Jít do obsahu fóra

Nejsi přihlášen. Přihlas se nebo se zaregistruj.


(Stránka 1 z 3)

Audioweb.cz » Teorie & praxe, download » Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

  Stránky: 1 2 3 »»»

Chceš reagovat? Musíš se přihlásit.

RSS

Příspěvky [1 až 20 z 53]

1

Téma: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

autor: sinclair

Mnozí z Vás jistě při úklidu nebo průzkumech půd a sklepů svých rodičů narazili na odložené reproduktorové soustavy, případně se Vám je podařilo v bazarech či zastavárnách za velmi výhodnou cenu zakoupit.
Pokud soustavy naleznete doma, lze většinou opatrným dotazem na rodiče zjistit důvod jejich odložení - málokdy to bývá špatná funkce, nebo porucha-spíše nevyhovující vzhled, jejich velikost, případně příslušnost k určitému typu přístroje, který rodiče odložili společně se soustavami po zakoupení přístroje nového a nových soustav.
Zběžná vnější prohlídka po opatrném odstranění nánosů prachu leccos prozradí, jejich původ /tovární či vyráběné/ lze opět nejlépe zjistit dalším nenápadným dotazem na rodiče. Pokud jde o továrně vyrobené soustavy, mají vzadu u přípojného místa vždy výrobní štítek, případně jen stopy lepidla po něm či tmavší obdélníček v místě, kde byl přilepen. Pokud jsou již na první pohled na skeletech, nebo průzvučné tkanině vepředu patrné stopy plísně, nemá valnou cenu se soustavami dále zabývat, protože zbytek jejich vybavení bude velmi pravděpodobně ve stejném, nebo horším stavu.
Jestliže jsou ovšem soustavy na první pohled zachovalé, jejich vzhled ruší jen sem tam v tkanině vyžraná dírka od molů, případně na horní stěně kolečko od zalévání /a přelití/ maminčina květináče, je namístě podrobnější průzkum.

Odolejte prosím pokušení reprosoustavy zhruba očistit, odnést do garáže či na jiné příhodné místo, připojit k nějakému zesilovači a zkoušet, "jak na tom jsou". Jednak můžete ublížit zesilovači v případě, že je v soustavách vážná závada, jednak vlivem stárnutí součástek výhybky můžete snadno - a zbytečně - zničit některý reproduktor.

Soustavy dobře očistíme slabě navlhčeným hadříkem od prachu. Raději nepoužívejte žádné vosky, leštěnky /Pronto ap./ a spreje, protože jsou dosti často mastné a Vy v tomto okamžiku ještě nejste rozhodnuti, zda nebudete soustavy po rekonstrukci např. stříkat barvou. To by se Vám totiž v případě promaštění povrchu např. Diavou nebo Prontem povedlo jen velmi těžko.
Přední průzvučná tkanina, je-li pouze zaprášená, jde docela slušně vyčistit vysavačem. V každém případě musíte rámeček opatrně sejmout už jen proto, abyste se dostali k reproduktorům a dovnitř soustavy k výhybce.
Pro upevnění rámečku s tkaninou bylo a je používáno mnoho způsobů - na patentní cvočky, na násuvné kolíky, u některých menších soustav je rámeček naražen na hřeby, které procházejí deskou s reproduktory, některé rámečky jsou upevněny zevnitř soustavy průchozími šrouby, pokud je u soustavy odnímatelná zadní stěna, některé jsou jen velmi těsně nasunuty do osazení v předních hranách skeletu, případně někdy ještě pojištěny "suchým zipem" Velcro. V každém případě varuji před použitím jakéhokoli násilí, jehož následky se pak velmi těžko odstraňují. Dýhovaná dřevotříska je velmi křehká, po letech pobytu např. na půdě je přesušená a jednou uloupnutý kus povrchové úpravy se jen těžko opravuje.
Tkaninu upevněnou na rámečku nedoporučuji vlhčit, některé druhy mají tendenci se srazit až natolik, že nosný rámeček zdeformují. Pokud jsou na tkanině nějaké ošklivé mapy, lze je odstranit jedině opatrným sejmutím tkaniny z rámečku a přepráním ve vodě s velkým obsahem účinného pracího prášku s bělicím účinkem, voda pro praní smí být jen vlažná, kolem 35°C. Před pověšením pro vyschnutí tkaninu v obou směrech maximálně napněte a teprve pověste, nikdy ne na přímé slunce. Po vyschnutí lze většinu používaných látek opatrně srovnat napařovací žehličkou. Po vyžehlení se teprve ukáže, zda Vaše práce byla či nebyla zbytečná-jak už bylo uvedeno, některé tkaniny se dokáží srazit natolik, že po vyprání jsou sice krásné, ale jejich rozměry nedosahují ani rozměrů původního rámečku. V takovém případě nelze, než zakoupit novou tkaninu, speciálně určenou pro tyto účely. Upevnění tkaniny zpět na rámeček je možné několika způsoby, z nichž asi nejjednodušší je tzv. sponkovačka, v nouzi i festovnější kancelářská sešívačka /kůň/. Pokud je tkanina poškozena, vůbec se jí nezabývejte, protože ji stejně musíte vyměnit.

Po demontáži předního rámečku demontujeme i zadní stěnu soustavy, pokud je odnímatelná. Pokud není, demontujeme a odpojíme všechny reproduktory zepředu a získáme tím i přístup k výhybce soustavy. Je velmi vhodné si všechny přívody k reproduktorům, nebo výstupy výhybky dobře poznamenat. Reproduktory bývají v soustavách zapojeny s různou polaritou a nemusí tedy automaticky znamenat, že červený vodič vždy přijde připojit na červeně označenou svorku reproduktoru. Ti pečlivější si po demontáži výhybky i nakreslí její schéma s hodnotami součástek - při případných úpravách výhybky přijde schéma velmi vhod.
Reproduktory je nutné důkladně přezkoušet. Prvním a nejhrubším zjištěním jejich stavu je změření ss odporu kmitací cívky ohmmetrem trochu přesnějšího multimetru. U starších typů reproduktorů je ss odpor kmitací cívky jen o málo menší, nebo dokonce stejný jako jejich štítková impedance. Pokud některý z reproduktorů vykazuje nekonečný odpor, má pravděpodobně přerušenou či spálenou kmitací cívku, ale na vině může být i zkorodovaný některý z pohyblivých přívodů k membráně. U starších basových, středotónových a univerzálních reproduktorů Tesla, kde je pohyblivý přívod zapájen v nýtku papírové membrány, lze po veleopatrném oškrabání krycího a fixačního laku pohyblivý přívod mikropáječkou odpájet a nahradit jiným, např. z podobného, ale vadného reproduktoru. Tato práce je doslova testem rozsahu Vaší trpělivosti, odměnou je znovu funkční reproduktor.

Předpokládejme tedy, že všechny vymontované reproduktory vykazují ss odpor v rozmezí +/-30% jejich jmenovité štítkové impedance a že tedy budou jejich kmitací cívky s největší pravděpodobností v pořádku.
Jsou-li membrány reproduktorů hodně znečištěny prachem, lze jej s velkou opatrností odstranit velmi měkkým štětcem s dlouhým vlasem a setřením flanelovým hadříkem. V případě silnějšího znečištění lze v krajním případě k očištění membrán použít vlhký, hodně vyždímaný měkký hadřík - v žádném případě se ovšem nesmí papírové membrány reproduktorů promáčet, nezůstávejte proto s vlhkým hadříkem dlouho stát na jednom místě.

Reproduktory zkontrolujeme po mechanické stránce - opatrným pohybem membránami zkontrolujeme jejich chod, nikde nesmí nic drhnout, případně praskat. Při mechanickém zkoušení membránou pohybujeme symetricky, přes otvory v koši ji držíme na protilehlých stranách palci a ukazováky obou rukou.
Pokud zjistíte, že kmitací cívka některého reproduktoru v mezeře drhne, je to poměrně vážný problém, který je řešitelný pouze demontáží kmitacího systému. Celý pohyblivý systém reproduktoru je nutné speciálním postupem vyjmout, mezeru magnetického systému dokonale vyčistit a reproduktor s pomocí středicího přípravku znovu smontovat. Pokud se do této práce chcete pustit sami, je to samozřejmě možné. Mějte ovšem na paměti, že se Vám nemusí povést reproduktor opravit do dokonale funkčního stavu. Tato operace vyžaduje hodně trpělivosti, speciální rozpouštědla /na rozpuštění původních lepidel/, kvalitní lepidla a dobře zvolené středicí přípravky. Pokud Vám tedy na konkrétním reproduktoru záleží, svěřte tuto práci raději příslušně vybaveným odborníkům s dlouholetou praxí. Malé, nepříliš speciální a běžné výškové a středotónové /univerzální/ reproduktory je lépe v takových případech vyměnit za stejný, dobře funkční kus, zakoupený v např. v bazaru, případně na elektrotechnických burzách. Jejich oprava by se vyplatila pouze v případě, že by šlo o skutečně speciální, atypický či jinak nenahraditelný reproduktor.

Horní pryžové, nebo polyuretanové závěsy basových a středotónových reproduktorů nesmí být viditelně poškozené, popraskané, nebo dokonce zteřelé. K rozpadání a drolení jsou velmi náchylné reproduktory s velmi poddajným závěsem z pěnového polyuretanu /připomíná pevnější molitan/, který velmi ničí UV záření, stopy organických rozpouštědel ve vzduchu a které mají i v nejkvalitnějším provedení životnost do deseti let.
Pokud tedy budou mít 130mm středobasové reproduktory takto rozpadlé závěsy, nezbude Vám pravděpodobně jiná možnost, než je vyměnit za co nejpodobnější modernější ekvivalent, protože jejich případná oprava je sice možná, ale vzhledem k jejich vlastnostem a zůstatkové ceně ekonomicky naprosto neúnosná.
Jiná situace ovšem nastane např. u rozpadlých polyuretanových závěsů velkých 300mm basových reproduktorů jistých kvalit a renomovaných značek, které se již opravit vyplatí a pro které mají specializovaní opraváři k dispozici nové závěsy z téměř shodného materiálu a v mnoha univerzálních rozměrech. Cena opravy takového velkého reproduktoru zpravidla nepřesahuje třetinu až pětinu ceny ekvivalentního reproduktoru v moderním provedení, pokud by ovšem vůbec bylo možno ekvivalentní typ najít. Pryžové poddajné závěsy vydrží podstatně déle a konkrétně u typů Tesla je jejich životnost až obdivuhodná, typy ARN mívají i po 25 letech od data výroby tyto závěsy v naprostém pořádku.

Pokud má některý z reproduktorů promáčklý krycí vrchlík, lze jej vrátit do původního tvaru několika způsoby.
První z nich je běžný bytový vysavač s regulací otáček /tahu-sacího výkonu/. Vysavač nastavíme na nejnižší výkon, koncovku hadice přiložíme k vrchlíku a pokud promáčklá část "nevyskočí" ihned, postupně při stále přiložené koncovce hadice zvyšujeme výkon vysavače. Pokud se nám oprava nepodaří ani nejvyšším tahem vysavače, opakujeme tuto operaci ještě jednou s vyjmutým odpadním sáčkem z vysavače, který tam ovšem po skončení opravy nesmíme zapomenout vrátit smile. Jestliže se oprava nedaří ani takto zvýšeným výkonem vysavače, pak musíme použít druhý, poněkud drastičtější způsob.
Větší šicí jehlou uděláme přibližně doprostřed promáčklé části vrchlíku dírku o průměru asi 1mm. Vezmeme asi 10cm tvrdého ocelového drátu /pružinového/ o průměru 1mm, jeden jeho konec zahneme do téměř pravého úhlu v délce 0,5-2cm. Zahnutý konec takto vytvarovaného ocelového drátu zasuneme do dírky ve vrchlíku a snažíme se mírným tahem ven a pootáčením drátu vytáhnout promáčklou část vrchlíku do původní polohy a pootáčením drátu promáčklou část vyrovnat zevnitř vrchlíku. Tímto způsobem se to téměř vždy podaří, výsledný estetický dojem je víceméně určen pečlivostí práce, ale také tím, jak hodně a jak dlouho byl vrchlík promáčknut. Po skončení této náročné operace malou dírku ve vrchlíku uhladíme nehtem a zakápneme maličkou kapkou lepidla Herkules.
Větším problémem jsou případné trhliny v membráně. Pokud jde o malé poškození /dírka, nebo trhlina velikosti do několika mm/, lze je opravit veleopatrným vrácením odtržené části na původní místo, zarovnáním a oboustranným zakápnutím poněkud zředěným lepidlem Herkules. Běžně doporučovaný lak na nehty osobně moc nedoporučuji, na papírových membránách moc nedrží a pro opravy ve zvlněné části membrány /vlnky/ je zcela nevhodný, protože je tvrdý. Je-li toto poškození většího rozsahu /trhlina, nebo díra kolem 1 cm a více/ a nejedná-li se o nějaký speciální, velmi starý či z nějakého důvodu nenahraditelný reproduktor, je vhodnější opatřit si jiný, nepoškozený kus.

Pokud se přece jen chcete pokusit o opravu takových větších poškození membrán, lze jít postupem, úspěšně vyzkoušeným na mnoha reproduktorech exotických tvarů, značek i velkého stáří /např. "smetáky" Tesla ARZ662, ARZ689, eliptické atypy a reproduktory z 30-40. let minulého století/. Podotýkám, že tento postup je náročný jak na trpělivost "opraváře", tak na použité suroviny a výsledek nikdy není zcela jistý. Můžete se ale pokusit.
Trhlinu se snažte co nejvíce "zarovnat" původním vytrženým materiálem /pokud na hraně poškozeného místa zbyl/ a uhladit hrany trhliny do roviny. Dále je třeba si obstarat měkké, pružné lepidlo, které používají knihaři k fixaci hrany seříznutého budoucího svazku, nebo výrobci kancelářských "trhacích" poznámkových bloků na lepení hran těchto bloků. Jde o trvale velmi pružné, vodou ředitelné a dosti houževnaté lepidlo, naprosto ideální pro náš účel. Bohužel ale neznám jeho přesný název. Složením i vůní připomíná Herkules nebo Duvilax, obsahuje prý ale nějaké změkčovadlo a po zaschnutí zcela zprůhlední. V nejvyšší nouzi a pro opravy jen menších poškození lze toto lepidlo nahradit opět zředěným Herkulesem.
Pokud v trhlině materiál membrány nechybí, trhlinu z obou stran lehce natřeme pružným lepidlem a necháme minimálně dva dny důkladně proschnout. Pokud vytržená část materiálu membrány chybí, musíme si vypreparovat membránu z jiného podobného reproduktoru, který je spálený, protržený či jinak zničený a na kterém nám nezáleží. Z materiálu jeho membrány si vyrobíme "flastr" na protržené místo námi opravovaného reproduktoru.
Dále je nutné zakoupit jednu nebo několik /podle velikosti trhliny/ poštovních známek co nejnižší hodnoty a co největší plochy. Známky velmi dobře namočíme, ze strany magnetu /přes otvory v koši/ jimi pečlivě podlepíme trhliny v membráně a dobře přitiskneme. Při onom přitisknutí pozor, abyste si nevyrobili další díru smile. Necháme několik hodin proschnout a mezitím si můžeme z nepotřebné membrány co nejpřesněji vystřihnout chybějící materiál do již podlepené trhliny. Pružným lepidlem namažeme plochu prosvítající známky v otvoru, pečlivě a co nejpřesněji přilepíme chybějící materiál, setřeme přebytečné lepidlo a opět necháme alespoň dva dny proschnout. Pokud jste použili rozumné množství lepidla a z poštovní známky nekapala voda, tak jistě nedošlo k žádnému zvlnění nebo deformaci membrány. Hrany proschlého opravovaného místa z venkovní strany membrány lehce zarovnáme smirkovým papírem zrnitosti 180-240, sfoukneme prach a s malým přesahem celé opravované místo přetřeme pružným lepidlem. Necháme opět asi 2 dny proschnout a pokud ani teď nedošlo k deformaci membrány vodou z lepidla, můžete si gratulovat k perfektní a pečlivé práci. Opravené místo má prakticky stejnou pevnost, jako materiál membrány, podle stupně vybledlosti původní membrány se Vám může více či méně úspěšně povést i zakamuflovat poškozené místo.
Tento postup se příliš nehodí pro opravy rozsáhlejších poškození v oblasti papírových vlnek membrány, zvláště dlouhých podélných trhlin.
Připomínám jen pro úplnost, že tento postup se nehodí pro velmi zatěžované profesionální reproduktory s dovolenými příkony stovek wattů, u kterých je třeba při sebemenším poškození vyměnit celou membránu i s cívkou. Pro takto výkonné reproduktory jsou naše lepidla málo pevná, při hraničních výchylkách výkonných reproduktorů dochází k deformacím celé membrány, až se vlivem snížené pevnosti v poškozeném místě zcela zbortí.

Jestliže je promáčknuta kalotová membrána výškového /středotónového/ reproduktoru, lze nápravu zjednat nejlépe opatrným rozebráním reproduktoru, vyjmutím nosníku s membránou, vyrovnáním a zpětným sestavením. Většina těchto typů reproduktorů jde rozebrat velmi snadno, je třeba jen dávat pozor na vývody z kmitací cívky - bývají někdy přilepeny k nosníku membrány a bohužel zároveň i k čelní masce, takže hrozí jejich utržení. Před rozebráním je dobré si označit polohu jednotlivých dílů v té poloze, jak byly ve výrobě "usazeny". Na deformaci jsou velmi náchylné výškové reproduktory s impregnovanou textilní kalotou, která je velmi měkká.
Některé typy kalotových reproduktorů /Tesla ARV3604, první série ARV104, starší typy Nokia, jugoslávské AZSK25/4, licenční typy Videoton a další/ mají z vnitřní strany kaloty rozprostřenu vrstvu skelné mikrovaty /v ČR byl pro tento materiál obchodní název Akuver/, která slouží k utlumení nežádoucích rezonancí kalotové membrány a tlumení odrazů v prostoru pod membránou. Při opravách je bezpodmínečně nutno tento materiál vrátit na původní místo, jinak se elektroakustické vlastnosti reproduktoru podstatně zhorší.
Připomínám, že žádným z dosud známých pozemských postupů nelze esteticky uspokojivě vyrovnat promáčklé kovové /plechové/ vrchlíky velkých PA reproduktorů, např. u řady Tesla ARM. Jediným řešením je odborná výměna.

Málokdo má pro měření a testování reproduktorů k dispozici specializovanou měřicí soustavu, budeme se tedy muset ve většině případů spokojit s větší či menší improvizací. Dobrou sestavou k této činnosti je plynule přeladitelný nf tónový generátor s malým vlastním zkreslením, připojený na kvalitní koncový zesilovač dostatečného výkonu. Ti, kdož nevlastní, nebo si nemají možnost vypůjčit tónový generátor mohou využít měřicí kmitočtový CD disk ve spojení s kvalitním CD přehrávačem, případně použít softwarový PC tónový generátor a výstup ze zvukové karty počítače připojit k zesilovači.
Basové či středobasové reproduktory zkoušíme připojené přímo k zesilovači, při výstupním napětí cca 2-3V ef. Při prolaďování generátoru přes předpokládané pracovní pásmo reproduktoru /30-2kHz/ se nesmí ozývat žádné pazvuky, drnčení, klepání či chrčení. Někdy bývají příčinou pazvuků nevhodně vytvarované pohyblivé přívody k membráně, které mohou klepat o membránu, nebo koš reproduktoru.
Středotónové reproduktory je nutno i při zkoušení chránit proti přetížení nejnižšími kmitočty improvizovaně sériovým kondenzátorem 20-25µF. Takový kondenzátor je v moderním svitkovém provedení velmi drahý a obtížně sehnatelný, takže jej nahradíme buď běžnějším bipolárním elektrolytickým kondenzátorem 22µF/35V ef, nebo bipolárně /v sérii, kladnými póly k sobě/ zapojenými běžnými elektrolytickými kondenzátory 47µF/50V. Výstupní napětí zesilovače opět cca 2-3V ef, pokud má zesilovač tónové korekce, nastavíme regulátor hloubek na maximální potlačení, regulátor výšek nastavíme na střed. Při prolaďování generátoru přes předpokládané pracovní pásmo /cca 400-4kHz/ musí být jeho reprodukce zcela čistá, bez rušivých pazvuků nebo rezonancí. Zvláště se zaměříme na pásmo od 400Hz do cca 800Hz, kde se často rušivě ozývají částečně uvolněné /odlepené/ závěsy membrán a rezonující ztuhlé pohyblivé přívody k membráně. Starší středotónové reproduktory Tesla typu ARZ4604 s pomocným uzavřeným objemem mají velmi často vysoké a nepříjemné zkreslení. To není primárně způsobeno vlastní konstrukcí reproduktoru, ale rozstředěným kmitacím systémem - gumotextilní závěs těchto reproduktorů v průběhu stárnutí nekontrolovatelně pracuje a tak dojde k rozstředění systému. Při vyjmutí systému z pomocného objemu a zkoušení volného pohybu membrány prakticky u všech kusů drhne kmitací cívka v mezeře. Závada je odstranitelná pouze výměnou za bezvadný kus, nebo opatrným rozebráním a opětovným vystředěním systému. Stejnou závadou trpěly i starší širokopásmové reproduktory ARX364 a ARX368, které byly používány jako středotónové v reprosoustavách řady RS23x firmy Elektronika Praha a to zvláště tehdy, pokud byly vystaveny slunečnímu záření.

Výškové reproduktory je rovněž nutné i při zkoušení chránit proti přetížení nízkými a středními kmitočty improvizovaně sériovým MKT kondenzátorem asi 3.3-4.7µF. Výstupní napětí zesilovače by nemělo v žádném případě překročit 1.5V ef, pokud má zesilovač korekce, nastavíme je stejně, jako při zkoušení středotónového reproduktoru. Při prolaďování generátoru přes pracovní pásmo /cca 3-16kHz/ se nesmí ozývat žádné rušivé zvuky ani rezonance.
U výškových reproduktorů Tesla typu ARV261, ARV265, ARV161 - 168 se vyskytuje často částečně odlepený horní závěs membrány a s tím spojené pazvuky, u starších typů ARV261-265 nepříjemná rezonance uzavřeného netlumeného koše na kmitočtu asi 3.2kHz. Podotýkám ale, že doporučený dělicí kmitočet těchto dvou starších typů je až 6kHz, takže rušivá rezonance je v běžném zapojení mimo pracovní pásmo.

Při náhradě některého vadného reproduktoru se vždy snažte -jakoukoli cestou- si opatřit originální typ. Necitlivým zásahem do osazení /náhradou některého měniče značně odlišným typem/ lze např. jinak velmi dobrou a vyváženou reprosoustavu poslechově doslova "odepsat". Některé náhrady jsou /zvláště u basových a některých výškových reproduktorů soustav Tesla/ bezproblémově možné, jindy je bezpodmínečně nutný zásah do zapojení výhybky a pečlivé doladění celé soustavy. Tato činnost se ovšem neobejde bez značných zkušeností a proto - nerozumíte-li dokonale funkci výhybek a celé soustavy- raději se zatím do podobných náročnějších úprav nepouštějte.
Rovněž tak neposlouchejte rady různých "takyodborníků", kteří Vám např. klidně poradí, že "když se tam vyřeže ďoura a dá nějaká basreflexová roura, bude to mít dost hustý basy".
Tovární reprosoustavy byly profesionálně navrženy na optimální využití jak daného objemu, tak instalovaných reproduktorů. Jakýkoliv podobný zásah do pracovních podmínek zejména basového reproduktoru může sice mít určitý postřehnutelný efekt, ale pokud nejsou vlastnosti reproduktoru, pracovního objemu a rozměrů basreflexu v jistém, velmi přísném souladu, dosáhnete tím maximálně radikálního zkrácení životnosti basového reproduktoru.
Podaří-li se Vám s takovou úpravou náhodou "trefit" do špatného extrému /a náhodou se to stává dosti často/, po několika měsících budou membrána a závěsy basového reproduktoru připomínat plandající utržený plakát ve větru, budete je muset vyměnit za nový pár a vytvořené úpravy zrušit, abyste si nový pár opět nezničili.
Je samozřejmé, že jisté úpravy, vedoucí k určitému zlepšení reprodukce možné jsou. Každý výrobek má nějaké rezervy, ale k jejich využití je třeba rozsáhlých znalostí jak teoretických, tak i praktických. Proto - pokud je nemáte, raději se do podobných úprav vůbec nepouštějte.

Nyní se zaměříme na propojovací vodiče, které propojují reproduktory s výhybkou a připojovacím terminálem. V této oblasti bylo u starších reprosoustav napácháno mnoho prohřešků, celé reprosoustavy s max. příkonem např. 50VA na impedanci 4Ω byly propojovány lankem o průřezu pouhých 0.35mm2 apod.

Původní vodiče k výškovému reproduktoru můžeme ponechat, zde netečou nijak vysoké proudy, takže i vodič 0.35 mm2 bohatě vyhovuje. V každém případě ale - pokud zjistíme obdobný stav, jako je popisován výše - je vhodné vyměnit přívodní vodiče od terminálu k výhybce, k basovému /či středobasovému/ a středovému reproduktoru za průřez alespoň 1mm2. Vyplatí se i překontrolovat stav připojovacích konektorů, šňůr a svorek, zda nejsou skladováním zkorodovány či poškozeny a v případě pochybností je raději vyměnit. Kdysi standardní dvoupólové reproduktorové konektory DIN /"tečka-čárka", plochý a kulatý kolík/ je lépe dnes už nepoužívat, pokud Vás k tomu vysloveně nenutí výstupní zásuvky Vašeho zesilovače. Tesla tyto konektory a zásuvky vyráběla v postříbřeném provedení a pokud by skladováním nezčernaly, vyhověly by bezesporu i dnešním požadavkům. Bohužel se ale v současnosti vyrábějí v Číně, ve značně brakovém provedení a mají nechutně vysoký přechodový odpor, takže se hodí opravdu jen pro naprosto nenáročné použití a pro minimální přenášené výkony. Při případné výměně připojovacích šroubovacích svorek volíme kvalitnější /ale dražší/ pozlacené typy, případně do soustavy připojíme napevno utěsněný přívodní kabel dostatečného průřezu.
Pro militantní hifisty připomínám, že pro délku přívodu do 10m, impedanci soustavy 8Ω a příkon do 100VA je průřez přívodního kabelu nad 2x4mm2 rozmařilým plýtváním surovinami a finančními prostředky. I ta nejlepší vzduchová tlumivka pro osmiohmový basový reproduktor má cca 10x vyšší vlastní ss odpor, než celý přívodní kabel délky 10m a průřezu 2x4mm2. Daleko přínosnější, než nesmyslné zvětšování průřezu přívodních kabelů a krvavé placení bezkyslíkatých mědí a postříbřených jader je šikovnější uspořádání a zapojení žil v kabelu z hlediska indukčnosti a vzájemné kapacity.
Nejen mým vlastním měřením, ale i měřením renomovaných odborníků bylo zjištěno, že z běžných konfigurací vícežilových kabelů má nejvýhodnější vlastnosti tzv. křížová čtyřka. Jde o zcela běžný, čtyřžilový silový kabel, ve kterém jsou dvě a dvě žíly spojeny paralelně do kříže. Na řezu kabelu takové propojení vypadá -slovně vyjádřeno- levá s pravou žílou tvoří jeden pól a horní s dolní žílou tvoří druhý pól kabelu. Z běžného silového kabelu /staré označení CYSY/ 4x2.5mm2 s téměř směšnou cenou za metr tak lze vytvořit reproduktorový přívodní kabel 2x5mm2 s vlastnostmi, které nemají ani "značkové" kabely deseti- a vícenásobné ceny.

Poslední částí reprosoustav, která rozhodně zasluhuje naši pozornost jsou výhybky. Paradoxně - ačkoliv jsou výhybky sestaveny pouze z pasivních součástek, které by teoreticky neměly podléhat většímu opotřebení nebo zubu času - bývají výhybky z celé reprosoustavy v nejhorším stavu. Teď neuvažuji například infarktové pohledy do reprosoustavy, kdy se myši prokousaly předním rámečkem, sežraly membránu basového reproduktoru, uvnitř soustavy si udělaly obývák a např. z tlumivek, vinutých na lepenkových kostrách zbyl pouze ožraný svitek smaltovaného drátu...
Technický stav výhybek po delší době je přímo úměrný kvalitě materiálu, z něhož byly sestaveny. Pokud např. zahraniční výrobce již před 25 lety použil kvalitní MKT kondenzátory a vzduchové tlumivky na pevných kostrách, není s takovým druhem výhybek třeba nic dělat, maximálně pro jistotu orientačně změřit kapacity kondenzátorů, zda jsou v obvyklých tolerancích. Ovšem MKT kondenzátory větších kapacit a vzduchové tlumivky větších indukčností jsou výrobně velmi drahé a tak takové výhybky najdeme pouze ve velmi kvalitních, značkových zahraničních výrobcích, starších dvaceti let, případně v reprosoustavách, určených pro profesionální aplikace. Zaměřme se tedy na jednotlivé prvky, z nichž bývají /nebo bývaly/ výhybky nejčastěji sestavovány.

Pokud zahlédnete ve výhybce zahraniční, případně i novější tuzemské reprosoustavy bipolární elektrolytické kondenzátory, nebo dokonce jen obyčejné /polarizované/ elektrolytické kondenzátory, je třeba maximálně zvýšit ostražitost. Bipolární kondenzátory jsou sice speciální druh elektrolytických kondenzátorů, převážná většina typů větších kapacit je určena právě pro výhybky reproduktorových soustav, ale...Ale je také již nesporným a potvrzeným faktem, že jsou v současnosti vyráběny jako podstatně levnější náhražka drahých MKT či MKP kondenzátorů velkých kapacit. A jako u každého elektrolytického kondenzátoru, tak i u bipolárního typu je funkce založena na elektrochemickém procesu, který v kondenzátoru neustále probíhá a má bohužel velký vliv na jejich vlastnosti v průběhu stárnutí. Poznáte je snadno: bývá na nich nápis Elko-bipolar, Tonfrequenz, Bi-polar či případně jen BP, u axiálních typů někdy bývají izolovaně vyvedeny oba póly a vždy chybí označení polarity, zatímco u "obyčejných" elektrolytů je vždy značen na pouzdru alespoň záporný pól. Bipolární elektrolyty, vyráběné jistý čas Teslou, měly hliníkové pouzdro, často izolované bleděmodrou transparentní samolepicí fólií, axiální vývody a typové označení TF202 nebo TF204. Patřily k nejlepším výrobkům svého druhu v Evropě.
Bipolární elektrolyty sice mají výhodný poměr objem x kapacita x cena, nicméně jak již bylo uvedeno, používají se ve výhybkách jako levná náhražka. Mají poměrně velkou vlastní parazitní indukčnost, poměrně vysoký ESR /ekvivalentní sériový - vnitřní odpor/ a nesnášejí příliš velké proudové zatížení. Naprosto nevhodné je jejich použití ve výškových sekcích výhybek, kde svou parazitní indukčností dokáží natropit s výsledným průběhem soustavy na výškách pěknou neplechu. Použitelné jsou pouze v basových, maximálně středotónových sekcích soustav nižší cenové a kvalitativní třídy a nízkého dovoleného příkonu, kde jejich omezená výkonová zatížitelnost ještě vyhoví.
Stárnutím se jejich vlastnosti podstatně zhoršují a bez větší nadsázky se dá říci, že po cca 10 letech jsou bipolární kondenzátory "zralé do praku". Zvyšuje se značně jejich vnitřní odpor, svodový proud, rozkladnými chemickými procesy se zvyšuje kapacita někdy i k hodnotám +150% a prudce klesá hranice maximálního pracovního napětí. Naopak bipolární kondenzátory, které měly již z výroby špatně navržené těsnění pouzdra, případně těsnění vyrobené z nekvalitní gumy, vysychají a jejich kapacita se snižuje až na zlomky původní hodnoty.

Použijete-li běžně prodávaný čínský bipolární kondenzátor 68-100µF/50V AC v dolní propusti 12dB/okt. pro výkonný subwoofer, který častěji využíváte s vyšším výkonem, odmění se Vám takový levný kondenzátor po jistém čase probitím do zkratu a přetížením /či poškozením/ zesilovače, v lepším případě pouze přehřátím exploduje a celý vnitřní prostor subwooferu znečistí pěkně smaradlavými zbytky svého původního obsahu.

Doporučuji tedy při rekonstrukci soustav, které měly ve výhybce použity bipolární kondenzátory, použít kondenzátory fóliové /MKT, MKP/. Moderní typy pro provozní napětí 63V již nejsou tak objemné, dají se poměrně snadno objednat ve firmě Elektronické Součástky Ostrava a při trošce konstruktérského důvtipu /a maximálně vyvrtání několika otvůrků navíc/ se dají umístit na desku výhybky na původní místo. Pokud je na desce výhybky dosti místa, lze s výhodou využít i paralelního řazení více kondenzátorů menších hodnot - elektricky je to dokonce výhodnější, protože paralelním spojením menších kondenzátorů výhodně klesá jejich vnitřní indukčnost a roste výkonová zatížitelnost. Paralelním spojováním menších MKT kondenzátorů se také dá podstatně přesněji nastavit výsledná kapacita - zvláště, pokud máme v šuplíkových zásobách k dispozici více kusů shodné hodnoty a tím možnost výběru.
Pro rekonstrukci výhybek jsou naprosto nevhodné hnědé svitkové kondenzátory Tesla řady TC180 i různé krabicové typy řady TC4xx nebo TC6xx stejného výrobce. Důvody budou uvedeny dále. Pro výškové části vysoce kvalitních soustav s vyšší impedancí by byly velmi vhodné terylenové /polyesterové/ svitkové kondenzátory Tesla TC279, pokud je máte doma. Tyto kondenzátory se ale bohužel už dávno nevyrábí, byly dostupné v řadě E6 pouze do kapacity 1µF. Tyto kondenzátory měly vývody bodově přivařeny k fóliím, byly tedy vhodné i pro nejnižší napětí řádu uV, byly vyráběny v bezindukčním provedení a snášely i dosti vysoké proudy. Výrobně byly ovšem velmi drahé, jejich výroba byla kolem r. 1984 zastavena a byly nahrazeny "žlutou" řadou MKT kondenzátorů TC205-209 a TC215-219 /ploché provedení/.
Naprostou zvráceností je použití obyčejných polarizovaných elektrolytických kondenzátorů ve výhybkách. Tyto zvrhlosti svého času praktikovala Elektronika Praha v ekonomické řadě malých dvoupásmových soustav a také Tesla Bratislava ve dvoupásmových reprosoustavách jako příslušenství jimi vyráběných radiopřijímačů.

Pokud na něco podobného v nějaké malé, nenáročné soustavě narazíte, okamžitě kondenzátor vyštípněte, přečtěte jeho hodnotu a nahraďte jej MKT kondenzátorem. Příklad: vyštípli jste elektrolyt 5µF/30V, nahraďte jej tedy kondenzátorem MKT205 4.7µF/100V. Budete překvapeni, jak se reprodukce /hlavně ve výškách/ vyčistí.
Samostatnou kapitolou jsou hnědé, svitkové MP /metalizovaný papír/ kondenzátory, zalisované buď ve válcovém pouzdru z těžko určitelné hmoty, nebo jejich větší provedení v plechových krabičkách z pocínovaného plechu /případně stříkané khaki barvou/ a se skleněnými průchodkami. Válcové provedení s označením TC180-181 má velmi často popraskané pouzdro, prasklinami vnikne do svitku vlhkost a v krátkém čase kondenzátor zcela znehodnotí obrovským svodovým proudem a kapacitou změněnou až o +100%. Ale i nepopraskané exempláře tohoto typu kondenzátorů je po desítkách let nutno vyřadit pro změněnou kapacitu mimo únosné meze a svodový proud řádu desítek uA při jmenovitém pracovním napětí. Tyto kondenzátory je velmi snadné nahradit MKT typy MKT205 nebo MKT206, které jsou při shodné kapacitě méně, než poloviční velikosti.

Tzv. krabicové MP kondenzátory Tesla řady TC46x, TC47x, TC48x, TC6xx jeví po delším čase zhruba stejný druh závad, jako předešlé válcové typy. Při jmenovitém pracovním napětí /většinou 160 nebo 250V/ mají svodový proud řádu desítek uA až jednotek mA a jmenovitou kapacitu zvětšenou minimálně o 40-50%. Nezřídka lze tento druh kondenzátorů nalézt zcela bez kapacity - s přerušenými vnitřními přívody ke svitku, které jsou velmi tenké a u starších typů hliníkové. Tento typ kondenzátorů lze rovněž bez větších potíží nahradit přímo MKT typem odpovídající kapacity, u vyšších kapacit typové řady TC65x si lze vypomoci jejich paralelním řazením.
Drobné obtíže mohou nastat s upevněním nových kondenzátorů, protože krabicové typy byly upevňovány až na výjimky patkami na krabičce původního kondenzátoru. Lze si vypomoci páskem tenkého plechu, ze kterého vytvarujeme objímku a pomocí jednoho či dvou šroubků upevníme nový kondenzátor touto objímkou na místo starého, místa bude většinou dost, původní kondenzátory byly vzhledem ke kapacitě dosti objemné.
Náhradu krabicového kondenzátoru lze řešit i pomocnou destičkou z cuprextitu, jehož fólii např. trojhranným jehlovým pilníkem rozdělíme dělicí čárou napůl a můžeme pájet paralelních kondenzátorů, kolik je libo. Kromě upevnění tak získáme i opěrné pájecí body, kterými původně vývody krabicového kondenzátoru byly. Celou pomocnou destičku s kondenzátory lze upevnit k základní desce výhybky např. dvěma úhelníčky.

Existuje i fajnšmekrovská "generálka" krabicových kondenzátorů, kterou praktikují zejména sběratelé historických zařízení. Do víčka krabičky kondenzátoru /vedle skleněných průchodek/ vyvrtáme opatrně otvor průměru cca 1.5mm. Celý kondenzátor pak posadíme na rozehřátý elektrický vařič a rozehřejeme na cca 150°C. Na čelisti dílenského svěráku přilepíme lepicí páskou dva pásky nějaké tepelně izolační hmoty /v nouzi i dva pásky tvrdé lepenky/ a rozehřejeme výkonnější, min. 100W "klempířskou" elektrickou páječku. Kondenzátor na vařiči bude mezitím díky malé dírce ve víčku a unikajícím parám z impregnační hmoty kvičet jako tchyně přiskříplá ve dveřích. Dostatečně prohřátý kondenzátor v kleštích sundáme z vařiče, rychle přitáhneme do svěráku, silnou páječkou a za pomoci kleští a šroubováku uvolníme obě skleněné průchodky a odštípneme od nich vývody zevnitř. Pak uvolníme i dokola zapájené víčko kondenzátoru. Svitek kondenzátoru i se zbytky zalévací hmoty vylejeme ven po novém rozehřátí krabičky na vařiči. Krabičku po vychladnutí zevnitř vyčistíme, do víčka znovu páječkou zapájíme skleněné průchodky a k vývodům průchodek zevnitř připojíme potřebný počet moderních MKT či MKP kondenzátorů. Víčko s průchodkami i připojenými kondenzátory lze zpět poměrně úhledně zapájet i samotnou 100W páječkou, vyvrtaný otvor pro unikající páry při ohřevu po vychladnutí zakápneme malou kapkou cínu. Je to příšerná procedura, kterou asi málokdo bude chtít absolvovat - nicméně sběratelům historických zařízení, chtějí-li se pochlubit funkčním přístrojem původního vzhledu - nic jiného nezbývá. Zmínil jsem se o této možnosti jen pro zajímavost a úplnost.

Neméně důležitým prvkem výhybek reprosoustav jsou tlumivky. Jde o prvky poměrně řídce poruchové, proto se jejich kontrola může omezit jen na spolehlivé upevnění, případně fixaci jejich vývodů proti vibracím.
Pro úplnost je třeba zmínit se o sice řídkém, ale ještě občas se vyskytujícím otřesném zjevu ve starších reprosoustavách TESLA z poloviny 70. let minulého století. Jsou to tlumivky, vinuté hliníkovým smaltovaným drátem. Tuto nepochopitelnou zhovadilost prosadil v části tehdejšího československého elektrotechnického průmyslu snaživý a vlivný vlezdoprdelista - zlepšovatel - patentovatel v rámci úspor tehdy drahocenné mědi. Dříve narozené ročníky jistě tu hroznou dobu pamatují, kdy bylo mimo speciální případy /zdravotnictví, telekomunikace, vnitro, armáda/ dokonce několik let zakázáno zřizovat běžné bytové elektroinstalace z měděných vodičů, běžně k dostání byly jen hliníkové instalační kabely a dráty. Měděné ohebné šňůry až do průřezu 4x4mm2 v gumě a v plastu byly normálně v prodeji, ovšem samotná měděná propojovací lanka /jako CYA/ ani omylem. I takhle někdy vypadal socialismus v praxi...
U koho při výchozí revizi nové instalace v domě revizní technik našel měděné instalační vodiče, byl rázem v podezření, že je někde ukradl, protože běžně k dostání vůbec nebyly, daly se pouze ukrást a to ještě s úplatkem...
Můj podstatně starší známý vyřešil při stavbě domku problémy s mědí a revizním technikem jednoduše. Nakoupil šňůry 4x1.5, 4x2.5 a 4x4 v provedení CYSY /tehdy označení LYS/ a CGSG, rozřízl je a do trubek vtáhl místo vodičů s plným jádrem lanka. Konce u přístrojů /zásuvky, vypínače, svítidla/ a u rozvaděče pečlivě zaletoval do letovacích oček a tenkých měděných trubiček, které používali chladírenští servisáci a bylo vymalováno. Musela to být strašná práce... Revizní technik prý neskutečně zíral, ale namítat nic nemohl smile.
Tato instalace k plné spokojenosti a zcela bez poruch /na rozdíl od instalací hliníkových/ slouží dodnes. Tak, to bylo malé hliníkové intermezzo hliníku v silnoproudu a teď se podívejme, co se dělo dál ve slaboproudé technice...

Firma Kablo byla postavena před problém, jak smaltovat hliníkový drát, úspěšně se s ním porvala, chemici vyvinuli speciální dryják na pájení hliníkových drátů a tak i Tesla Valašské Meziříčí musela nějakou dobu tuhle nechutnost používat. K jejich cti nutno podotknout, že už začátkem 80. let byly v reprosoustavách z Valašského Meziříčí opět tlumivky z měděného drátu. Sice se mědí šetřilo - na tlumivky basových sekcí výhybek začala používat transformátorová EI jádra - ale jádra byla předimenzovaná, s malým sycením a relativně velkou vzduchovou mezerou.
Hliníkem vinuté tlumivky identifikujete snadno: jsou podezřele lehké na to, že je cívka naplněná až po okraj, drát má světležlutou barvu /přibližně jako hodně vyzrálý citrón/ proti běžné zlaté, červenohnědé až hnědé u měděného smaltovaného drátu a je zatraceně podezřele měkký. Pokud takovéto tlumivky nemají uklepané vývody, nebo uvolněné vinutí a neteče jimi příliš velký výkon, můžete je klidně nechat na svých místech.

Jedno varování nakonec: s jejich vývody zacházejte velmi opatrně, lámou se už při křivém pohledu na ně a pokud vyloženě nutně nemusíte, neodpojujte páječkou jejich vývody. Pokud se Vám přece jen podaří vývod takové tlumivky ulomit a nemáte speciální kapalinu na pájení hliníku, tak jediným spolehlivým způsobem zpětného připojení do obvodu je mosazné pájecí očko 3,2, šroubek M3x6, jedna plochá, jedna pérová podložka a matice, vše v pozinkovaném nebo mosazném provedení. Konec hliníkového drátu, opatrně oškrábaného od smaltu až na bílý kov stočíme kleštěmi do očka a pomocí šroubku, matice, podložek přišroubujeme k mosaznému pájecímu očku a to teprve zapájíme na příslušné místo. Provizorní zakrimpování do letovacího oka nebo dutinky je u hliníku velmi nespolehlivé, hliník "teče" a proto je u šroubovaného spoje na pájecím očku předepsána pérová podložka.

V souvislosti s upevňováním vzduchových tlumivek bych v rámci tohoto článku rád uvedl na pravou míru různě tradovaná tvrzení o velkém vlivu Fe upevňovacích šroubů na výslednou indukčnost vzduchové tlumivky.
Pro ověření tohoto vlivu byla vybrána vzduchová bandážovaná samonosná tlumivka 0.85mH, vinutá na vnitřním průměru 40mm, šířka vinutí 20mm, drát Cu2L 1.12mm, montážní deska texgumoid 5mm:

  • Se šroubem Fe M4x40 + Fe matice, hliníková montážní příložka 0.861mH

  • Se šroubem Fe M5x40 + Fe matice, hliníková montážní příložka 0.87mH

  • Se šroubem Fe M6x45 + Fe matice, hliníková montážní příložka 0.887mH

  • Se šroubem Ms M5x40 + Ms matice, hliník. příložka, montáž na Fe plech 160x160x1.5mm 1.453mH

Na uvedeném příkladu je vidět, že daleko větší vliv na změnu indukčnosti vzduchové tlumivky má montážní deska, než spojovací materiál. Je samozřejmé, že u menších indukčností bude vliv železného šroubu již citelný, ale u vzduchových tlumivek řádu jednotek mH bude při použití Fe šroubu M4 víceméně zanedbatelný. Takže ano, železné šrouby mají vliv na indukčnost tlumivky, ale ani zdaleka tak citelný, jak se obecně tvrdí. Rovněž není nezbytně nutné v rámci hesla "pure sound" překotně vyměňovat tlumivky na transformátorovém jádře za vzduchové apod. Podle mých zkušeností jsou tlumivky tuzemského výrobce velmi dobře dimenzované, přesycení jádra a zkreslení při použitých příkonech ani zdaleka nehrozí. Jediným důsledkem takové zbytečné "výměny" by bylo zhoršené tlumení a citlivost basového reproduktoru, protože vzduchová tlumivka únosných rozměrů a ceny by měla podstatně větší ss odpor.

Dalšími prvky, který se vyskytují ve výhybkách reprosoustav, jsou odpory. Měl bych asi správně psát rezistory, ale my ze staré školy jsme tento název obecného odporu nevstřebali a už se nám to pravděpodobně ani nepodaří...Budu tedy sveřepě nazývat spisovný "rezistor" odporem, který má určitou hodnotu. Největší zatížitelnost, přetížitelnost a stálost hodnoty v této aplikaci mají jednoznačně drátové odpory. Při revizi výhybky starší reprosoustavy postačí odpojit jeden konec každého z nich, změřit hodnotu odporu, zkontrolovat stav vývodů /koroze, nalomené, ožehlé/ a většinou dobře připájet zpět. Pokud zjistíte některý z drátových odporů vadný, nahraďte jej opět drátovým typem na stejné, nebo nejbližší vyšší zatížení. Nedoporučuji používat ve výhybkách výkonové odpory s metaloxidovou vrstvou a to ani jako sériový odpor v kompenzačním RC členu. Metaloxidové výkonové odpory velmi trpí proudovými rázy /o které v reprosoustavě nikdy není nouze/ a jejich vlivem postupně zvyšují svůj odpor až do přerušení. Mimoto se metaloxidové odpory se zatížením 6W a více v běžné obchodní síti nevyskytují, pouze jako doprodej poměrně slušných typů Tesla TR225 /4W/ a TR226 /6W/.
Ve výhybkách několika málo typů soustav /ARS840, 850, ARS945/ se vyskytovaly i velké, 15W stojaté drátové odpory s posuvnou odbočkou. Odkrytá část odporového vinutí má tendenci oxidovat, posuvná objímka rovněž. Poznamenáme si precizně původní polohu objímky, odpor demontujeme, vyšroubujeme stahovací šroubek posuvné objímky a objímku mírným rozehnutím sundáme z tělesa odporu. Velmi jemným smirkovým plátnem zrnitosti 320-400 velmi opatrně přeleštíme odkryté odporové vinutí, smirkovým plátnem lehce očistíme i prolis na vnitřní straně posuvné objímky. Posuvnou objímku je vhodné nakonzervovat např. Kontoxem 10, v nouzi i přípravkem WD40. Posuvnou objímku namontujeme zpět přesně na původní místo, s citem dotáhneme šroubek objímky a multimetrem změříme jednak hodnotu celé odporové dráhy, jednak obou polovin před a za objímkou - součet musí souhlasit s nepřesností, danou použitým multimetrem a odporem měřicích kabelů. Pokud je vše v pořádku, celý odpor namontujeme a zapojíme zpět do výhybky.

Pokud je výhybka realizována na plošném spoji, je situace ohledně dimenzování spojů ve výhybce víceméně dána. Výhybky soustav, které jsou složitější, jsou sestaveny na montážních deskách z izolačního materiálu. Takto zapojené výhybky někdy mají pomocné spoje /hlavně společný pól -/ velmi poddimenzovány a jsou vedeny v textilní bužírce doslova drátkem o průměru sotva 0,5mm. Tyto spoje je velmi vhodné zesílit. Použijte holý měděný vodič o průměru 1mm, spoje veďte původními trasami na původní místa a většinou se Vám podaří při této činnosti využít i původní textilní bužírku. Je velmi výhodná zvláště pro méně zkušené "páječe", protože snáší podstatně vyšší teploty, než plastová bužírka.

Výhybku, případně i s přívody k reproduktorům namontujeme zpět do vyčištěného a případně nově povrchově upraveného skeletu soustavy. Vyzkoušené reproduktory připojíte zpět k výhybce podle plánku, který jste si nakreslili již při jejich odpojování. Při zapojování reproduktorů buďte velmi pozorní - například přehozením basového a výškového výstupu výhybky zcela spolehlivě výškový reproduktor zničíte!
Prakticky každá reprosoustava obsahuje vnitřní tlumicí materiál. Jestliže není poškozen, navlhlý, z poloviny či úplně sežraný hlodavci či nezapáchá, není nutno se bezpodmínečně snažit o jeho výměnu. Pokud se k výměně tlumicího materiálu rozhodnete, vyměňte jej zásadně za stejný druh, byť by to byla například jen zmuchlaná PVC fólie-igelit, nebo tzv. bublinková fólie. Soustava s tímto druhem tlumení totiž byla navržena a měřena, výměnou za jiný druh se mohou elektroakustické vlastnosti soustavy dosti těžko definovatelně změnit.

Před zpětnou montáží reproduktorů očistěte vnitřní okraje jejich košů od zteřelého, nebo ztvrdlého těsnění, odmastěte, opatřete novým těsněním a reproduktory pozorně namontujte zpět do skeletu, měly by být v přední desce velmi dobře utěsněny. Těsnění má funkci nejen těsnicí, ale také zabraňuje rušivému drnčení v případě, že koš reproduktoru, nebo čelní deska nejsou zcela ideálně rovné a nedoléhají celou plochou. Šrouby je dobré dotahovat křížově a s citem, předejdete tím možné deformaci plechových košů reproduktorů.

Sestavené reprosoustavy po kontrole zapojení připojíme k zesilovači, jehož kvality jsou nám známy. Zesilovač je nutné napájet co nejkvalitnějším signálem, nejlépe originální CD, které máme "naposlouchané".
Pozorně sledujeme reprodukci a chování soustav. Pokud jste nepracovali na vysloveně špatně navržených a nedbale zkonstruovaných amatérských bastlech, tak v případě dobře zrestaurovaných starších továrních /ale i dobrých amatérských/ reprosoustav budete mile překvapeni výsledkem. A o ten zde především šlo.

Tento článek je míněn jako souhrn mých vlastních praktických zkušeností a týká se hlavně tzv. domácích, případně "hifi" reproduktorových soustav. Většina praktických poznámek samozřejmě může platit i pro rekonstrukce starších tzv. profesionálních či "PA" reprosoustav. Zde může být situace o mnoho lepší, případně o mnoho horší podle toho, k jakému účelu byly tyto soustavy využívány, jak s nimi bylo zacházeno a "co mají za sebou".

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Ámen (v pozitivním smyslu); po přečtení článku  mně došlo, že mně to nevyzvalo k zadání čísla kreditní karty abych si to mohl přečíst. Hned se tak nevidí.

3

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Mám bedny RS338 a v nich jsou obsaženy vypínače resp. přepínače kmitočtové charakteriky.
Chtěl bych se proto zeptat, mám-li původní přepínače také nahradit jinými nebo je mám nechat na místě ?

Před článkem smékám !

RS338 zapojení

http://img444.imageshack.us/img444/7236/rs338011.jpg

Web

4

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Voltík mám ten dojem že se v těch bednách už někdo hrabal. Původní přepínače, alespoň co si pamatuji, byli celokovové, stejné jako u TW 40. Byli to v té době běžně používané klasické přepínače na 220 V. Však ty ho na té tvoji fotce máš ( ten TW).

5

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

dolly j:

To bych tak striktně netvrdil.
Když se podívám dovnitř zesilovačů Tesla z té doby - jiná trafa, součástky,... řekl bych, že to budou původní vypínače.

Web

6

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

stejně jako se nedá zaručit že původní nejsou, nedá se zaručit že původní jsou...

jak to vidím, tak si myslím, že už proto že je to přetáhlý a deska přelakovaná (i kdyby písmo zmizelo, původní barva byla spíš matná) se v tom někdo trochu rochal spíš, než nerochal

7

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

mohla to být také stavebnice, že

Web

8 ...editoval sinclair (29. 12. 2013 15:39)

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

V každém případě by bylo dobré přepínače opatrně demontovat /hlavně si poznačit, co kam patří/, pak je položit na stůl páčkou nahoru a celé, tak jak jsou, je důkladně propláchnout buď modrým Kontoxem 5 /kdo má/, nebo alespoň trichloretylenem či prostě něčím, co rozpouští oxidy stříbra - dokáže to i cyklohexanon, což je dnes ještě pořád prodávaný čistič skvrn ČIKULI /v drogerii/.
Kontakty těchto přepínačů řady 3336/celobakelitové/, nebo 3337 /s kovovým krčkem/ mají totiž postříbřené kontakty i s vývody, časem černají a prudce vzrůstá jejich přechodový odpor až do té míry, že např. na pozici síťového spínače začnou uvnitř jiskřit.
Proto nejsou příliš vhodné /až téměř nevhodné/ k přepínání nf signálů, čemuž se tak samozřejmě děje v téměř všech Transiwattech s výjimkou TW600CD, kde už jsou Isostaty. Jiří Janda a celá konstruktérská squadra Elektroniky Praha tehdy neměli moc na výběr.
Takže suma sumárum : vymontovat, pořádně za stálého kvedlání páčkou propláchnout některou z uvedených chemikálií, ve stejné poloze na radiátoru nechat vyschnout a potom injekční stříkačkou s tenkou jehlou a motorovým olejem ve stříkačce JEDNOU KAPIČKOU oleje namáznout "hřídelku", na které se kývá páčka, jinak to nepříjemně vrže.
Kdo má ještě původní červený Kontox 10, může opět vstříknutím přes krček kontakty nakonzervovat proti další oxidaci.
Na závěr samozřejmě slušným multimetrem a silnějšími kabely k němu měřit přechodové odpory jednotlivých kontaktů takto ošetřeného přepínače. Mně se to pravidelně daří oběma druhy Kontoxů a trichlorem uvést do více, než vyhovujícího stavu.

Poznámka: Předtím, než budete přepínač čistit, tak ocelovým, nebo mosazným kartáčem odstraňte MECHANICKY zbytky kalafuny apod. z vývodů přepínače, při
                 kartáčování držte přepínač vývody dolů, ať bordel nepadá do přepínače.
                 Mechanicky čistit proto, že kdybyste se pokoušeli zbytky kalafuny apod. odstranit chemicky /lihem, acetonem apod/, tak rozpuštěná kalafuna nateče
                 dovnitř přepínače, což je téměř jeho konec. Pokud ovšem nemáte-li po ruce nejméně dvě deci trichloretylenu, do kterého byste CELÝ přepínač
                 ponořili, kompletně trichlorem přepínač naplnili, pořádně za neustálého přepínání uvnitř vymáchali, tím to jde zachránit. Trichloretylen se dnes shání
                 dost blbě, ale kdo hledá, najde. A až najdete, kupte si rovnou litrovou flašku či víc, je to suprovní odmašťovadlo např. před lakováním plechu či
                 čehokoli, výborně se jím smývají veškerá tavidla z hotových zapájených desek, přičemž se velmi rychle odpařuje. A ocení to i Vaše partnerka - 
                 výborně čistí stříbrné šperky.

                 Podle mne ale tyto soustavy už překopávané jsou, protože soustavy Elektroniky jsem viděl vždy pouze s nepříliš nápadnými třípolohovými
                 posuvnými přepínači. Tyhle páky jsou tam jak pěst na oko. A tu středovku na střeďáku si sprav vysavačem - že se nestydíš to takhle fotit...
                 Hrabal se v tom někdo zcela určitě, protože zepředu ty bedny vypadají docela prasácky a takto by byly absolutně neprodejné.

Web

9

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Voltíku, ty páčkáče vypadají jako obyčejný vypínače zap/vyp, mají střední polohu?

tesličku AZS 224 + XN125

10

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Kadrnozka: Nemají.

------

To chce klid a nohy v teple.
Fotka je z roku 2010, kdy jsem bedny právě zakoupil.

Znovu říkám, že si myslím že bedny byly řešeny jako stavebnice viz úhlopříčné čáry na dřevotřísce :

http://img560.imageshack.us/img560/1908/wql4.jpg

Web

11 ...editoval VAŠEK W (29. 12. 2013 19:40)

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Tohle vypadá na dost nepovedenou kopii originálních beden z Elektroniky ve Smečkách. Stačí se podívat na ten přední plech. Chybí zpevňující zahnutí na kratší stěně, a také díry pro šrouby jsou v originále jinak. Fotka vnitřku s výhybkou by nebyla ?

V originálu tam byly přepínače pro auta, byly dvoupólové a s nulou uprostřed.

Když jsme tenkrát dělali kopie, tak jsem dával jako přepínače ovladače T6, ty měly požadovaný počet poloh. U plechu jsem to zpevnění dělal na bocích na výšku, bylo to hezčí a také plech jsem dával silnější (2mm). Truhlařina se dělala také poctivěji - přední stěna se zapouštěla a rámeček s průzvučnou tkaninou se dával do toho zapuštění. Udělali jsme jich tenkrát dost a dodnes hrají smile .
Jejich majitelé si je nemohou pro stereofonní poslech vynachválit proti současným plastovým kinům ALL-IN-ONE smile smile smile .

Před 30-ti lety jsme coby členové hifiklubu každou chvíli jeli do Smeček a vraceli se s autem plným po střechu wink. Jóóó, to byly časy...

Vašek

12

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

posílám fotku výhybky.
Součástky v podstatě souhlasí s obrázkem uploudovaným výše. El. Zapojení sem nekontroloval.
C4 a C5 je ten jeden velkej krabicák TC455 MP

Fotka 1
Fotka 2

http://img812.imageshack.us/img812/5612/4f6a.jpg

http://img585.imageshack.us/img585/6421/dcrx.jpg

Web

13

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Co s tím hodláš dělat? Jestli budeš renovovat, pak se nevyhneš tomu, vyměnit kmitačku, tedy vrchlík ve výšce. Ten starý žlutý je tragédie, měl jsem to, dal jsem nový, a nestojí to žádnou závratnou částku. Rozdíl v reprodukci je propastný, protože tohle je stará, vlivem UV záření a nevhodných materiálů totálně ztvrdlá hmota, příšerný, nehraje to, nemá to šanci, vůbec se to nedá porovnat s kalotami třeba RFT, které jsou přibližně stejně staré.
A krabicáky taky pryč. Měřil jsem to, jsou v kopru, tedy ty co jsem měl možnost změřit, a elyty Tesla - axiální jsem měl též, pryč s tím..
To jsou dobrý vrabčí hnízda..
Středy- dobře že jsou aspoň v "kelímku." Ale nahradil bych to, něčím vzhednějším, a lepším. Napíšu ARX-130, ale třeba je to blbost, ovšem je to širokopásmo, na Aukru jsou kolem dvou set. A budeš muset měřit, nebo nebudeš, ale bude Ti to doporučováno, a já to schvaluju, a sám to neumím. To budeš muset stejně, protože výměně toho vrchlíku v kalotě se prostě nevyhneš.
No, jak Tě tak znám, už se těším, že se důstojně zařadí do Tvé sestavy s Tebou renovovaným gramofonem!

14

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Jelikož zde mám repro s tímtéž osazením.. Mohu se zeptat, kde jsou k dostání náhradní lepší kmitačky do ARV3604, případně čím se to nahrazuje?

15

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

http://www.ireprobedny.cz/vyhledavani.h … rase=titan

16 ...editoval VAŠEK W (29. 12. 2013 22:11)

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Tak dle fotek je to totální amatérismus. Co tam proboha dělají ty korkové špunty a gumičky z duše ? Původní majitel si sice nechal udělat krásné kostřičky na tlumivky (také jsme takové točili na soustruhu z novoduru), ale totálně to zabil jejich připevněním. To proboha nemohl dát normální, třeba mosazné šrouby ?
Čeká Tě "velká práce", vše vyštípat a začít znovu a lépe. Tlumivky se musí umisťovat tak, aby se jejich vyzařovací pole co nejméně ovlivňovaly. Takže co nejvíce vzdálit od sebe a ještě natočit osami mezi sebou o 90°. O dalších součástkách se zde na Audiowebu nechá také dočíst. Ono už jen to zapojení těch přepínačů musí být dost "divočina".

Pro menší inspiraci si dovoluji následující odkazy, něco by tam mohlo být vidět pro následnou rekonstrukci.

http://www.fotoalbum.cz/rs-334/a18354f0o2048296/


tyto následující ARS-ky již také nejsou originální, je tam vyměněný výškáč, ale jako inspirace ty fotky jdou

http://www.fotoalbum.cz/rs634/a18515f0o2048296/

Vašek

17 ...editoval voltik (29. 12. 2013 22:25)

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

stiglitz:
Já ty bedny právě že mám od roku 2010 a až do nyní a stále nan ich se svojí vintage sestavou (AZS223, Tesla NC450, zvukovka z PC) hraju. Přečetl sem si tohle vlákno od Sinclaira a vyloženě mě popíchlo něco s těma bednama konečně udělat smile

Hodlám zatím předělat výhybku tj. vyrobit totál novou s novýma součástkama, vyměním konektor asi za tohle fotka (vpravo a vlevo) a hodím nový povrch. Původně tam byla koženka či něco podobného. To ale nechci, stejně tak ani nechci koberec. Na tmelení a dále stříkání / barvení sem línej a neumim to. Takže ještě nevím.
Černý plech držící repro nechám, jen ho přebrousím a znovu nalakuju a pak koupím nové šrouby.

Kmitačku nechám až na závěr

--------------------------

Edit:

VAŠEK W:
Za fotky děkuju. Konečně mám představu jak to má vypadat.

Web

18

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Opravdu ten výškač není originál. Já mám za to, že používali buď ARV a nebo tenhle což byl snad jugoslávec.

tesličku AZS 224 + XN125

19

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Díky stiglitzi. Předpokládám ale, že po výměně kmitačky za naprosto jinou budou i naprosto jiné vlastnosti repro, takže s původní vyhybkou se to příliš kamarádit nebude a bude potřeba znova měřit. Jak je to vlastně s dostupností středů ARZ4604? Jde to vůbec dneska sehnat, nebo už to všecko vymizelo?

Tak sem zdá se přesně zjistil, co že tu mám za bedny. Schéma, které poslal Voltik se přesně shoduje s tím, co jsem k bednám dostal nakreslené na papíře. Akorát že já mám osazení v budce z 1PF06767, a přepínače nejsou nikde na bedně. Netuším, jak je to uvnitř řešené, či zda schéma se přesně shoduje s tím, co je uvnitř. Ještě jsem do toho nelezl. Ale reapse by jim jistě pomohla.

20 ...editoval VAŠEK W (29. 12. 2013 22:42)

Re: Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Na tomto schématu od Hazyse

https://s17.postimg.org/6c8e6oia3/tesla-arn6604-arz4604-arv3604.jpg

nakreslené přepínače musí mít tři polohy. V prostřední poloze nejsou seplé nikam, jsou ve "vzduchu". V horních polohách "přidávají" a v dolních polohách "ubírají" ty 3dB. V prostřední poloze by měla být přenosová charakteristika plochá smile.

Příspěvky [1 až 20 z 53]

  Stránky: 1 2 3 »»»

Chceš reagovat? Musíš se přihlásit.

Audioweb.cz » Teorie & praxe, download » Repase starších reprosoustav a jejich výhybek

Podobná témata


~±«|»¼½¾²³&@µΩπØ$£