Jak se kompenzuje "proudový" offset jsem psal výše v #11.
Takže ještě jednou: je to důsledek nestejného úbytku na různých odporech v + a - větvi IO.A pokud jsou si vstupní odpory a zpětnovazební rovny, tak může vzniknout ještě rozdí napětí od nestejných proudů vstupů na stejných odporech. Takže výsledek na výstupu je dán kombinací úbytků vstupních (nestejných) proudů IO na (někdy různých) odporech v zapojení. Nestejnost vstupních proudů bývá obvykle +-5-20% Takže se sečtou tři vlivy o různých polaritách...
Pokud má IO FET vstup, tak se pro běžné hodnoty odporů "proudový" offset moc neuplatní a uplatní se jen napětový offset. U IO s nezanedbatelným vstupním proudem (vzhledem k impedancím v obvodu) se dává do + IN/gnd a -In/OUT IO stejný odpor, nebo se zvolí tak malý R, že úbytek na něm je zanedbatelný...
A celkovému zapojení: otázkou je zda ti ten DC offset vadí, zda není na vstupu dalšího zařízení oddělení DC složky (kondík) atd... Pokud vadí tak je nutné úpravou zapojení ho zmenšit. Běžně (pokud nechceš zachovat DC přenos) se někam vřadí konenzátor. Obvykle se dává nějaký hned na vstup zapojení.
Stačí-li ti přenos od 20Hz, tak volíš hodnoty RC tak, aby úbytek -3db byl na cca 14-16Hz, neboť pokud jsou za sebou dva 14Hz stupně, tak výsledkem je pokles -3dB na 20Hz. Vliv propustí se totiž sčítá (násobí, je jedno jak to teď nazvem).
1) Já osobně bych dal na vstup (před 100k) 100-220nF kondík (dle požadavků spodní mezné frekvence). Hodnoty se snadno spočítají z f=1/(6,28*R*C) resp. C=1/(6,28*R*f) . Tím se zbavíš případného DC vlivu z výstupu (neznámého) zařízení. A pokud se chceš vyhnout napěťovému děliči signálu z 1k(2k2) a 100k, tak stačí těch 100k/gnd dát před 1k ... Tady je to 1-2% zanedbatelné, ale pokud bys volil větší sériový odpor, tak se to dá takhle udělat....
2) Dále jak zmínil Millano, paralelně k 100k nějaký kondík proti VF (VKV, UHF atd). rušení. Jeho velikost závisí na součtu tvých 1k a impedance výstupu předchozího zařízení... Minimálně uvažuji taky 1k a horní frekvenci 50k-250kHz (dle požadavků). Já bych volil kapacitu (k 100k) pravděpodobně cca poloviční, než udal Millano. Spíš bych zvětšil R 1k na 2k2 a dopočítal C. Výjde kapacita menší než pro 1k a nezaťežuje to tolik přivodní vstupní vedení kapacitní složkou a záleží už 2x méně na impedanci výstupu předchozího zařízení...
Také je možno zmenšit těch vstupních 100k/gnd (který dělá asi největší offset) na 10-22k. To dnes celkem vhodný vstupní odpor. Vstup 100k a výše se dnes používá asi jen pro nástrojové vstupy (kytara atd...). Volil bych 22k a před něj kondík 0,47uF-1uF), stejný odpor bych volil do zpětné vazby. Šlo by záměrně zvolit i 47k (z OUT do -IN prvního IO) a tím vytvořit opačný offset, který zkompenzuje ty následné offsety u DP větve... Dále viz 3).
3) Zbavit se proudového offsetu v DP můžeš buď použitím FET IO, nebo zařazením oddělovacího stupně s kondíkem za DP s akceptováním běžných zásad navrhu (stejné odpory v + a -IN např. 22k a kons na vstupu 0,47uF/1uF...). Nebo vřadit kond cca 1-2uF ( a za něj R na GND 4k7-22k) mezi předposlední a poslední IO v DP a zapojení (do)upravit.... Mírně spadne zisk z 1 (cca -4%) atd... Nebo jak je uvedeno výše použít DC servo. Záleží na požadavcích - jak má být "vše" 100% (101%?)
Pozn. na závěr : Pokud chceš rady např k offsetu, stačí vzít multimetr a změřit hodnoty offsetu za jednotlivýma IO. A hned by se vědělo, odkud "vítr" fouká. Takhle já ztratím psaním víc času, než ty měřením atd...