ÚVAHA (Stránka 6 z 12)

To právě si myslím, že ten stabilizátor by měl stejné opodstatnění jako u těch 18 Voltových integráčů. Tady se prostě nesmí jít nad +-80V z důvodu nízkého Uceo koncových tranzistorů, pokud je nechceme vybírat a to bylo to základní zadání. Pokud by to bylo napájeno z tvrdých 80 V, počítám saturace a emitoráky 5 V, takže do zátěže 75 V šp, to je 53 ef = 350 W do 8 ohm. Ideální by byl spínaný zdroj, ale to už je jiná liga. Tato úvaha nepatří k 200/8, reagoval jsem tím na tvoji ideu udělat z toho svářečku.

A proč by měl mít T18 tak velký zesílení? Je snad nějaká závislost mezi vlivem teploty na Ube a betou?

D5 a D6 tam bude šp proud 15 mA

S tím krocením to bude problém, no uvidím, v nejhorším to přizpůsobím k anténě a budu vysílat v pásmu dlouhých vln.

A na co vám tam ty 2W na R29 budou ? ono to málo topí ?
Zpětná vazba při limitaci VAS přes společný zdroj proudu se musí řešit jinak.

Tenhle odpor je umístěnej v nějaké starší verzi (jinou jsem už neprohlížel, na tohle skutečně nemám sílu) přímo mezi tranzistorama diferáku

No, jak myslíte chlapi, kecat Vám do toho nebudu.
Nezdá se mi ale naroubování takového budiče a konce na předek z orientačního zapojení BA200-ona je ve skutečnosti už dodělaná a zapojená jinak, ale to je jedno. Já bych asi celý předek vzal z DPA880, asi by se tak lépe kompenzovala rozdílná rychlost kladné a záporné větve budičů a konců. I tak budeš muset v reálu zvolit rozdílné kapacity kompenzací v předbudiči a to hlavně proto, že dolní-záporná větev je výrazně rychlejší. Jestli se pletu, opravte mě.

No on už samotný nesymetrický diferák má svoje problémy, možná budeš muset mezi kolektory vpálit kompenzační RC člen /podobně, jak to mají vrábelské konce/ ke zpomalení diferáku, protože pak Tě to bude nutit drsně zpomalit rozkmiťák, což je škoda. Nám s Mirkem Čejkou se podařilo udělat desku na BA-200 tak, že kompenzace tam vycházejí záhadně malé, přestože je to kvazoš a budič je osazený relativně rychlými tranzistory. Nemám tušení, co na to má takový vliv, ale je to prostě tak. BA-200, přestože je to lowcost zesilovač pro nemajetné, má něco málo přes 40V/us, sám jsem na ochčiloskop čuměl, jak je to možný.
Tak proto Ti to píšu, aby sis na to dal pozor, protože interní struktura BA-200 je relativně rychlá a při jiném layoutu desky může to zapojení být nestabilní. Nejsem zvlášť extra obvodář, když ověřuju nějaké zapojení, tak do toho naperu třeba deset trimrů a čaruju s nima, dokud to nechodí, jak potřebuju-prostě postaru, no. Ber to tak, mám sice Multisim ve full verzi, ale používám ho málo, spíš jen pro ověření "chodivosti" zapojení a jeho nectností, než k definitivnímu návrhu zapojení.

Co se týče BA-200, tak máš pravdu, měl a je to start-up project pro kluky, kteří vybrakujou tátův šuplík plný KCček, KFek a podobně, koncové tranzistory kromě řady KU naprosto libovolné. Je tam dokonce taková možnost změny zisku, že konec nepotřebuje změnu kompenzací a přitom má vstupní citlivost 300mV pro výkon 200W - to vše je ověřeno a to mnohokrát a s různými typy polovodičů, různým napájecím napětím apod., prostě do detailu dotažený projekt, který se měl spolu s BA100 stát open-free projektem pro celý AW a nejen on. Protože mě ale zde na AW několik lidí velmi nasralo /přitom to nebyla jejich věc, o co šlo/, rozhodl jsem se celý projekt BA, který už je hotový v mnohastránkovém pdf včetně obrázků, tabulek napájení pro určité polovodiče a určitý výkon apod. pozastavit, dokud debilové, kteří mě mají za úplného idiota, nevypadnou někam jinam, kde ty jejich jedovaté kecy budou žrát. Nepřipadne mi totiž úplně v pořádku, proč by si lidi, kteří mě mají za hňupa, měli stahovat hotový kompletní projekt, na kterém jsem notabene nedělal jenom já, ale také Mirek Čejka a to nemalou měrou.
Nakolik se zesilovač BA200 povedl, dokáže potvrdit Betaron, kterému jsem dokumentaci poskytl a který prohlásil, že BA200 si Leacha strčí do levé kapsy...

Děláš to dobře, že jsi ten budič a konec narouboval na předek BA200, sérioparalelní kvazikomplementár měl být také takový lowcost projekt pro ty, kteří potřebují velký výkon a přitom mají doma pytel výkoňáků do 100V.
Poradím Ti jenom jednu věc - nemusíš mě respektovat, respektovat bys měl třeba Pavla Dudka, RNDr.Sýkoru, danharda a další, tedy chlapy, kteří toho spoustu ví a spoustu toho dokázali. Ale zkus udělat ještě jednu desku, na které sice budou emitoráky pro tři větve koncáků, base-stoppery, ale výkoňáky mimo. O co jde : jde o to, že pokud to bude chodit a bude to chodit dobře, tak já budu první, kdo do konce napere KD3773, koupí si elyty na 160V a bude to napájet +/-130V. Ten konec v takovém případě odevzdá tak obrovský výkon, že bude nemožné jej uchladit přes L-profil pasivně, ale koncáky budou muset do tunelu a chladit a chladit obrovským množstvím vzduchu - mám to vyzkoušeno z verze zesilovače Aldax SPD800, kterou jsme nakonec kvůli neodbornosti některých uživatelů stáhli. Popřemýšlej o tom.

Ono asi tak v první fázi nepůjde o poslouchatelný zvuk, ještě se na finálu nadřeš se změnami, popř. přidáváním kompenzací - před posuzováním zvuku a srovnáváním s něčím jiným musí být tahle konstrukce bezpečně stabilní, ale ne překompenzovaná. Jestli chceš, můžu Ti na porovnání poslat modul DPA1000, jehož fotka je tady kdesi o stránku či dvě zpět, který je udělaný ze striktně originálních původních součástek, má spárované ty konce, které pracují paralelně apod., prostě DPA1000 jak má správně být. Tu také lze bez problému napájet napětím 2x60V a na tom si můžeš ověřit, že při tomto napájení z toho 200/8 nedostaneš. Nemusíš mít strach jít až na 2x75V, jak jsem Ti radil a ověřit si tak, že toto napájecí napětí už je pro výkon 200/8 dostatečné.
Jestli ten modul chceš poslat /je oživený a krátkodobě to uchladí i to L-ko/, tak si řekni, případně mi dej do SZ adresu a já Ti ho poštou půjčím.
Jak jsem psal-kdyby to mělo tři sérioparalelní větve, tak použiju KD3773, kterých mám díky georgeovi asi 300ks, mají na sobě zkřížené meče a parametry zcela pohádkové - např. Uceo ani u jednoho z asi deseti měřených nespadlo pod 180V, proudová beta měřená při 10V/5A ještě kolem 50, což nemá i ledaskterá KD503, která byla kvůli Vráblím navrhovaná jako "vysokobetová". Skutečně, pokud se dostanete k většímu množství rozhlasových modulů 100V/100W s označením AUJ635 a demontujete z nich KD503, tak zjistíte, že v těchto modulech jsou použité KD503 jednak s relativně dobrým Ucer kolem 110V, ale hlavně proudovou betu mají při stejných měřicích podmínkách jako výše ještě kolem 90-100. V AUJ635 jsou sice zapojeny jako dva zesilovače se společným emitorem v sérii, které sice napěťově i proudově zesilují, nicméně budicí zesilovač má výkon asi jen kolem 4W, něco se ztratí na budicím transformátoru, který tam slouží k oddělení obou sériových stupňů a k obracení fáze pro dolní z tranzistorů, nicméně proudová beta alespoň 70-80 je tam nezbytně nutná, jinak ten AUJ635 nelze vybudit na plný výkon a dost často po chvilce odejdou budicí tranzistory, což jsou KF517B a KF508, v některých sériích KFY18 a KFY46, případně ve chvílích nouze osazované KF517A a KF506.
No, to jsem ale dost zbytečně odbočil, i když někoho možná tohle čtení o historických strojích může zajímat.
Chtěl jsem tím říct, že nemám rád a ani to sám nedělám, různé "vyměřování" Na Uceo a hlavně provozování tranzistorů přes katalogové parametry. Teslácké polovodiče prošly před uvedením na trh spoustou testů a jejich katalogové údaje byly stanoveny právě na základě výsledků zmíněných testů. Předpokládám, že je tady téměř každému jasné, že se vyráběl jen jeden typ PNP křemíkového výkonového tranzistoru a na několika třídičkách za sebou a posléze potisku vznikly na základě pečlivého třídění typy tři, tzn. KD615, KD616, KD617.
Já konkrétně jsem asi před 20 lety, možná i více, koukal jako puk, když jsem staticky, proudem 1mA naměřil u dvou KD501, koupené do nabíječky, Uceo přes 120V. Tohle nadšení mě ale brzy přešlo, když jsem podle zapojení z konstrukčního katalogu měřil Uceo dynamicky, napěťovými špičkami z definované indukčnosti, kde osciloskop po přepočítání ukázal něco málo přes 50V...tím chci naznačit, že měřit Uceo staticky je pouze hrubě orientační a může být zatíženo chybou klidně i 150%.
Také jsem tím chtěl říci, že i když vím, že ty moje vojenské KD3773 by v pohodě pracovaly i při napětí 150V /aby zbyla nějaká rezerva na filtračních kondenzátorech na 160V, které se u Farnella dají koupit ve značkovém provedení v kapacitě klidně i 6.800uF/, tak bych rozhodně nešel přes 130-135V a to z výše zmíněných důvodů. Analogicky zesilovač, osazený KD503, by neměl být napájen napětím vyšším, než 2x75 až 2x80V. Tohle je zrovna microlanův případ - přeměř si kdovíkde koupené KD503 na Uceo v dynamickém režimu podle konstrukčního katalogu, pokud ho nemáš, příslušné zapojení Tobě i ostatním rád oskenuju.
Další věc : Pokud se někdo rozhodne provozovat tranzistor při značně vyšším Uceo, než je katalogové, tak logicky musí ubrat na ostatních klíčových parametrech, to znamená hlavně na Ic, aby i při plném zatížení nebyla překročena Pc, což obvykle v důsledku znamená např. větší počet koncových tranzistorů /u klasického ABčka/, hlavně kvůli bezpečnosti provozu.
Někteří mimoni na to ale serou a proto se zcela běžně stávalo, že zesilovače SDA500 a SDA650 /650W ze 4 párů MJ15003 !!!/ při delším plném buzení, nebo častému přebuzení odcházely jak na běžícím pásu, protože firma SEAC přece tranzistory "vyměřovala" a odmítali jakékoli reklamace zesilovačů, kde už i tak MJ15003 pracovaly dost přes čáru /napájení 2x80 až 2x95V a 4 /slovy čtyři/ páry těchto tranzistorů na výkon 500, případně 650W/. Jak píšu ve svém článku o výkonových tranzistorech, který je na mé webové stránce, ze začátku to fungovat může a také to funguje, ale je známo a vyzkoušeno, že po pár letech namáhání nejen takto výkonných tranzistorů, ale i malých tranzistorů v TO92L, TO126 a TO220 jejich plným Uceo, případně vyšším, s časem Uceo klesá. Není to tak dramatický pokles a já nejsem odborník na technologie výroby polovodičů, ale prostě to tak je.
Uvedu /pro některé hňupy možná směšný/ příklad : Zesilovače Elektroniky Praha typu TW140 Studio a TW140P byly ve výrobě osazovány tranzistory KD606/KD616 i přesto, že mají katalogové Uceo pouze 60V a napájecí napětí zesilovače bez buzení je 65V a v současné době, kdy se přešlo na normu 230V a v některých místech s předimenzovanými a odlehčenými trafostanicemi bývá běžně až 245V. Prostě Elektronika Praha také semtam ASI musela šetřit a pokud to nebylo z tohoto důvodu, tak z jiného, taky prozaického: prostě KD607/617 nesehnali a někdy to šlo až tak daleko, že se v továrně osazeném zesilovači vyskytovaly dvojice jako KD616/KD3055, případně KD616/KD3772, někdy bývaly na místě NPN tranzistoru i KD502, prostě to, co se sehnalo. Prakticky totéž se týká tranzistorů KC507, který je v darlingtonu s KU611 jako rychlý A budič. Tranzistor má katalogové Uceo jen 50V, nicméně v zesilovači je namáhán zhruba 2/3 napájecího napětí+napěťový rozkmit budiče, což dokupy dává přes 70V. Samozřejmě, každý věděl, že i když mají KC507 dovoleno 50V, v reálu snesou daleko víc. Jistě, fungovalo to třeba 15-20let a pak BUM, prostřelený celý A budič, někdy načatý i PNP koncák. Proto při repasích automaticky kromě spousty jiných úprav vyhazuju KC507 pryč a nahrazuju je bývalými výchdoněmeckými tranzistory se ztrátou 600mW, které kromě toho, že jsou o 50MHz rychlejší než KCčka, mají katalogové Uceo 100V. KU611 měním za vojenskou šarži KU612, ale z úplně jiných důvodů. 
Tak tohle všechno já teď mívám na stole, protože jak už jsem psal, tehdy v osmdesátých letech Elektronika Praha spoléhala na tzv. rezervu výrobce v Uceo, která u nových kusů výkonových tranzistorů bývá až 20% a to umožňovalo použít 60V tranzistory v zesilovači, napájeném napětím 65-68V. Rovněž filtrační elektrolyty těchto přístrojů byly hodně na hraně, protože tam, kde bývalo, anebo je teď přepětí, je na nich plných 70V a jde o typ TE678, tedy typ s maximálním napětím 70V. Z katalogu Tesly Lanškroun se dozvíte, že každý elektrolyt, ať už nízko- či vysokonapěťový má určité rezervy, dané do vínku sudičkami u výrobce a hlavně čistotou použitých materiálů, ať už fólií, papíru, chemikálií k výrobě-míchání elektrolytu až po ten hloupý hliníkový kalíšek, ve kterém je elektrolyt zabudován. Zase ale nastává situace, jakoby analogická pro polovodiče, nicméně zde se jedná o chemický proces. Je vyzkoušeno a vypozorováno, že JAKÝKOLIV druh a typ elektrolytického kondenzátoru, provozovaného na hraně, nebo za hranou svého dovoleného napětí po jisté době, u některých typů i delší než 20let, se buď  "pochčije", případně se zničehonic zvedne svodový proud natolik, že dojde výkonovou ztrátou /svodový proud x plné napětí/ k výbuchu, případně pokud je to poctivý elektrolyt, tak pouze ke "střelení" po té době už ztvrdlé gumové tlakové pojistky - což se pohříchu stává právě u těch TW, kdy elektrolyt a zbytky papíru, které tlakem stříkají z protržené gumové tlakové pojistky, doslova zaserou zevnitř celý přístroj a pokud to neuděláte hned, nebo na to nepřijdete včas, elektrolyt tolerantní k hliníku, ale naprosto agresivní vůči mědi a pocínované mědi, Vám během několika měsíců doslova sežere přístroj zevnitř.

microlane, tak mi do SZ pak napiš, jestli tu DPA1000 chceš poslat na srovnání, samozřejmě i s adresou.

microlane, vyprdni se už na simulace, udělej desku na např. dvě až tři S-P větve a rozchoď to.
Každý zesilovač, který je konstruovaný pro 8-ohmovou zátěž, v každém případě musí 4 ohmy buď umět snést a pak je výkon dán limitací zdroje, anebo se musí umět čtyřohmové, nebo dokonce menší zátěži umět velmi účinně bránit i za tu cenu, že bude zkreslovat jak prase.
Já osobně si myslím /vzhledem ke svým předchozím zkušenostem/, že dvě sérioparalelní větve dobrých KD503, nebo ještě lépe KD15003, by bez potíží měly čtyřohmovou zátěž bez problémů zvládnout - už jen proto, jak jsou konstruovány, fatrc mědi jako základna a čip připájený přímo na holou měď, takže tepelné špičky a odolnost proti tepelnému sekundárnímu průrazu je u těchto tranzistorů mnohem větší, než u tranzistorů s ocelovou základnou a malou kruhovou měděnou vložkou, na které sedí čip. Toto se samozřejmě týká i jinak vynikajících KD3773, KDY56, nebo i univerzálů KUX41N, tedy tranzistorů s kolektorovou ztrátou hrubě přes 100W.
Takže by, microlane, stačilo vyřešit jen protizkratovku, která ale reaguje nejen na tvrdý zkrat, ale třeba impedanci zátěže třeba 1,5 ohmu, což představuje spálená cívka čtyyřohmového reproduktoru plus kabel a všechny přechodové odpory ve svorkách, nebo čínských speakonech.
Mimochodem, čínské kopie speakonů je takový hnus, že to nemá obdoby. Jasně, při výkonech kolem 200W na osmi ohmech se to ještě neprojeví, ale nikdo si nedovede představit, co to je za práci, vysekávat roztavený čínský speakon-vidlici ze značkové zásuvky Neutrik na zesilovači např. 2x1000W. Zkoušel jsem to všelijak, ve snaze Neutrik zachránit, ale ani hovno. Čínské kopie jsou vyráběny z kdovíkolikátého recyklátu, což jsem se dozvěděl od šéfa místní, poměrně velké lisovny plastů. Donesl jsem mu originál záduvku i vidlici Neutrik a pak dvě vidlice, no a ten mi řekl, že Neutriky jsou poctivý ABS, ale vůbec nedokázal určit směsku, ze které byly vyrobené ty čínské. Také jsem se dozvěděl, že každou recyklací ABS bez přidání alespoň 50% originální hmoty klesá teplota tavení až o 30°C.
To jen tak na okraj, aby nějakého debila nenapadlo šetřit i na konektorech. Kurevsky se to nevyplatí.

Tišťák je hotový! Zítra valím pro něho!

Jen ještě nemám 70 úhelník, neví někdo kde by se dal koupit?

Vzhledem k tomu že to spěchá, objednal jsem 80x80x8 a bude se frézovat.

microlane, objednals poměrně blbý tunel-já mám od Fischera něco podobného, nemám tu po ruce katalog, ale je to taky něco z řady SKxxxx, je to rozměrově 80x80, určeno pro výkonný ventilátor 80x80 a délku to má 400mm, přičemž po obou stranách žeber tunelu je prázdná plocha pro spoustu TO3-myslím, že by to bylo rozhodně co se chlazení týče, daleko rozumnější, než TO3 na vinklu a vinkl teprve na tunel, vznikne ti tam obrovský tepelný odpor, hlavně na hraně toho vinklu.
Ale jsem rád, žes mě poslechl s těmi třemi haluzemi a možností bez úrazu pracovat i do 4 ohmů bez nějakých složitých přídavných opatření.
Sám poměrně dobře vím, jaký problém je uchladit i velmi výkonným ventilátorem na tunelu 2x16 TO3, byl to takový můj pokus, co snesou MJ21195/21196, použil jsem předek z Leacha a na to narouboval dvakrát čtyři haluze /ale komplementární/ po vzoru DPA880, ale v můstku. S příslušným napájecím napětím není žádný problém z toho dostat 5kW, problém je právě uchladit to. Stačil na to až speciální ventilátor Papst na 24V myslím 4500ot/min s obrovským množstvím dodávaného vzduchu, který mě stál myslím kolem pětikila. Říkám tomu monstru "Speaker Deflorator", je to úžasný pohled na syčící čtyřohmový odpor v desetilitrovém kýblu a nf milivoltmetr ukazující něco přes 140V rms výstupního napětí. Problémem také je takového drobka nakrmit-za použití dvou slepených jader 3,5kW na sobě mi v tehdy ještě dobře fungující firmě JK Eltra vyrobili 7kW toroid. Problémem je také fitrace a start trafa a zdroje, musel jsem řešit dilema, zda odpor 33R/25W a startovat najedenkrát s časovou konstantou asi 5s, jenže to už naskakovaly ochrany v zesilovačích a občas se stalo, že to vyrazilo i 16A/C jistič, tak jsem slepil zapojení se dvěma časovými konstantami, dvěma odpory a dvěma relé a to už bylo pak v klidu. Kondenzátory samozřejmě musí být na 160V, použil jsem tehdy do každé napájecí větve 5ks TE927 3.300uF/160V, nic jiného zrovna po ruce nebylo a dá se říct-alespoň podle škopku-že to stačilo, kondenzátory byly nové a každý z nich měl kapacitu přes 4.000uF. Ono se to nezdá, ale startovat 7kW zdroj, kde visí cca 2x20.000uF kvalitních kondenzátorů, nabíjejících se na cca 150V, není žádná sranda.
V podstatě jsem chtěl jenom poukázat na to, co všechno čeká stavitele velmi výkonných monobloků.