Flexibilita zaměstnanců, typu: po odchodu z mistrování dva roky umývám nádobí a pak zas tři roky učím na vysoké škole, skutečně po americku skvělé, to se mi jako absolventu ekonomické školy, odchovanému na ekonomii od prof. Holmana, líbí.
Nicméně přesun za prací by měl být podpořen přiměřenou nabídkou ekonomicky únosného bydlení.
Poslední tři roky jsem výběrovým řízením přijímal 2 mladé lidi (22 a19) za celkově 18 tisíc, oba jsou skvělí. Teď jsem jednomu z nich zvyšoval základní mzdu z 12900 na 14000, zdůvodňoval jsem to v AJ a podepisoval to, kromě dalších 4 bosů i GŘ (šéf přes 4000 lidí s platem vyšším,než Klaus). Jo, peníze se musí hlídat.
Ale to je severozápad a ne Praha s přezaměstnaností reálného socialismu.
Nicméně je značný rozdíl mezi vyhajáním se, maminka uvaří, večer se vyrazí s kamarády, občas nějaká čorka zlepší standard a na druhé straně chozením do roboty v nepřetržitém provoze svátek nesvátek.
Systém stoná na to, že mzda nedává lidem mnoho nad minimální zajištění obživy. A když chce, aby ti, co nemají práci, mohli jíst, bydlet a měli se do čeho obléknout (a příliš nekradli a nebouřili se), dává jim vlastně totéž jako příjem z hůře placené práce.
Je zábavné, jak se zatím daří světovým IT firmám uměle vytvářet potřebu nových programů (zářným příkladem je Windows) a tím i IT jednoúčelovců, kteří jim je zavedou a udržují. Zatím IT nese, tak je pohled lidí, co do toho dělají poněkud zkreslen optimismem (= nedostatkem informací). U nás ve firmě jich již 80% vyhodili - a hele, jde to... Už se těším, jak se budou přeškolovat na obráběče (k tomu mají přeci na NC strojích blízko).