Autohifi

autor: Michal

Opět předem upozorňuji, že nejsem neomylný a pokud zde uvedu cokoliv co se příkře rozchází s Vaším názorem, ať už po stránce technické (nejsem elektro-man) nebo po stránce názoru na věc, nebráním se diskuzi, naopak, za upřesnění/opravu technické stránky věci budu rád, za věcnou diskuzi také.

Hlavně na jaře a v létě rapidně vzroste počet lidí, kteří uvažují o zlepšení audia v autě, případně pouze o nějaké to "osubení" svého popovozítka. Bohužel, oblast autohifi je zcela pod kontrolou komerce, pozlátka a ve valné většině lidí, kteří si v návodu vyčetli, že do "dvou ómůch to dá vječí páru" a onen rozum se pro ně stal základním kamenem uvažování. Čest vyjímkám. Ano i v autohifi se vyskytují lidé, kteří relativně objektivně testují, porovnávají, a co je nejdůležitější, uvědomují si komerční nabubřelost a ono pozlátko.
V autohifi je celkem běžné, že basreflexový nátrubek stojí třeba 1500Kč, přestože je to prostě plastový odlitek a v ničem (kromě viditelného loga, a pár designových detailů, které na funkci nemají nejmenší vliv) se neliší například od nátrubků fy Dexon. S tímhle samozřejmě souvisí "coolovatost" autohifi.
Nechci se pouštět do sociologických úvah, ale domnívám se, že ona potřeba soutěžit a mít tam "víc watůch" je jenom důsledek toho, jaká skupina lidí se do úprav hudby v autě pouští, a která se v takovýchto aktivitách našla. Dneska je prostě nutné "bejt hustej" a "drsnej" ale "cool" a "fpohodě". Vezměte si například, jakým způsobem na sebe upozorňují gorily v pralese. Mlátí kolem sebe klackem, řvou, prostě na sebe upozorňují KRAVÁLEM. A není víc cool kravál než basy. Tady vidím kořeny SPL soutěží, cool gangsta bojz s vyhuleným rádiem v pátek večer ve starém kadetu na hlavní třídě. Freud by to zase vzal od testosteronu a pohlavního pudu a taky by měl pravdu.

Pravé autohifi jako "můj osobní zážitek z hudby" (dneska označované jako SQ - Sound Quality) je považováno za kategorii pro fotry, tatíky a všeobecně málo cool lidi. Tahle odnož podle mého vznikla naprosto přirozeně z potřeby člověka poslouchat hudbu, pro kterou z určitého důvodu nemá doma klid, prostor, možnost poslouchat na hladině zvuku jemu příjemné, a tak vzhledem k tomu, že třeba tráví v autě relativně dlouhou dobu, rozhodl se, že si jí zpříjemní. Oddělit tyto dva druhy navzájem je dost těžké, protože navenek vám téměř každý vyznavač decibelů bude tvrdit, že to má "pro sebe, pro poslech" a s předváděním a tuningem to nemá nic společného, na druhou stranu má v kufru aparaturu s deklarovaným výkonem zesilovačů, který odpovídá shazovacímu proudu jističů průměrné domácnosti.
Není tedy problém narazit na aparatury o výkonech třeba 4x200W+1x2kW a podobně. Když už někdo skutečně neví co by, udělá to "faktívu" a to potom počty kanálů autozesilovačů jenom lítají. Na přední polovinu 6kanál, na zadní 4kanál, na subwoofer 2kanál "zmůstkovanej". Ale vraťme se zpátky do Newtonovy a Einsteinovy fyziky, kde platí zákon zachování energie, zákon akce a reakce a u autohifíků oblíbený Ómůf zákon.

Klasické autorádio, tak, jak je koncipováno (nejedná-li se o skutečně vyjímečný kousek), obsahuje na koncových stupních (zpravidla čtyřech) již zmůstkované IO zesilovače, napájené přímo nesymetricky palubním napětím. Jistými fígly a pomůckami, o kterých by mnohem více věděli jiní, se z těchto IO dá krátkodobě výždímat výkon vyšší, než je teoreticky z cca 13V palubního napětí možné. Autorádia tedy mívají psaný maximálný výkon kolem 50W/kanál MAX, jejich sínusový výkon zpravidla nepřesahuje 20W/kanál do 4Ω. Přesná čísla mohou doplnit zkušenější, věřím, že to udělají rádi. Je tedy jasné, že takovýto výkon nám příliš rozletu neposkytuje a pohon soustav autorádiem je vhodný pouze na velmi nenáročné audio, jakkoliv to může na poslech vypadat jinak. Autorádiem není možné budit subwooferové skříně (nebo tedy možné to je, ale je to nesmysl) a i pro rozumný poslech na klasickém autoozvučení je výkon autorádií na hraně. Paradoxně je tohle za vinu nejčastěji dáváno "slabým" reproduktorům, které jsou první na ráně a zpravidla bývají první vyměněnou částí.
Na kvalitě audiořetězce se zamozřejmě podílí mnoho věcí, v autě snad úplně všechny, a je s podivem, jak se na některé zapomíná.

Autorádio (HU, Head Unit) - Asi je jasné k čemu slouží. Na trhu se samozřejmě vyskytují různé cenové i kvalitativní kategorie a do spekulací ohledně značek a typů bych se nerad pouštěl. Platí, co jsem napsal dříve, že výkon zesilovačů mají zhruba stejný, liší se významně pouze v množství příslušenství, podporovaných mediích a formátech, u lepších značek a modelů i množstvím výstupů a kvalitou zvukových obvodů. Zde se výběr řídí i zcela subjektivními měřítky, mě například nesmí do auta autorádia Sony, Panasonic (čímž neříkám, že nevyrábí dobré kousky, na objektivní posouzení se necítím), ale důvěru ve mně vzbuzují autorádia Clarion, Alpine a z těch exotičtějších například Nakamichi. Z hlediska zakomponování do sestavy je nutné zvážit množství výstupů (zpravidla 6, 2 přední, 2 zadní, 2 sub), jedná-li se o klasické stereo, na které se zde omezíme (existují už samozřejmě X.1 sestavy auto-kin s DVD). Při případném výběru hledíme i na komfort ovládání, možnosti nastavení propustí (jsou-li) a snad i celkový design. Nepochopím, jak si někdo například do zeleně podsvíceného interiéru může dá červené, nebo modré rádio... Vliv na zvuk má HU zásadní, co není na začátku, nic dalšího v řetezci nevykouzlí, zbytek to může pouze více či méně zhoršit.

Zesilovač - Pokud jsme se rozhodli udělat to pořádně, minimálně bez jedné takové mašinky se neobejdeme, ať už pouze pro pohon subwooferu, nebo celého systému. Jejich význam, dělení a systém výběru ozřejmím dále. V autohifi funguje zajímavým způsobem systém "z druhé ruky". Kupovat nový zesilovač od prodejce je stejné, jako kupovat nový automobil. Okamžikem odchodu z obchodu ztrácí tento zesilovač přibližně polovinu své ceny a tak věci znalý člověk raději koupí použitý a klidně i velmi málo používaný kousek významně levněji a ještě v záruce. Zvukově jsou zesilovače samozřejmě také rozdílné a šířeji se o tom zmíním dále u výběru zesilovače pro jednotlivé sestavy. Odvíjí se to samozřejmě od jeho ceny a zaměření.

Reproduktory - Do automobilů se zpravidla instalují kulaté komponentní či koaxiální reproduktory v rozměrech 100, 130, 165 a 200mm průměrem středobasu, nebo oválné koaxiály 5x7" či 6x9". Levné koaxiály mají výškový reproduktor oddělen pouze kondenzátorem a basový hraje celé pásmo (Helix Blue 5, Hertz DSX), pro náročnější ozvučení jsou tedy nevhodné, dražší už mívají plnohodnotnou výhybku. Komponentní reproduktory (jednotlivá repra zvlášť) mají výhybku buď v samostatné krabičce (například Helix Blue 62), nebo zalitou na vodičích (soustavy Hertz DSK). Výhybka má většinou několik vývodů pro plus výškáče, s různým utlumením výšek proti středobasům. Podle toho, jak jste hluší si vyberete úroveň výšek. Větší ovály na platě už umí docela zahrát, pro přední dveře jsou nejvhodnější 165 nebo 130mm komponentní sestavy. Oválné reproduktory (například Helix Blue 69) se zpravidla umísťují na plato a nechávají se hrát do celého objemu kufru. V případě instalace subwooferu se ale dočkáme nechtěného ovlivňování pohybu membrány oválu od změn tlaků vyvolaných subwooferem.
Doporučuji vyhnout se nabídce hypermarketů, prodejen typu Dat-Art a e-shopům s nekrytě nekvalitním zbožím. Nejlepší volbou jsou e-shopy zaměřené pouze na autohifi a reference na dané reproduktory.

Vodiče - Signálové, napájecí. Měď je pořád měď, a stříbro bude vždycky stříbro. Jeden z mých známých vždycky říkal, že "to musí hrát na zvonkáč" a pokud se do signálové cesty něco dostává sebelepší stínění kabelu nepomůže. V autohifi se prodávají signálové kabely 2x a 3x stíněné. Co se napájecích kabelů týče o těch bude ještě řeč u zesilovačů.

Subwoofery - různých koncepcí, tvarů a ozvučnic, od uzavřené až k bandpassům, zde se autohifíci dokáží neskutečně vyřádit. Je zřejmé, že pro daný reproduktor se dá postavit ozvučnice vhodná, či méně vhodná, nebo taky úplně nevhodná. Jádrem problému jsou ve většině případů nadhodnocené parametry reproduktorů a základní neznalosti problematiky při návrhu skříně. Ty se potom dělají "od oka", nebo na 12" se udělá stejná jako má na 12" (i když úplně odlišný typ) náš kamarád. Návrh se samozřejmě musí odvíjet od TS parametrů a nejlépe od těch, které si sami změříme, nebo změřit necháme. Ohledně ladění subwooferových boxů do aut panuje přesvědčení podobné jako u těch domů - tedy ladit co nejníž a honit každý hetrz směrem dolů. Vše špatně. Návrh subwooferu je velmi svázán s prostorem auta, jeho akustickým chováním a typem karoserie. Jinak bude znít ten samý subwoofer v malém mini, jinak v kombíku a jinak v BMW 7. Stejně tak aparatura pro auta typu CC nebo kabriolet má úplně jiné nároky a požadavky na ladění. Tohle by vydalo na samostatný článek a spíše než podchycovat různé možnosti a varianty, je dobré zkusit alespoň základní zákonitosti pochopit a dokázat navrhnout subwoofer pro danou aplikaci vhodný. Osobně téměř vždy doporučuji ozvučnici uzavřenou a to i na reproduktory, vyloženě se hodící do basreflexu nebo BP. Důvod je ten, že chování uzavřené je v malém uzavřeném prostoru mnohem korektnější, než BR. Bedny laděné s basreflexem mají v malém objemu auta v místě ladění neskutečně silné zvýraznění (hrb), který může být vnímám pozitivně, ale nemá s hifi nic společného. Kvalitní reproduktor v uzavřené bude mít v uzavřeném prostoru automobilu charakteristiku velmi vyrovnanou a to i pod hranicí ladění boxu. Důvod je v tom, že uzavřený objem proti simulacím v otevřeném prostoru (free-field, 4pi nebo i 2pi), které jsou stavitelé subýků zvyklí dělat, zajistí od jisté frekvence směrem níž boost, který je plusmínus shodný s poklesem uzavřené skříně. Čistě teoreticky tedy získáme absolutně rovnou charakteristiku. V praxi je to samozřejmě mnohem složitější, ale v zásadě to platí. Moje doporučení pro subwoofer v automobilu s gumovým hifi nebo autohifi reproduktorem je: relativně malá, uzavřená ozvučnice, menší, než by se zdálo dobré ze simulací. Nepovažujte to za absolutní pravidlo, ale pouze můj závěr a moji zkušenost.

Možnosti, koncepce
Autohifi sestava může být postavena spoustou způsobů, jak už tu bylo naznačeno od prostých koaxů přímo na rádiu až po celoaktivní sestavu s klidně desítkami koncových stupňů. Zaměřme se na ty nižší stupínky a zdravou střední cestu člověka, který nemá nároky být cool, ale chce si tu muziku v autě skutečně vychutnat. Popišme si tedy nejčastější způsoby provedení audia v autech co se použitých komponentů týče. Zatím vynechme provedení a způsob instalace, těm se budeme věnovat později.

Sestava na rádiu
Všechny reproduktory, které v autě máme, máme živené přímo z rádia, zpravidla přes ISO konektor. Taková bývá výchozí pozice, s takovou výbavou se auta většinou kupují. Na rádio se dá připojit cokoliv o impedanci 4Ω a vyšší, zpravidla to jsou autosady komponentních reproduktorů nebo koxiály v předních dveřích a v zadní části vozu buďto menší sada v zadních dveřích, nebo koaxiální ovály na platu. S takovouhle sestavou si nemůžeme nijak vyskakovat, nicméně pokud jsou reproduktory voleny s rozmyslem a rádio není pořízeno na tržišti, dá se od takové soustavy předpokládat reltivně kvalitní přednes a díky oválům na platě pracujícím do kufru také basová složka nijak nezaostává. Hnidopichové mi nyní prominou, že opomíjím ozvučnici kufru, atd... Pro takovou koncepci nejsou pro výběr rádia téměř žádná omezení, kromě obecných požadavků na kvalitu a design, jak bylo řečeno výkony jejich zesilovačů jsou zhruba podobné. Přirozeně v takové instalaci bude zachována funkce Balance (levo-pravé), Fader (předozadní), případně jakékoliv ekvalizace. U reproduktorů pro takovouhle sestavu není důležitá jejich zatížitlenost, takže psaných 50W RMS (což bývá minimální psaný příkon u takových sestav) bohatě vyhoví. Údaji citlivosti nelze v autohifi moc věřit, výrobci s ním čarují jak to jen jde, a je sic by to byl ten hlavní a nejdůležitější parametr pro volbu reproduktorů na rádio, nejde se na něj spolehnout a předpokládat, že 90dB repra budou hrát hlasitěji než 88dB repra. Třeba nám výrobce pouze zamlčel, že ty 88dB jsou měřeny při 1W, kdežto ty 90dB při 2.83V (tedy 1W do 8Ω). Ve skutečnosti tak ony 90dB budou ještě mnohem tišší než ty 88dB. A tak je to v autohifi bohužel se vším.

Rádio + sub
Velmi často, potom, co dotyčný vyměnil reproduktory a zjistil, že mu jejich psaný "výkon" (stoštyricet watů) není k ničemu a nárůst SPL a kvality je proti původnímu osazení automobilu zanedbatelný (jak by ne, zatížitelnost je nám k ničemu, když nemáme čím honit. Výrobci ovšem téměř vždy udávají výkon místo příkonu, což navozuje iluzi, že ty výkonnější prostě hrají víc) přistupuje autohifík k tomu, že hledá způsob jako posílit basy. Toho lze v kombinaci s rádiem docílit několika způsoby. Prvním je pořízení aktivního subwooferu, v horším případě tuby. Tyto výrobky jsou vesměs nevalné kvality a i jejich provedení (koncové stupně s IO, bez chladičů a podobně) tomu napovídá. Těmto výrobkům je potřeba se hned zpočátku vyhnout, ušetříme tak spoustu peněz. Daleko vhodnější je (pokud se pro takovouto koncepci rozhodneme) pořízení kvalitního dvoukanálového zesilovače a tím v můstkovém zapojení napájet subwoofer v adekvátní ozvučnici. Je možné pořídit i monoblok, ale bývají zpravidla dražší, předpokládá se jejich provoz do nižší impedance (dva 4Ω basy paralelně, jeden 2Ω bas). Možností máme samozřejmě víc (například pořízení 4kanálu, a provozovat s ním dva subwoofery na dvou můstcích) atd... Stále ovšem máme na paměti, že pouze přidáváme basy a se středovou a výškovou složkou aparatury neuděláme zhola nic. Moderní autorádia většinou nabízejí možnost oříznout signál do předních a zadních reproduktorů o nejnižší kmitočty, které hraje subwoofer, což je téměř bezpodmínečně nutné - náhlý dostatek dynamiky nás totiž bude nutit otáčet volume doprava. Pro kravál subwooferu nebudeme slyšet zkreslování reproduktorů, napájených limitujícím zesilovačem v rádiu. Takováhle situace často přivodí zničení předních reproduktorů a paradoxně je na vině jejich PŘÍLIŠ SLABÝ ZESILOVAČ, což se začínajícím autohifíkům vysvětluje jen velmi, velmi těžko. Dochází také ke spálení výškových jednotek, které jsou stavěny na hraně, a snahou o dorovnání nadbytku basů od subwooferu posílením výšek ekvalizérem. Výkon autorádiových zesilovačů na tepelné zničení výškového reproduktoru stačí.
Rádio pro takovouhle koncepci musí mít minimálně jeden pár RCA výstupů z předzesilovače (mono výstupy na sub se většinou nedělají) buď jako odfiltrované už se subsignálem, nebo jako stereo, které je nutné ještě odfiltrovat aktivní výhybkou v zesilovači. Takovouto výhybkou jsou vybaveny všechny autozesilovače na trhu a liší se pouze způsobem jejího nastavování, možnostmi nastavení a kvalitou. Subwoofer lze provozovat i bez RCA výstupů tak, že použijeme zesilovač, který má hi-in vstupy, kam lze připojit signál o úrovni odpovídající výstupům pro reproduktory, ale takový způsob má svá úskalí, zejména to, že v cestě signálu je koncový zesilovač v rádiu se všemi důsledky, které tohle přináší. Existují také převodníky úrovní z repro na linkovou úroveň, ale tyto krabičky pouze provádějí to, co se se signálem děje v zesilovačích vybavených hi-in vstupy, takže jejich použití má význam pouze v případě, že takové vstupy zesilovač nemá.
Je samozřejmě také možné dvoukanálovým zesilovačem pohánět pouze zadní ovály na platě (celkem obvyklé) a přední reproduktory nechat na rádiu, ale nevidím to jako vhodné řešení. Sice se tak zlepší podání basů od oválů a jejich maximální hlasitost, ale pořád je nositelem kvality reprodukce přední pár reproduktorů, které živíme pouze z rádia. Případy, kdy by jako první byly zesilovačem posíleny přední reproduktory mi nejsou známy, ačkoliv by to byla správná cesta.
Balance i Fader jsou zde zachovány, korekce ekvalizéru můžou posloužit velmi dobře, ale taky docela znepříjemnit práci. Je-li signál pro subwoofer brán z RCA například pouze pro přední nebo pro zadní pár kanálů, bude Fader působit spolu s předozadním vyrovnáním také logicky ovlivňovat úroveň subwooferu.

Koncepce 4kanál+rádio, 4kanál, 2kanál
Relativně oblíbená koncepce přinášející za málo peněz hodně muziky. 4kanálové zesilovače zpravidla nabízejí možnost můstkování buď jednoho nebo i obou párů koncových stupňů. Příkladně Rodek R480i, mající RMS výkon 4x80W/4Ω může pracovat jak v tomto režimu, tak v režimu 2x80W+1x200W/4Ω nebo při obou zmůstkovaných dvojicích 2x200W/4Ω. Z toho plyne, že vzdáme-li se zadních reproduktorů, můžeme použít 4kanálový zesiovač v jeho 3kanálovém režimu k pohodlnému napájení systémů přední+sub. Takový systém nám tedy umožňuje už využít plný potenciál jak subwooferu, tak předních reproduktorů, které nebudeme přetěžovat limitujícím zesilovačem v rádiu. Jelikož se většinou zadní kanály (pokud je instalován subwoofer) využívají jenom jako dokreslování prostoru a případně pro poslech na zadních sedačkách, (oproti situaci, kdy jsou na platu ovály a bývají většinou nesprávně hlavním zdrojem zvuku, použití reproduktorů na platě a subwooferu najednou má svá omezení), mohou být tyto v takovémhle uspořádání napájeny přímo z autorádia. Tato koncepce je velmi často jakousi startovací, nebo přechodnou fází k plnohodnotnému systému. Pokud se v autě přepravujeme nejčastěji sami, nebo ve dvou, ve sportovních automobilech atd, jsou zadní reproduktory i zbytečné a tedy koncepce 3kanálu zcela vyhoví. Ještě dodám, že i při nízkých hlasitostech na středech a výškách je podání aparatur, kde jsou hlavní reproduktory živeny zesilovačem oproti rádiu, jako nebe a dudy, a to i pokud je přítomen subwoofer se zesilovačem. Poznat to jde zejména při vyšších hlasitostech, kdy je membrána na vyšších basech i středech ještě korektně kontrolována zesilovačem, kdežto zvuk předních reper přímo z rádia se stává slitým, uchrchlaným a ukřičeným.
Pro soustavu se 4kanálovým zesilovačem jako 2+1 potřebujeme rádio s jedním párem RCA, lépe ovšem se dvěma. Pokud bude subwooferová část sestavy mít vlastní pár RCA výstupů (sub), jde korigovat úroveň a nastavení subwoferu za jízdy ze sedačky, kdežto pokud máme pouze jeden pár, musíme signál pro přední reproduktory i sub nastavit pouze výhybkami v zesilovači, kam posíláme z rádia pouze stereo signál. Zůstává nám funkce Balance. Fader buď ztrácí smysl, nebo nehrazuje vyrovnání úrovně mezi repry a subwooferem (to pokud máme 2 páry RCA, přední a zadní a nemáme výstupy přímo určené pro sub). Reproduktorům předním samozřejmě ulevujeme, tedy nastavujeme je tak, že jejich pásma se subwooferem nekryjí, ale vhodně doplňují.

4kanál bez subu
Ano, i tak to jde. A za předpokladu správné instalace reproduktorů (o té bude řeč dále) v ní spatřuji větší přínos, než v prostém "osubení" automobilu. Podání basů hlavními repry se proti rádiu podstatně zlepší a kvalita celého pásma jde samozřejmě nahoru s kvalitou zesilovače. Podání basů není takové jako se subwooferem, ale v závislosti na použitých reproduktorech v předních dveřích a v případě oválů na platě může být zvuk velice zajímavý a naopak bez neduh, které subwoofer chtě-nechtě do soustavy vnáší. Pokud máme 2 páry RCA výstupů (přední, zadní), zachováme fader i balance, ekvalizéry na rádiu fungují tak, jak mají. Bonusem je většinou možnost na zesilovači nastavit subsonické filtry trošku výše než u subwooferu a zvlášť pro každý pár, takže ačkoliv se akusticky o žádné basy neochuzujeme, můžeme středobasům výrazně ulevit. Tohle je velmi náročné na kvalitu reproduktorů a zejména jejich instalaci ve voze.

Kompletní instalace 5 a více kanálů
Logicky posledním stupínkem (pokud se omezíme na soupravy s pasivními výhybkami) je aparatura, kde jsou zesilovačem poháněny přední i zadní reproduktory a je přítomen i subwoofer na vlastním zesilovači. Pro takovouhle koncepci můžeme použít jeden 5kanálový zesilovač, ty mají zpravidla výkony kanálů uzpůsobeny takovému použití (příklad Audison LR605XR: 4x50W+1x200W), nebo 6kanál, kde můžeme buď použít dva reproduktory na subwoofer, nebo 5. a 6. kanál zmůstkovat a použít subwoofer jeden. Také se (velmi často) používá koncepce 4+1 nebo 4+2, kdy se na pohon předních a zadních reproduktorů použije zvukově kvalitní 4kanál a na pohon subwooferu silný monoblok (nebo dvoukanál v můstku) s dobrým DF a proudově dobře dimenzovaný. Tohle řešení (s monoblokem) se mě osobně zdá jako nejlepší. Přední kanály mohou mít vlastní slabší, ale kvalitní zesilovač a měnič ve zdroji zesilovače v subwooferu se může soustředit na svoji práci bez nutnosti pohánět ještě ostatní kanály (jako u 5 a 6 kanálových zesilovačů).

Instalace
Instalace autohifi aparatury není žádná legrace jako propojit doma "rysívr s dývýdýčkem". A to ani po elektrické ani po mechanické stránce. Automobil je prostředí vlhké, vibrující, spousta věcí může naše dobré plány zhatit.
Začneme s elektrickou stránkou. Jelikož moderní automobily mívají již pozice pro autorádio připravené a kabely vedoucí k reproduktorům opatřeny ISO konektory, instalace a deinstalace rádia není nic složitého. Zloději o tom ví své. V případě instalace zesilovače mu ovšem musíme zajistit vhodně dimenzované napájení a toto zpravidla v kufru. Je tedy nutné PŘÍMO OD BATERIE odvést +12V. Proudově je nutné a velmi vhodné tento vodič patřičně předimenzovat. Použít tedy minimálně 10mm2 pro lidovou, a libovolně více pro náročnější instalaci. Ničemu to neuškodí a nemůže to neprospět. Takovýto vodič je nutné jistit a to uděláme vhodnou pojistkou co nejblíže k baterii. Zesilovač sice má vlastní pojistky, my ale nejistíme zesilovač, ale případný zkrat na kabelu proti kostře. Takto silný vodič by se při zkratu nepřetavil, člověk by se mohl dočkat zajímavých efektů od baterie, hoření izolace vodiče a kdoví jakých dalších důsledků. Trošku odbočím, zajímavé je, že zatímco se řidič musí poutat, mít zimní gumy a kdoví jaké blbosti (žárovky) v autě (už se vidím, jak ve středu města uprostřed dne ihned měním prasklou žárovku obrysového předního světla), hasicí přístroj nebo alespoň spray není v ČR součástí povinné výbavy osobního vozidla. Každému ho vřele doporučuji. Optimální by bylo z baterie odvést i kostřící kabel a na něj kostřit i rádio, aby celý řetězec byl ukostřen v jednom bodě. U starých automobilů dokáže kostra vedená karoserií tropit pěkné věci. Do cesty napájení nedáváme žádné spínače ani jiné nesmysly, potečou zde velké proudy. Pokud jsme se rozhodli použít kostru karoserie najdeme v kufru vhodný kostřící bod (šroubek, ke kterému vedou dráty) a odtud přivedeme kostru k zesilovači na GND svorku. Používáme-li více zesilovačů, vyrábí se různé distribuční bloky, v podstatě jde pouze o kusy kovu se zdířkami v plastovém pouzdře. Pro menší lanka zcela postačí pořádná "čokoláda". Takto tedy přivedeme napájení a zbývá ještě přivést linkový signál z rádia a odvést silový signál k reproduktorům a/nebo subwooferu. Pro výkonový signál za zesilovačem použijeme klasický reprokabel s průřezem optimálně 2x2.5mm2, pro subwoofery raději 2x4mm2. Přecijen se jedná o nižší impedance než u domácího hifi. Jako signálové kabely od rádia použijeme klasické cinch kabely, kvalita podle finanční situace, nebo šikovnosti. Osvědčili se mi autohifícké, které jsou odolnější v tahu a nepuchří, elektricky bývají v pořádku. Případné rušení výměnou kabelů zpravidla nezmizí, ve valné většině případů vzniká jinde než indukcí do signálového kabelu. Spolu se signálovými kabely vedeme také spínací vodič, který při zapnutí rádia zapne také zesilovač. Tento může být doplněn spínačem. Nedoporučuji zesilovači na REM (kam se spínání přivádí) přivádět natvrdo +12V z napájení, takový zesilovač bude odebírat stále nemalé proudy a může vybít baterku stejně, jako zapnuté světlomety. Na straně rádia se spínací vodič připojí do výstupu REM z autorádia, nebo pokud takto značený výstup chybí, použije se výstup "powered antena", který mají všechny typy a je součástí ISO konektoru. Barevně bývá proveden s modrobílou bužírkou.
O kapacitorech a jejich přínosu se odmítám bavit a zmiňovat, nemám k dispozici žádná data. Nikdy jsem je nepotřeboval na to, na co jsou původně určeny, nebyl jsem přítomen nikdy kdy jejich instalace čemukoliv pomohla a u několika jejich instalací jsem byl.

Mechanická část
Fantazii se meze nekladou. Důležité je pevné spojení elektrického vedení, upevnění zesilovačů tak, aby nebyly vodivě spojeny pláštěm s karoserií a nebyly vystaveny vibracím (od špatného upevnění). Subwoofer obvykle bývá vyroben na míru prostoru a upevnění nechť si každý vyřeší po svém, ale poskakující bedna v zatáčkách není příjemná věc. Zcela samostatnou kapitolou jsou instalace předních reproduktorů a úprava vozu tak, aby akusticky vyhověl.
Automobil je z plechu. Dveře jsou z plechu, tapecy zpravidla z plastu. Líbí se vám takové ozvučnice? Přední reproduktory (pokud dveře patřičně neupravíme) většinou využívají všechen objem vnitřku dveří s tím, že pro upevnění využívají buď tapecy nebo nějaký prolis přímo v konstrukci dveří a ozvučnice jako taková se ozvučnicí v podstatě nazvat nedá. O vzduchotěsnosti nemůže být řeči, rezonance plechu jsou na úplně jiné úrovni než u MDF, ze které máme bedny doma a vůbec dveře jsou plné věcí které vibrují, drnčí a překáží. Jak na to?
Popišme si to na příkladech prosté výměny repro do pozic ve dveřích, upravení těchto dveří aby to bylo aspoň o něčem a jejich dokonalého přepracování. Vždy ale respektujme to, že po připevnění výplně nebude nic vidět, šílené sestavy reproduktorůplných dveří vynecháme.

1. Pořídili jsme si sadu koaxiálních reproduktorů a prostě je chceme osadit. Po sundání tapeců celé dveře zevnitř umyjeme, veškeré drnčící věci (kliky, táhla, motorky, lišty na karoserii) podle možností upevníme (stahovací pásky, silikon, lepenka) a osadíme reproduktory. Tovární repra v autech mají většinou atypické tvary a barva vodičů neodpovídá u rádia a u reproduktoru, je nutné tohle proměřit, aby se zachovala polarita. Pokud jsme nenároční jsme hotovi.

2. Pořídili jsme si například dvoupásmové komponentní reproduktory a chceme to udělat trošku líp. První věc, která se nabízí, je zavření reproduktoru do ozvučnice. Jak tedy vytvořit ze dveří kvalitní ozvučnici pro středobasový reproduktor? Platí to samé jako u prvního bodu, vše co drnční drnčet nesmí. Dalším bodem je odstranění plechovitosti plechu. K tomu se používají buďto pláty bitumenu, tecsoundu, nebo nepoměrně dražšího dynamatu, které se na plechové plochy lepí (ty je nutné před tím dokonale odmastit), nebo se používá pasta, která má účinky podobné, ale nanáší se způsobem "napatlat rukou". Těmito materiály polepíme všechno plechové, to v autě máme, můžeme tím i snížit hlučnost například motorků a všeho. POZOR - při jakýchoklliv úpravách dbáme na to, aby funkčnost všeho ve dveřích byla zachována. Zejména je špatné, pokud zvolíme příliš hluboký středobasový reproduktor a nejde nám stáhnout okénko a podobné libovky. Tohle je nutné mít předem na paměti a rozmyšlené. Dveře mají na dně odtokové otvory, ty je velice vhodné nezapatlat, ale nechat volné.
   Polepením plechových částí jsme značne zlepšili znění dveří, což si můžeme ověřit jejich zabouchnutím, nebo tím, že nejprve zkompletujeme jedny dveře a porovnáme z druhými, na kterých jsme ještě nepracovali. Rozdíl bývá velmi markantní a obvykle převyšuje rozdíl mezi původními a novými reproduktory.
   V další fázi je nutně nějak zajistit alespoň částečnou uzavřenost dutiny dveří. To jde například jejich zalepením pruhy stříbrné pásky (což může znít úsměvně, ale ono to funguje), nebo lépe pomocí hliníkového plechu na šroubky či vruty, který zaplácneme do silikonu. Vždy je potřeba ponechat možnost opravy věcí uvnitř dveří, proto tyto zásahy nejsou žádná legrace. Funkčnost úpravy nejlépe vyzkoušíme generátorem signálu, nemělo by nic drnčet ani vibrovat. Pokud použijeme pásku na dotěsnění dutin, bude tato na nejnižších frekvencích pumpovat, ale mělo by být ticho, žádné pazvuky. Pumpování nás může nechat chladnými, protože autohifík v této fázi už má určitě subwoofer a i když ne, předky patřičně ořízne o nejnižší basy. Takto jdou odhalit zdroje drnčení, které vyplavou na povrch způsobem "odstraním jeden, ukáže se druhý, který přes ten první nebyl slyšet".
   Výškové reproduktory se buď umísťují na palubní desku pod sklo, do domečků k zrcátkům, nebo na A sloupek. Zde ponechám instalaci na čtenáři, jelikož to jde mnoha způsoby od prostého "přidělání" až po úpravu, nebo výrobu kompetních nových částí oplastování z laminátu. Každopádně budeme muset k těmto výškovým reproduktorům přivést vodiče od výhybky (pokud není součástí vodiče), kterou jsme umístili podle vlastního uvážení buď ve dveřích, nebo ještě v palubní desce.

3. Jde to ale ještě lépe a to umístěním středobasů do malých ozvučnic z MDF nebo jiného materiálu, pokud je na ně v tapecírunku místo. Takovéhle úpravy se většinou dělají na úkor kapsy ve dveřích, která se obětuje a její místo se použije jako prostor pro ozvučnici středobasu. Její objem je sice malý, ale vzhledem k tomu, že takováhle sestava jistě bude mít subwoofer, není nijak kritický a vyhoví. Poctivé a úhledné provedení kufru je nejen dobrou vizitkou, ale hlavně velmi praktické, když vezeme nějaký náklad. Zesilovače schované, nebo alespoň zapuštěné, subwoofer splývající s okobercováním kufru. Samotné provedení dutin kufru s vodiči, terminály a zesilovači je většinou značně individuální vůz od vozu a konstruktér od konstruktéra. Obvykle se používá slabší MDF (kolem 10mm) a dřevěné hranolky. Pokud budeme dávat do auta jakékoliv dřevo, MDF nebo dřevotřísku, je nutné jí ochránit proti vlhkosti, nejlépe lakem. Tohle je nutné ve dveřích, kam někdy celkem intenzivně zatéká, ale až pojedeme v zimě na hory a naše nová MDF se bude pod kobercem nasávat vody z roztávajícího sněhu, do zpěvu nám nebude. Zcela záměrně neradím používat kryt reproduktoru. Je to sice velmi vhodné, a dobré, ale já sám jsem jej nikdy neměl a nikdy jsem subwoofer nákladem neporušil, takže radit něco, co sám nedělám mi přijde pokrytecké.

Co se tlumení a odstraňování vibrací týče je dobré nezůstávat pouze u dveří, ale vzít to "z gruntu", tedy odstranit pokud možno všechny zdroje pazvuků a plechy vytlumit tak nějak všechny, včetně střechy, podlahy, palubní desky, B a C sloupku a kufru, někdy i přechodu mezi motorovým prostorem a kabinou. Po takovémhle vytlumení automobilu vzroste jeho hmotnost o pěkných pár kg, někdy i desítek. Zvukově se to projevuje opět velmi výrazně a to jak na venek tak uvnitř. Ve vytlumeném autě je přesná stereo lokalizace, báze se zdá širší než kabina automobilu a jakoby nelze zjistit pozici reproduktorů (samozřejmě to předpokládá i adekvátně kvalitní aparaturu), správně nastavený subwoofer se slévá se zvukem předku a není na obtíž. Z venku toto auto při vysoké hlasitosti vydává spíše než hudbu nebo basy pouze jakésy náznaky zemětřesení - sen všech začínajících subíčkářů. Nevytlumené auto proti tomu na venek řve přes plechy pouze střední frekvence, přestože máte subwoofer jako díru od pračky.

Subwoofer
Jaký zvolit? Jaké množství a výkon? Domnívám se, že při citlivosti blížící se 90dB bohatě stačí do automobilu 4x50W+1x150W do patřičné zátěže. Pokud mám subwoofer nastaven tak, že sekunduje předku a není to tedy basová odysea, ve které se zbytek zvuku ztrácí (častý a smutný případ), do malého automobilu postačí 10" subwoofer s gumovým závěsem v relativně malé uzavřené ozvučnici adekvátního objemu, jak bylo řečeno dříve. Subwoofer můžeme koncipovat i jinak, můžeme použít například dva 10", jeden 12" či dva... Na paměti musíme mít to, že větší mebrány se hůře napojují na přední reproduktory než menší, a zbytečně moc basů nás nejspíš brzo omrzí. Zvažme také, zda chceme audiem zabrat celý kufr. Samotné provedení skříně (pokud budeme takovou tvořit (lepší, levnější) a ne kupovat) není tak kritické a pouze je důležité, aby byla pevná a vzduchotěsná, správně naladěná. Profesionální reproduktory obvykle potřebují velké pracovní objemy, ale zase se nám odmění pevným a silným zvukem i při relativně slabém koncovém stupni. Autosuby mají naopak obvykle výhodu v malém pracovním objemu a obecně měkčí projev.
Celkovému sladění věnujeme dostatek času. Nejprve nastavíme hlasitost zesilovače předních reproduktorů, aby tak ve 3/4 rozsahu hlasitosti na rádiu byl už téměř nesnesitelně nahlas (necháváme tím rezervu pro slabší nahrávky, ale zároveň máme dobrou citlivost hlasitosti na nízkých úrovních), poté jej ztlumíme a doladíme úroveň basů. Pokud máme na zesilovačích stupnice, doporučuji satelity pro první nástřel nastavit na HPF:100Hz (HighPass Filter ), subwoofer na LPF:80Hz (LowPass Filter), Subsonic:30Hz, a otočíme polaritu vodičů k subwooferu. Tohle je jenom první nástřel, samozřejmě každá soustava je jiná a může (a nejspíše bude) se chovat při jiných nastaveních v jiných autech lépe. Testujeme na nejrůznějších nahrávkách tak, že máme veškeré basové korekce na rádiu vypnuté a snažíme se dosáhnout co nejlepšího výsledku bez jejich použití, obvykle jsou při instalalci SW pouze k zlosti. Testujeme za jízdy, během stání, bez motoru a s ním.

O autohifi by se dalo napsat mnohem a mnohem více, ale domnívám se, že laikovi a začátečníkovi jsem už zamotal hlavu dost. Taková projížďka někdy koncem srpna k večeru po okresních silnicích se staženými okýnky a kvalitní aparaturou v autě velmi nahlas je přeci krásný zážitek, ne?