Z hlediska redukce rezonancí skeletu je to opravdu výborné řešení, funguje to dobře. Z pohledu nějakého rozumného sfázování s vrškem je tam jediná (nebo jedinná) podmínka - dělení musí být opravdu nízko a ještě lépe vyšším řádem. Těch 150Hz osobně považuju za hranici, výš bych asi nešel.. Nízko dělit je vhodné i konstrukcí s jedním basákem na boku (dovnitř nebo ven), nebo s basákem úplně dole, když je zbytek pásem v horní části sloupu. Nejčastěji vidím toto "boxer" uspořádání s basáky na bocích, ale mě osobně vrtá hlavou, jaká úskalí by mělo tohle uspořádání dopředu a dozadu, v případě např. třípásmové soustavy. Hádám že dělička by měla být podobně nízko, nebo ještě níž, aby se zadní basák choval spíš na způsob pasivního zářiče, nebo zadního BR. Nejvíce by se mi líbil tento koncept s basáky v oddělených komorách, přední dělený výš, vázaný klasicky na ostatní pásma, zadní basák dělený níž, kvůli lepšímu sjednocení. Efekt omezení chvění by se uplatnil a zbytek by snad byl v souladu.. Konstrukčně by to bylo náročnější řešení, protože efekt snížení chvění se nejlépe projeví při pevném spojení měničů, ale i bez jejich svázání rezonuje skelet méně, než při instalaci zepředu.
Pokud se v čemkoliv pletu, budu rád, když mě někdo opraví.
Pro mě je teploučko křeččího kožíšku ráj.