Pomoz své hospodě - časovač a mincovník pro šipky

V rámci akce pomáhejte své nejbližší hospodě (ono mám od nich občas kšefty za půjčení aparatury) jsem pomáhal ve zprovozňování několika jejich elektronických zařízení, jedním z nich byl i automat na šipky. Nyní jim odešel mincovník s časovačem (10 Kč/10 minut), předpokládám, že 20 let staré zařízení už těžko někdo opraví (hospodská se pokoušela marně někoho sehnat).
Tak jsem to pojal jako výzvu a prostředek proti nudě v době koronavirové krize.
Zkusil jsem něco vytvořit; protože neumím ani rozlišovací magnetické snímání, natož procesorovou techniku, zkusil jsem to analogově. Takto by se to mohlo udělat třeba i v roce 1980. Náklady na součástky včetně (digitálního ) měřidla činily cca 450 Kč. Tvořil jsem povětšinou ze zásob.

Schéma zapojení je podřízeno momentální zásobě součástek, především kondenzátorů. Polovodiče jsem měl (z kategorie je je blbé vyhodit), odpory odpovídají hodnotám, které nakupuji po 100 kusech, výjimkou je odpor 5M6 a 6J8.
Činnost obvodu je primitivní: C1 se sepnutím mikrospínače z nového mincovníku nabije z C2+3 o cca 3V (UkaD6-UbeT1) při každém stlačení. A vybíjí se přes R9+R10, stálé vybíjecí napětí zajišťuje D7. Nabití a vybití rozpozná OZ2 který ovládá přes T2 relé. Relé spíná napájení šipek +9V (což je zároveň nezávislé napájení voltmetru ).
Za popis stojí i funkce D1 – pomocí R2 se nastavuje závěrečné udržované napětí na C1. Dále D2, která zajišťuje, že na + pólu C1 nebude záporné napětí, resp. vždy zůstane minimální kladné. Potřebujeme aby ellyt vydržel. Tato úprava mne nenapadla hned, tak jsem dodatečně gravíroval na plošáku a cpal tam také drátové spojky...  Jako C1 je použit Tesla TF010 G1/40 V cca 30 let starý, naměřená kapacita 120 uF, po zformátování na něm za 24 hodin spadlo napětí z 18 V na 15,7 V, tedy vyhověl .
Pokud bych to dělal znovu, nahradil bych R4 a R15 stabilizací proudu, protože mimo jiné i změny napětí na D6 a D7 od změny proudu jsou příčinou, proč první nabití dá čas cca o minutu delší, než to třetí za sebou.
Trimr R13 slouží k přizpůsobení voltmetru, při zkouškách používám verzi co sekunda, to milivolt – viz fotka. Praktičtější asi budou minutové počty, ne každý host dovede převést sekundy na minuty .
Linearita času a napětí je trochu omezená, nejprve to jde rychleji, než se to ustálí (viním z toho chemické procesy v elektrolytu), ale náhrada C1 za slušný svitek by akci prodražila na dvojnásobek.
Část zapojení jsou součástky, které mají jen zajistit blbovzdornost zapojení, odolnost neurvalému zacházení, či jiným ranám osudu.
Deska je ze strany spojů natřena ochranným lakem, vlhkost je předpokládaným úhlavním nepřítelem – hned po hostech .

Se zdrojem jsem se nemazal. Použil jsem zásobové MA7815 v TO3 – mám jich dost, ty jsem alespoň nemusel chladit, jako by to asi bylo potřeba u pouzdra TO220.
Kondíky – zde jsem porušil všechny dobré zásady volby kondenzátorů ve stabilizovaném zdroji. Za stabilizátory jsem tam plácnul přebývající 4G7, páč se tam vešly, ale s pořádným trafem by mi stabilizátory asi odmítly nastartovat aktivací nadproudu. A stačilo by tam maximálně G1. A kondíky před stabilizací (G22) jsou jen na 25V, což zase při vypnutí relé znamená jejich přetížení (cca 30 V, což mne trochu zaskočilo), ale je to Tesla, ty to vydrží. Zde bych u nové, či sériové věci naopak volil velké, cca 470uF/40V.

Pravé rodeo (nebo spíše brainstorming) pro mne ale začalo při náhradě žroutu mincí. Proti tomu bylo vytvoření zapojení časovače brnkačkou. Jsme v Čechách. Musí to odolat alespoň těm nejzákladnějším fintám. K protlačení mince přes mikrospínač bohužel potřebujete sílu hráče. Tak vám to nesmí „hravý“ hráč oblbnout jen tak bez nástroje .
Musel jsem zabránit vsunutí a vytažení mince. Dále pak i zasunutí a profitu z trvalého ponechání mince v sepnuté poloze spínače. To druhé jsem v návrhu předpokládal a je zajištěno projektem elektroniky, jen jsem měl R17 zavést do spojnice D7 a R15 namísto k zemi, aby to bylo perfektní – příležitost ke zdokonalení. Proti zpětnému vytažení je mechanické provedení zajištěno otvorem průměr 15 mm, kudy prstem vtlačujete minci, ale dvěma prsty jí neuchopíte. Jistě, ženské prstíky s nehty nebo pinzeta si s tím mohou hravě poradit.
Samozřejmostí je nejen otvor, pasující na desetikorunu, ale i nastavení pozice mikrospínače tak, že pětikačka, nebo nižší mince pouze proběhnou – ať i jiní podporují svou hospodu .
Takže zatím provizorně spojeno na stole:



Hezká finta by bylo prosvícení otvoru pro vházení mincí od zelené LED, ale už mne lenost přemohla, sorry, elegantní paní hospodská...