Nejsi přihlášen. Přihlas se nebo se zaregistruj.
Audioweb.cz » Dílna » párování tranzistorů
Vzhledem k tomu, že dost lidí dělá zesilovače s tranzistory a neví /včetně mě/ na jaké parametry párovat anebo nevědí jak párovat, rozhodl jsem se otevřít toto téma. Sám zde asi ze začátku moc nepřispěji a proto bych rád poprosil radu starších o menší osvětu.
Úkrok stranou - volba aktivních součástek (lineární aplikace, zesilovače nf...)
Krom párování jde o to, aby ty součástky taky měly v rozsahu pracovních napětí co nejrovnější charakteristiky. Pokud se pracovní bod součástky pohybuje po nějaké trajektorii, je výhodné, aby byla co nejvíc podobná přímce. Hlavně u součástek, namáhaných velkým napěťovým rozkmitem může docházet k tomu, že se přibližujeme průraznému napětí, hodně zakřiveným částem charakteristik a jiným ošklivým jevům. Ono to sice může nějak fungovat (jako celek), zpětné vazby to nějak dotáhnou. Celkem častý jev může být to, že se u zesilovače objevují oscilace při okamžitém výstupním napětí vyšším než nějaká mez - prostě proto, že zesilovač je nějak stabilní pro pracovní body součástek, odpovídajících malému výstupnímu napětí (poblíž nuly) a při vyšším výst. napětí se něco dostává do zakřivených charakteristik, mění se třeba zesílení (o parazitních kapacitách nemluvě) a zesilovač se dostane za mez stability
Oscilogram výstupního napětí zesilovače, buzeného čistým sinem. Je zřetelné, že se rozkmitává jen při určité velikosti výstupního napětí.
Proto je vhodné volit součástky, které mají v rozsahu funkce v přístroji charakteristiky rovné.
Příklad: charakteristiky tranzistoru BF421 (Svislá osa je Ic, vodorovná Uce 10V/d, každá křivka je pro jiné Ib)
Příklad : charakteristiky tranzistoru řady KF.5.. (Svislá osa je Ic, vodorovná Uce 10V/d, každá křivka je pro jiné Ib)
Je vidět, jak se se stoupajícím Uce nad určitou mez Ic zvyšuje nezávisle na Ib
Tohle může být průšvih, pokud to poběží až k oblastem průrazu
Párování - závisí na pozici součástky a topologii zapojení, na některých zařízeních je to úplně šumák, na některých se dají dosáhnout špičkové vlastnosti, nebo podstatně zvýšit spolehlivost.
Sendy, prosim, trochu pomaleji 
Ne snad kvuli me, ale kvuli zacatecnikum, ktery by se radi neco priucili a nekoukali na clanek, ve kterym rozumeji jen predlozkam a spojkam
Já to trochu rozvedu, přímo do textu toho obrázkového postu. Ale není to až tak moc o párování, spíš o výběru součástek.
Bylo by možné uvést u kterých zapojení /principiálně/ je dobré párovat? A na jaké parametry případně.
Při paralelním řazení trandů (bipolárů) se může párovat (resp. trojčit atd, podle toho kolik trandů paralelně má být použito ) na co nejshodnější Ube pro definovaný kolektorový proud (aby se celkový proud rozložil nejrovnoměrněji mezi jednotlivý trandy).
V některých případech se párujou i trandy v komplementární dvojici na co nejshodnější betu (teda h21e), aby byl budič (potažmo rozkmit) zatěžovanej symetricky v obou půlvlnách.
Ono to nebude marné potom to shrnout do článku, když už jsem si dal práci s hledáním fotek
určitě, myslím že to tady antonio rád umístí natrvalo...
jak je to např s párováním tranzů u toho zesíku http://wwsly.sweb.cz/audioweb-upload/andr1-2.doc ??
Vstupní dif. dvojice je v jednom pouzdře, T4 a T5 by měly být párované, a když bude konec komplementárně podobný - tj. T10/T11, T12/T13, a koncové, tím lépe. Jinak tenhle zes se moc nepovedl, s teplotou ujíždí kliďák přímo strašlivě atd.
co bys teda doporučil s kd607/617, mám jich totiž stejně jako KD139/140 moc a sinclair tu psal, že je to dobré schéma pokud se jeden z těch trandů uprostřed umístí na chladič
Tenhle konec by chtěl tuning, pohrát si s teplotní stabilizací, budiče dát asi taky na spol. chladič. S KD139/140 je to třeba zatlouct, je to na původní desce nestabilní.
Na to zatloukání bacha, už originál je línej, udávají tomu pouhých 10 V / us...
Myslím že existuje řada kvalitnějších topologií stejný složitosti.
Tak jak to sleduju, tak málo který zesák je dobrý - doladěný.
Kdysi spousta "konstruktérů" uveřejňovala v populárních časopisech konstrukce, které často náhodou korektně fungovaly jen jim při jednom pokusu (a to pouze za dobrého počasí), pak nastala éra těch, co si vypujčovali konstrukce ze zahraničí a přepisovali jen součástky za Teslácké a poslední vývoj jsou autoři, kteří často neumí ani rodný jazyk, o elektronice nemluvě a jejich konstrukce fungují akorát v simulátoru. Takže něco, co je doopravdy reprodukovatelně funkční a ověřené je spíš výjimka.
Ono, když jeden napíše, že dané zapojení je ok resp výborné a někdo další pak napíše, že to není kvalitní, tak co si má záčátečník myslet?
Audioweb.cz » Dílna » párování tranzistorů
Nahrát obrázek