Dipól:
Pokud se bavíme o celopásmu....
Výhody:
- nezabarvení zvuku ozvučnicí
- osmičková vyzařovací charakteristika
- možnost použití lehkých méně pevných membrán (menší průhyby díky syametrické a menší dynamické zátěži okolním vzduchem-narozdíl od uzavřené bedny)
- symertická zátěž měniče nižší sudé harmonické
- dobrá impulsní odezva a lepší přenos transient
nevýhody:
- limitace max vybuzení díky konečnému X-max u basáků což ještě zhorší nutná ekvalizace kvůli akustickému zkratu na dolním konci pásma nutnost velkých ploch
- pokles citlivosti a hodně větší náchylnost na difrakce... jsou dvojnásobné oproti monopolu
- nutné obří velikosti čelní stěny
- více náchylné na správné umístění do prostoru zejména pak od zadní stěny
- použití speciálních měničů s malým Cms a tudíž i vyšší Fs nevhodné použití kalsických Hi-Fi měničů s vysokou poddajností viz bod 1
- díky nutnému použití repro s větší Sd výrazně vyšší směrovost umocněná ještě dipólem
Hybridní řešení:
Spodek klasika a od středů nahoru dipól:
Výhody:
- odpadnou problémy se spodní oktávou
- rozumnější rozměry dané děličkou středy -basy
- ideální pro použití planárních měničů
- menší náchylnost na umístění než celodipól
nevýhody:
- problematičtější optimální navázání pásem
- disproporce v zatižitelnosti basové (CC-BR-TL) a středové (open Baffle-dipol) z části kompenzovaná vyšší děličkou než v klasickém řešení
- povětšinou v nákladech na měniče a výrobu baffle z důvodu pevnosti poměrně dražší než klasická ozvučnice
Zkušenosti = Měl jsem doma toto:
http://audioweb.cz/vase-dawsoo1.htm