Určení: dvoupásmové stojanové reprosoustavy k počítači
Datum: Srpen 2023
Orientační cena: ~25000 CZK
Autor: Daniel "q66" Kolesa, me@q66.moe
Kontext
Už delší dobu jsem chtěl něco kvalitního k počítači - z předchozího bytu mi zbyl zesilovač NAD D3020. který dlouhodobě používám jako DAC + zesilovač pouze na sluchátka Audio-Technica ATH-R70x, což mi přišla škoda, a vzhledem ke spoustě času jsem se rozhodl pustit do projektu něčeho, co se kvalitativně vyrovná sluchátkům a bude fungovat jak na poslech u počítače, tak na gauči hned za počítačem.
Návrh
Už dlouho mě zajímá audio, ale s návrhem ozvučnic, vyhýbek a měřením nemám žádné zkušenosti, tak jsem se rozhodl pro stavebnici; nakonec to vyšlo na BIJOU od Visatonu, což mi přišlo jako ideální sestava. Cílem projektu nebylo navrhnout vše od začátku; spíš si trochu osahat práci s MDF a s tím spojenými nástroji. Repro jsem v praxi nikdy nestavěl, pokud se nepočítá můj otřesný "projekt" když mi bylo 13 (je i tu na audiowebu; jde i o důvod, proč píšu tento příspěvek, protože jsem si zavzpomínal a rozhodl se mrknout se, jestli to tu stále funguje); tentokrát jsem chtěl udělat něco trochu profesionálnějšího.
Začal jsem stavět ještě před doručením vnitřností, a celý projekt trval asi dva týdny.
Stavba a konstrukce
Ozvučnice je stavěná z 16mm MDF, má celkový objem 10l, a má bassreflexový tunel; použil jsem výkresy od Visatonu víceméně přesně. Jde o celkem jednoduchou konstrukci, kromě samotného tunelu tu není moc o čem psát. Jako první krok tedy byla cesta do hobby marketu, specificky Bauhaus, a koupě MDF desek. Mají tam desky o rozměru asi 950x550, což vychází na jednu desku na jednu ozvučnici. Nakreslil jsem si předběžně, jak mi to vyjde s řezáním. Přířez v Bauhausu má minimální rozměry jedné strany 250mm; nechal jsem je uříznout z desek pás 330mm (což je výška přední strany), aby se mi to líp neslo z obchodu, ale nic jiného. Celková cena asi 700 Kč, což je dost, ale ne zas tak moc. Rovnou jsem koupil i lepidlo, tmel, a další věci.
Další řezání tedy bylo vlastnoručně. Bydlím v Brně, takže tu máme hackerspace, kterého jsem členem; jeho součástí je relativně solidně vybavená dřevodílna, takže práce probíhala tam. Řezal jsem ponorným maflem, což se ukázalo po troše zkoušení jako vcelku přesná metoda. Výsledkem bylo toto:
![[Image: IMG-2090.jpg]](https://i.postimg.cc/bDMC48K4/IMG-2090.jpg)
Jako další krok jsem se pustil do otvorů. Původní plán byl použít ruční frézku pro zapuštění a přímočarou pilu pro otvory; nakonec jsem se pro toto nerozhodl, protože zapuštění ruční frézou se u takových malých otvorů ukázalo být jako výzva. Nakonec jsem to dělal na CNC (což je mi jakožto programátorovi trochu bližší); máme v dílně malou mašinu používanou hlavně na plošné spoje a podobně drobné záležitosti, ale po troše experimentování s upevněním se to ukázalo být jako nejlepší volba. Nákres byl dělán v programu FreeCAD.
![[Image: IMG-2108.jpg]](https://i.postimg.cc/RJHsBymh/IMG-2108.jpg)
Prachu z toho bylo obří množství, takže jsem celou dobu musel stát u CNC s vysavačem a průběžně vysávat od nástroje, aby se to neucpalo. Výsledek nicméně za to stál, a udělal jsem tak jak přední, tak zadní stěny. Zkosení hran předních stěn jsem zatím nedělal.
![[Image: IMG-2109.jpg]](https://i.postimg.cc/qtv1Rzr9/IMG-2109.jpg)
Následovalo lepení klasickým disperzním lepidlem. Jako první jsem přilepil části bassreflexového tunelu na spodní část sestavy.
![[Image: IMG-2110.jpg]](https://i.postimg.cc/RNwspkGb/IMG-2110.jpg)
Následovalo přilepení všech panelů k sobě, na tupo, kromě zadního panelu:
![[Image: IMG-2112.jpg]](https://i.postimg.cc/YvkX5ds2/IMG-2112.jpg)
Nechal jsem to několik hodin schnout, sevřeno a se závažím. Až to bylo dostatečně pevné, přilepil jsem zadní stěnu, a celý proces opakoval. I když jsem se snažil o přesnost, úplně stoprocentní to nebylo, takže následovalo broušení vibrační bruskou (papír 120) a tmelení:
![[Image: IMG-2121.jpg]](https://i.postimg.cc/N9yb6S5D/IMG-2121.jpg)
Další den pak přišly komponenty:
![[Image: IMG-2127.jpg]](https://i.postimg.cc/94gJqCFz/IMG-2127.jpg)
Provedl jsem testovací osazení:
![[Image: IMG-2126.jpg]](https://i.postimg.cc/K1N9xt6P/IMG-2126.jpg)
Otvory seděly přesně díky CNC. Následovalo zkosení předních bočních hran. To jsem udělal pod úhlem na stolní pile. Následovalo "finální" broušení všeho do hladka a zabroušení ostrých hran.
![[Image: IMG-2137.jpg]](https://i.postimg.cc/BPHgyF51/IMG-2137.jpg)
Další bylo to, čeho jsem se celou dobu nejvíc bál, a to povrchovka. S MDF jsem nikdy nepracoval, ale věděl jsem, že jde o savý povrch, který bobtná. Hledal jsem hodně, a našel asi tak milion různých, často konfliktních přístupů. Rozhodl jsem se pro matnou barvu (z důvodu nižších nároků na dokonalost), a specificky tento přístup: první průhledné alkydové napouštělo Sokrates (při práci jsem zjistil, že jde o v podstatě normální penetrák), štětcem, zaschnutí, broušení papírem 180 opět do hladka, následované nátěrem bílou vodou ředitelnou akrylovou základní barvou, též Sokrates, štětcem, celkem dva nátěry a pokaždé broušení (na plechovce bylo psáno 180, v praxi to šlo dost dolů a nakonec jsem brousil až papírem 400).
![[Image: IMG-2139.jpg]](https://i.postimg.cc/qg3jzffM/IMG-2139.jpg)
Cílem byl rovný hladký povrch, kde nic nevystupuje, a zároveň nikde chybějící barva. To se nakonec celkem povedlo, a následovala finální barva. Zvolil jsem trochu netradičně tmavě zelenou (jinak jde o akrylovou barvu Eternal). První nátěr jsem dělal štětcem naněkolikrát, stylem natřít - zaschnout ~20 minut - znovu natřít - opakovat. Následovalo broušení (400 a pomalu), do hladka. Následovaly ještě dva nátěry, tentokrát malým molitanovým válečkem (šířky 100mm), protože výsledek byl daleko konzistentnější - ale opět stejným stylem (spoustu opakování s krátkými prodlevami a celkem řídkou barvou).
![[Image: IMG-2154.jpg]](https://i.postimg.cc/ykhjyFYM/IMG-2154.jpg)
Nejde o úplně bezchybný finiš, ale mírně strukturovaný povrch se mi líbí. Před posledním nátěrem jsem provedl testovací osazení, a zjistl, že mí otvory už úplně nesedí. Vzal jsem dremel se smirkovou koncovkou a vnitřek otvorů opět zbrousil až na zbytky základní barvy (a zateklé zbytky naspodu vyrýpal plochým šroubovákem); reproduktory pak seděly perfektně, a udělal jsem finální nátěr (a dal si opravdu pozor, aby se tam neudělala moc velká vrstva barvy).
Pak jsem si nařezal kabely, přípájel k výhýbkám, a konce kabelů osadil správnými fastony. Výhýbku nebylo kde připevnit, s čím lidi z Visatonu podle všeho počítali, protože návrh v konstrukci byl zabalit do tlumicího materiálu a vložit volně dovnitř (tlumicí materiál volně vyplňuje prostor ozvučnice, pouze prostor u bassreflexového tunelu musí zůstat volný). Toto řešení se ukázalo být jako dobře funkční, protože uvnitř ozvučnice je vše po osazení stabilní.
![[Image: IMG-2160.jpg]](https://i.postimg.cc/yDVPQkDk/IMG-2160.jpg)
Testování a zvuk
Po kompletním zaschnutí barvy jsem se pustil do testování. První test byl tak trochu ze zvědavosti na starém zesilovači Tesla AZS-222 (nic jiného nebylo zrovna k dispozici) v prostoru obýváku. Bedny jsou sice malé, ale výkonu mají až až a umí jít překvapivě do hloubky. Na rozehrávání nevěřím, a bedny hrají dobře už od začátku. Zvuk je vyrovnaný, čistý a detailní v celém frekvenčním rozsahu, a překvapuje parádním podáním prostoru, ale celkem jasně omezený zesilovačem. Následovalo finální umístění u počítače.
![[Image: IMG-2166.jpg]](https://i.postimg.cc/QHZS76sg/IMG-2166.jpg)
Tady je to oproti staré Tesle samozřejmě o něčem jiném, a potenciál sestavy tu jde mnohem lépe slyšet. Trochu jsem se bál toho, jak bude tato sestava fungovat de facto většinou na near-field poslech, ale zní to opravdu dobře v celém potenciálním poslechovém prostoru; testováno s hudbou skoro všech žánrů, od ambientu přes jazz a EDM až po metal, a s ničím není problém. Pro tento zesilovač a DAC jde podle mě o ideální kombinaci. Projekt tedy splnil svůj účel na jedničku.
Datum: Srpen 2023
Orientační cena: ~25000 CZK
Autor: Daniel "q66" Kolesa, me@q66.moe
Kontext
Už delší dobu jsem chtěl něco kvalitního k počítači - z předchozího bytu mi zbyl zesilovač NAD D3020. který dlouhodobě používám jako DAC + zesilovač pouze na sluchátka Audio-Technica ATH-R70x, což mi přišla škoda, a vzhledem ke spoustě času jsem se rozhodl pustit do projektu něčeho, co se kvalitativně vyrovná sluchátkům a bude fungovat jak na poslech u počítače, tak na gauči hned za počítačem.
Návrh
Už dlouho mě zajímá audio, ale s návrhem ozvučnic, vyhýbek a měřením nemám žádné zkušenosti, tak jsem se rozhodl pro stavebnici; nakonec to vyšlo na BIJOU od Visatonu, což mi přišlo jako ideální sestava. Cílem projektu nebylo navrhnout vše od začátku; spíš si trochu osahat práci s MDF a s tím spojenými nástroji. Repro jsem v praxi nikdy nestavěl, pokud se nepočítá můj otřesný "projekt" když mi bylo 13 (je i tu na audiowebu; jde i o důvod, proč píšu tento příspěvek, protože jsem si zavzpomínal a rozhodl se mrknout se, jestli to tu stále funguje); tentokrát jsem chtěl udělat něco trochu profesionálnějšího.
Začal jsem stavět ještě před doručením vnitřností, a celý projekt trval asi dva týdny.
Stavba a konstrukce
Ozvučnice je stavěná z 16mm MDF, má celkový objem 10l, a má bassreflexový tunel; použil jsem výkresy od Visatonu víceméně přesně. Jde o celkem jednoduchou konstrukci, kromě samotného tunelu tu není moc o čem psát. Jako první krok tedy byla cesta do hobby marketu, specificky Bauhaus, a koupě MDF desek. Mají tam desky o rozměru asi 950x550, což vychází na jednu desku na jednu ozvučnici. Nakreslil jsem si předběžně, jak mi to vyjde s řezáním. Přířez v Bauhausu má minimální rozměry jedné strany 250mm; nechal jsem je uříznout z desek pás 330mm (což je výška přední strany), aby se mi to líp neslo z obchodu, ale nic jiného. Celková cena asi 700 Kč, což je dost, ale ne zas tak moc. Rovnou jsem koupil i lepidlo, tmel, a další věci.
Další řezání tedy bylo vlastnoručně. Bydlím v Brně, takže tu máme hackerspace, kterého jsem členem; jeho součástí je relativně solidně vybavená dřevodílna, takže práce probíhala tam. Řezal jsem ponorným maflem, což se ukázalo po troše zkoušení jako vcelku přesná metoda. Výsledkem bylo toto:
![[Image: IMG-2090.jpg]](https://i.postimg.cc/bDMC48K4/IMG-2090.jpg)
Jako další krok jsem se pustil do otvorů. Původní plán byl použít ruční frézku pro zapuštění a přímočarou pilu pro otvory; nakonec jsem se pro toto nerozhodl, protože zapuštění ruční frézou se u takových malých otvorů ukázalo být jako výzva. Nakonec jsem to dělal na CNC (což je mi jakožto programátorovi trochu bližší); máme v dílně malou mašinu používanou hlavně na plošné spoje a podobně drobné záležitosti, ale po troše experimentování s upevněním se to ukázalo být jako nejlepší volba. Nákres byl dělán v programu FreeCAD.
![[Image: IMG-2108.jpg]](https://i.postimg.cc/RJHsBymh/IMG-2108.jpg)
Prachu z toho bylo obří množství, takže jsem celou dobu musel stát u CNC s vysavačem a průběžně vysávat od nástroje, aby se to neucpalo. Výsledek nicméně za to stál, a udělal jsem tak jak přední, tak zadní stěny. Zkosení hran předních stěn jsem zatím nedělal.
![[Image: IMG-2109.jpg]](https://i.postimg.cc/qtv1Rzr9/IMG-2109.jpg)
Následovalo lepení klasickým disperzním lepidlem. Jako první jsem přilepil části bassreflexového tunelu na spodní část sestavy.
![[Image: IMG-2110.jpg]](https://i.postimg.cc/RNwspkGb/IMG-2110.jpg)
Následovalo přilepení všech panelů k sobě, na tupo, kromě zadního panelu:
![[Image: IMG-2112.jpg]](https://i.postimg.cc/YvkX5ds2/IMG-2112.jpg)
Nechal jsem to několik hodin schnout, sevřeno a se závažím. Až to bylo dostatečně pevné, přilepil jsem zadní stěnu, a celý proces opakoval. I když jsem se snažil o přesnost, úplně stoprocentní to nebylo, takže následovalo broušení vibrační bruskou (papír 120) a tmelení:
![[Image: IMG-2121.jpg]](https://i.postimg.cc/N9yb6S5D/IMG-2121.jpg)
Další den pak přišly komponenty:
![[Image: IMG-2127.jpg]](https://i.postimg.cc/94gJqCFz/IMG-2127.jpg)
Provedl jsem testovací osazení:
![[Image: IMG-2126.jpg]](https://i.postimg.cc/K1N9xt6P/IMG-2126.jpg)
Otvory seděly přesně díky CNC. Následovalo zkosení předních bočních hran. To jsem udělal pod úhlem na stolní pile. Následovalo "finální" broušení všeho do hladka a zabroušení ostrých hran.
![[Image: IMG-2137.jpg]](https://i.postimg.cc/BPHgyF51/IMG-2137.jpg)
Další bylo to, čeho jsem se celou dobu nejvíc bál, a to povrchovka. S MDF jsem nikdy nepracoval, ale věděl jsem, že jde o savý povrch, který bobtná. Hledal jsem hodně, a našel asi tak milion různých, často konfliktních přístupů. Rozhodl jsem se pro matnou barvu (z důvodu nižších nároků na dokonalost), a specificky tento přístup: první průhledné alkydové napouštělo Sokrates (při práci jsem zjistil, že jde o v podstatě normální penetrák), štětcem, zaschnutí, broušení papírem 180 opět do hladka, následované nátěrem bílou vodou ředitelnou akrylovou základní barvou, též Sokrates, štětcem, celkem dva nátěry a pokaždé broušení (na plechovce bylo psáno 180, v praxi to šlo dost dolů a nakonec jsem brousil až papírem 400).
![[Image: IMG-2139.jpg]](https://i.postimg.cc/qg3jzffM/IMG-2139.jpg)
Cílem byl rovný hladký povrch, kde nic nevystupuje, a zároveň nikde chybějící barva. To se nakonec celkem povedlo, a následovala finální barva. Zvolil jsem trochu netradičně tmavě zelenou (jinak jde o akrylovou barvu Eternal). První nátěr jsem dělal štětcem naněkolikrát, stylem natřít - zaschnout ~20 minut - znovu natřít - opakovat. Následovalo broušení (400 a pomalu), do hladka. Následovaly ještě dva nátěry, tentokrát malým molitanovým válečkem (šířky 100mm), protože výsledek byl daleko konzistentnější - ale opět stejným stylem (spoustu opakování s krátkými prodlevami a celkem řídkou barvou).
![[Image: IMG-2154.jpg]](https://i.postimg.cc/ykhjyFYM/IMG-2154.jpg)
Nejde o úplně bezchybný finiš, ale mírně strukturovaný povrch se mi líbí. Před posledním nátěrem jsem provedl testovací osazení, a zjistl, že mí otvory už úplně nesedí. Vzal jsem dremel se smirkovou koncovkou a vnitřek otvorů opět zbrousil až na zbytky základní barvy (a zateklé zbytky naspodu vyrýpal plochým šroubovákem); reproduktory pak seděly perfektně, a udělal jsem finální nátěr (a dal si opravdu pozor, aby se tam neudělala moc velká vrstva barvy).
Pak jsem si nařezal kabely, přípájel k výhýbkám, a konce kabelů osadil správnými fastony. Výhýbku nebylo kde připevnit, s čím lidi z Visatonu podle všeho počítali, protože návrh v konstrukci byl zabalit do tlumicího materiálu a vložit volně dovnitř (tlumicí materiál volně vyplňuje prostor ozvučnice, pouze prostor u bassreflexového tunelu musí zůstat volný). Toto řešení se ukázalo být jako dobře funkční, protože uvnitř ozvučnice je vše po osazení stabilní.
![[Image: IMG-2160.jpg]](https://i.postimg.cc/yDVPQkDk/IMG-2160.jpg)
Testování a zvuk
Po kompletním zaschnutí barvy jsem se pustil do testování. První test byl tak trochu ze zvědavosti na starém zesilovači Tesla AZS-222 (nic jiného nebylo zrovna k dispozici) v prostoru obýváku. Bedny jsou sice malé, ale výkonu mají až až a umí jít překvapivě do hloubky. Na rozehrávání nevěřím, a bedny hrají dobře už od začátku. Zvuk je vyrovnaný, čistý a detailní v celém frekvenčním rozsahu, a překvapuje parádním podáním prostoru, ale celkem jasně omezený zesilovačem. Následovalo finální umístění u počítače.
![[Image: IMG-2166.jpg]](https://i.postimg.cc/QHZS76sg/IMG-2166.jpg)
Tady je to oproti staré Tesle samozřejmě o něčem jiném, a potenciál sestavy tu jde mnohem lépe slyšet. Trochu jsem se bál toho, jak bude tato sestava fungovat de facto většinou na near-field poslech, ale zní to opravdu dobře v celém potenciálním poslechovém prostoru; testováno s hudbou skoro všech žánrů, od ambientu přes jazz a EDM až po metal, a s ničím není problém. Pro tento zesilovač a DAC jde podle mě o ideální kombinaci. Projekt tedy splnil svůj účel na jedničku.







podpoř provoz fóra