí velkých proudů a jednak z důvodu zozptýlení tepla. Cívky vychází vždy uprostřed kříže mezer (oproti obrázku spoje jsem pod středem cívek úseky bez mědi ještě zvětšil), aby nedocházelo ke transformování , resp. zkratu. Trochu jsem ještě změnil spoj na vývodu výšek a je k dispozici prostor pro LRC člen (cívka „na stojato“, aby se vzájemně neovlivňovaly s cívkou výhybky výšek).

Bedýnky jsem velmi důkladně vytlumil, posunul jsem tak rezonanční kmitočet basreflexů na cca 43 Hz (z původních 47 Hz), zvýšil jsem vytlumením fiktivní objem. Bednu pak lze plně zatížit i při 40 Hz = struna E na 4strunné baskytaře (její nejnižší frekvence). Zvuk na basech se mi pak zdál i hezčí. Používal jsem lepidlo ve spreji (Pattex Power spray, kdysi jsem ho k něčemu koupil a nehodilo se), na lepení tlumícího rouna fungovalo perfektně a okamžitě. Z tkanin ho vůbec nedostanete; občas jsem některá doplňovací lepení dělal v pozici na koleně a podařilo se mi stříknout jsem si lepidlo na zánovní domácí (značkové) tepláky zrovinka na choulostivém místě, mohu je vyhodit . Dejte si pozor, nebo přijde další náklad ...

Ještě jsem bedýnky nepoužil na větší akci, zatím je vcelku mrtvo, nebo kavárničky. Až na čarodějnice hrajeme venku, tak se to trochu ukáže (děckám samozřejmě také nemůžeme solit zvuk naplno). Na doma se tváří jako velké Hifi s mocnými hlubokými basy. Samozřejmě buďme při zemi, nějaký zvukový superzázrak to není, na to autor výhybky ani ty měniče nemají (hlavně basák). Hmotnost bedny je pod 29 kg (už změřeno). Měřícím mikrofonem mi to na výškách šlapalo na 20 kHz při menším útlumu, než 6 dB. Na basech mikrofonu moc nevěřím, ale stačilo přidat cca 3 dB a bylo to ono...
Ještě mi zbývá překrýt v horní části tlumící materiál černou průzvučnou tkaninou (spíše pěnou), aby bílé rouno nekoukalo z basreflexů a nekazilo „umělecký dojem“.

Obaly jsem si už nechal vyrobit, protože u mobilního disko jsou lakované bedny transportované bez obalu za rok užívání zralé na okobercování .
Co dodat? Jsem napnutý, jak to bude hrát v ostrém provoze „na plný kotel“. Případné vyplynuvší doplňující úpravy ještě napíši.