No,pár odpovědí a v nich tolik nepřesností...
" Kdyz uz, tak bych zkusil brusny papir 2000" - to bych já naopak vůbec nezkoušěl protože zrnitost 2000 je hodně málo a polykarbonát potom už nevyleštíš...
"Domacim bastlenim to nikdy neudelas opravdu rovny" - to kupodivu není nutné (viz princip optického záznamu) laser se zaměřuje automaticky na vrstvu záznamu,nikoliv
na plochu,vyleštěná drobná propadlina je menší zlo než škrábanec který láme paprsek...
"Tj. obcasne drobne skrabance ktere jsou kolmo ke stope zaznamu nevadi. Ale to cos popisoval - ryhy rovnobezny se stopou je problem" - to je pravda jen z části a záleží na
druhu mechaniky.Original Philips s kyvným ramenem se vypořádal celkem dobře s drobnými škrábanci rovnoběžnými
se stopou,větší problém byl s těmi kolmo ke stopě.U Sony se saněmi které jsou dnes preferovanou koncepcí je to
přesně naopak...
"nosiče jsou uskladněny v krabici a ve stínu, stálá teplota" - zub času hlodá i ve tmě a za stálé teploty
životnost CD-R je max 20 let,potom vybledne barvivo,lisovaná
CD do oxidace napařené hliníkové vrstvy a životnosti polykarbonátu...jestli chceš záznam na 300 let musíš si na to
koupit Ultradisc 24K Gold ...
A ted´ jedna ukázka jak je Red Book benevolentní norma aby to zvládl lisovat i šikmooký soudruh a zároven i opravný kod v převodníku...změřený průměr unašeče 14.96mm (výrobce 15mm +0.005, -0.030) změřený otvor v CD 15.03 - 15.08 tzn.vůle na středu v nejhorším případě 0.12mm přitom příčný odstup stopy je dle normy jen 1.6um=0.00160mm a přece to hraje...
Junji Kimura (Sakura Systems 47 Laboratory) "Proč další formáty,ještě jsme dostatečně nezvládli ani 44.1/16 " 