Jak správně dimenzovat transil?

Někde jsem kdysi četl, že triak je v podstatě napětím nezničitelná součástka, pokud se přetíží napětím, prostě sepne. Dosud jsem používal jen RC člen paralelně k triaku, bez poruchy (ve spínači světel pro disco, obvykle s toroidy 250 - 500 W, spínání v nule). Další otázkou je, jak bude transil zapojen, před nebo za spínáním proti nuláku, nebo paralelně ke triakovému spínači.
Já bych volil na těch 400 až 440 V, jsem opatrný. Ale spíš bych se na něj vykašlal.

Zkouším toto zapojení, nahradit s tím relé v softstartu. Akorát optotriak mám TLP3062, vyzkoušeno, šlape to jak hodinky.

25A triak s Igt do 50mA je naprosto ok. Mám ale doma v "šuplíku" pár kousků asi nezničitelných 40A TPDV1240, určených přímo pro spínání indukční zátěže.

https://docs.rs-online.com/8cbc/0900766b80db29a4.pdf

Jenže mají Igt 200mA, optotriak má max. 100mA. Tak že ten triak sice sepne, je na něm ale úbytek téměř 10V. Neporadí někdo jestli lze ten výstup TLP3062 nějak posílit, aby mě to seplo i toto monstrum?

To nevím jestli to bude takto "jednoduše" řešitelné..

Je to nejspíše do zvukového řetězce, spíše by bylo dobré zajistit spínání v nule, aby to nerušilo a mělo vlastně alespoň nějakou výhodu oproti relátku. Což si ale nejspíš vyžádá další zdroj napětí. To jsem řešil před čtvrt stoletím: +5V, třemi trandy, optočlen (+ rovněž nezničitelný KT728/600), hlavně nezapomenout, že se triak spíná záporným napětím oproti společné elektrodě A2. Po odměření jsem věděl, že mi při spínání záporným proudem stačí jen cca 5 - 15 mA oproti katalogově uváděným 100 mA Igt max. Pak už to bylo snadné. Schema mohu poskytnout, ale už je to překonané.
Dnes bych už nejspíš zvolil SSR, třebas S216SE2.

Podle mého názoru je relé v pohodě pro nenáročné aplikace, zapojení je primitivní a vcelku spolehlivé (ale selhání v softstartech znamená přehřátí velkého rezistoru).
Triak, resp. SSR je spolehlivější (navíc sepne v nule), ale chce to nějaké jednoduché vychytané zapojení. Nechci teď vymýšlet něco dávno vymyšlené, určitě je těch dobrých zapojení spousta.
Sám mám na žárovkových světlech relátka (životnost žárovek se softstartem zvýší cca trojnásobně), tam mi relátka neselhala. U zesu už ale dvakrát.
Samozřejmě nejjednodušší je dát do série termistor, výrobci traf ho i dopočtou a dodají s trafem (JK-Eltra).

Na transil ve spojení s triakem pozor. Nedávno jsem dělal nějaký fázový řízení triaku v podobným stylu, a transily se po chvíli trvale zkratovaly. Když jsem to kontroloval na osciloskopu, tak stačila fakt krátká indukovaná špička k otevření transilu a postupně k jeho likvidaci ztrátovým výkonem. Takže paralelně k triaku jedině varistor a RC člen...

Spínání v nule bylo myšleno k zmíněnému TPDV1240.
Zajímavé, že RC člen nemám v záznamech, byl mimo plošák a celý silový spínač (16 * KT728) šel před půlrokem sloužit někomu jinému...
Jen si pamatuji kond Tesla M15/1000V TC209 (čili samoregenerační), rezistor drátový 2 - 5 W řádově snad něco nad 100 ohmů.
Jako lenoch používám primitivnější zapojení (které ovšem také mnohem rychleji vybije časovací kond, než ho nabije), tohle je na mne zbytečně složité . Ale s tráfkem.

Kaed: Jo, tohle určitě spolehlivě funguje, slabinou je pouze plné zatížení zesu hned při sepnutí. Také jsem to opakovaně zvažoval (se stabilizátorem proudu cívkou), odpovídá to mému línému naturelu .

Ne, já to myslel tak, že když je během sepnutí na vstupu plný zvukový signál a na výstup připojena zátěž, tak to může zpomalit nárůst napětí  na kondech natolik, že relátko nemusí sepnout, nebo sepnout pomaleji s přeskokem přes kontakty. Ta představa mne kdysi od použití takového řešení odradila.
Pokud jsi to řešení vyzkoušel a máš s ním dobré zkušenosti, budiž.