Jedna alebo dve ozvucnice?

Lépe dva, jeden do kouta a druhej ke středu jedný z protějších stěn, jako výchozí bod. Pokud to nehodláš měřit, je dlouhé laborování s umístěním (ideálně pak s hlasitostí a dolní propustí) jediný nástroj, který máš v ruce. I tak se s tím dá dosáhnout lepšího výsledku, než s jedním, nebo samotnými dvěma bednami pro plnorozsahové "hifi", pokud tyto jdou samy o sobě rozumně dolů.

- "Cau ano je to jedno basy sa totiz siria vsetkymi smermi rovnako,takze je jedno ci umiestnis 2 SW po rohoch alebo do jedneho rohu"

To je v kontextu reprodukce v malém, pevně ohraničeném prostoru, naprostej nesmysl.

- A chceš-li to na kvalitní stereo, tak bych to raději řešil bednami, které sub nepotřebují.

To je taky obecně rozšířenej omyl. Jednoduše, zdrojů pod Schroederovou frekvencí, nebo řekněme v pásmu do 100Hz, není nikdy dost - dokud jich celkem nemáš aspoň 4 nebo 5, přirozeně ideálně v to počítaje i "hlavní" stereo bedny (jen na nejnižší oktávu už by pak mohl stačit jeden). Pokud jsi totiž s reprodukcí v tomhle frekvenčním pásmu odkázanej pouze na dva zdroje, umístěný na pozicích hlavních soustav (tj. máš jen ty, i když jsou nízko), už s tím v případě akustických problémů v podstatě nic neuděláš - pozice hlavních beden je zpravidla diktovaná jinými věcmi, než samotnou optimalizací spodku. A pravděpodobnost, že problémy budou, je opravdu velká, v podstatě jistota. Něco může dohnat PEQ (a samozřejmě tlumení - ale to na basech není ani trochu triviální realizovat a málokdo to opravdu udělá), ale větší počet tím nedohoníš, zvlášt když neposloucháš vždy jen přesně z jednoho místa.

Nakonec, zkuste si někdy doma změřit, jak reálně vypadají basy ze všech těch stereo beden, jdoucích někam ke 40Hz... Na to stačí obyč. pecka k PC. Pak už nikdy nebudete uvažovat v kontextu ladění nátrubků na "pozvolnej rolloff", a podobných pí*ovin, jako je zabývání se průběhem simulovaný cháry podle TS parametrů, nebo hloubání nad "horší impulsní odezvou bandpassu". Tyhle věci fungujou v domácích podmínkách opravdu jinak.

-- Pozoruhodně, minimálně subjektivně jsou na tom pak celkově s reprodukcí basů o dost líp stereo bedny s otevřenou / deskovou ozvučnicí, tedy vyzařující jako dipol, v porovnání s běžnými konstrukcemi. Proč přesně tomu tak je, se mi dosud nepovedlo zjistit. Něco o tom psal Linkwitz pro AES, ale nevím, jestli tam sám k nečemu došel a jestli je to podmíněné vyzařovací charakteristikou dipolu i do vyšších frekvencí (pak by ten subjektivní pocit přirozenějších basů pravděpodobněji souvisel s lepším chováním v pásmu cca 100 - 500Hz, jelikož pod tím, tj. v pásmu o kterém byla řeč, se dipol jako výhoda až tak nejeví)