Recenze: Kurzweil HDM1

Dostal jsem chuť koupit si po dlouhé době sluchátka kolem ucha, hudbu poslouchám jen přes bedny a sluchátka, co mám na stole (Sony MDR-10RC), používám prakticky jen na hraní UT2004. Dřív jsem měl třeba Sennheiser HD 558, Grado SR80i, Philips SHP8900..., střelil jsem je všechny, největší radost mi dělají Sony, ovšem musel jsem jim oškubat náušníky, basů bylo moc.

Výběr
Podmínka tedy byla koukat se po uzavřených - abych při hraní neslyšel klávesnici, lehkých a kompaktních - aby přechod z MDR nebyl tak znatelný. Objevil jsem tyto, zatím po nich na netu není ani vidu ani slechu, jen jedna nejasná recenze na heurece (v celém znění: "zatím dobrý") a něco málo rozsypané rýže. Kurzweil jsem neznal, od roku 83 dělají klávesy a jiné nástroje, v pozadí je i Stevie Wonder. Firma spadá pod korejskou HDC Young Chang, to H na začátku je Hyundai.

K věci
Po vybalení se mi potvrdilo očekávané slušné provedení - plasty nepůsobí lacině, nic nevrzá, neskřípe. Střed mušlí je z hliníku se zbroušenou hranou po obvodu, náušníky a vnitřní část mostu z měkké koženky, nastavení mostu je ocelovým pásem, tuhé, bez viklání, v několika stupních, vyhovující i pro malou hlavu, já mám nastaveno na 3. stupeň. Mušle jsou zvnějšku opatřeny 7 malými otvory. Rovný kabel má 3 m, je flexibilní, na konci s 3,5mm jackem a šroubovatelnou 6,3mm redukcí. Provedením, za ty prachy, top. Velikost měniče je 45 mm.

Pohodlí
Už v ruce jsem si byl jistý, že sednou dobře a taky že jo, sednou mi perfektně. Ucho dobře zapadne a most kopíruje klenbu hlavy, přítlak je akorát, sluchátka jsou lehká a i když hlavou hážu, nesunou se. Výstup kabelu nezavazí, jako mi to vadilo u HD 558. Po nějakém čase ale cítím na uších tlak a ještě dřív to začne vnímat ten, kdo má větší uši a hlavu. Zvuková izolace tak, jak jsem potřeboval.

Zvuk
Bál jsem se, že když to jsou sluchátka pro monitoring, že basů bude málo. Úplně naopak! Poslechem jsou už na 25 Hz stejně citlivá jako při 50 nebo 100 Hz. Do 2 kHz se prakticky nic neděje - žádné zkreslení nebo rezonance se neobjevují, od tohoto kmitočtu citlivost roste až dosáhne maxima kolem 2,7 kHz, na 3,5 kHz je propad, na 4,2 a 9,5 kHz jsou další znatelná maxima.

Zvuk mi nesedl hned při hraní, je pod dekou, basy jsou doslova majestátní a pevné, zbytek ovšem silně potlačený, zní to jako nízký bitrate. Korekce na zesilovači nepomůžou, je potřeba ekvalizérem plynule sundat spodek. Je cítit tlak v uších a jakási "sudovost" (asi koženkovým typem náušníků), prostor je dobrý. Podání výšek je poněkud zabarvené, ne tak přirozené a detailní jako u Sony.

Vylepšení
Aby se na EQ nemuselo stále sahat, mohly by pomoct velurové náušníky, napravily by i průběh nahoře. Pokud by i tak bylo basů hodně, zkusil bych experimentovat s překrytím/ucpáním vnějších otvorů. S takovými úpravami to můžou být skvělá sluchátka.

Alternativy
Sluchátka pravděpodobně vychází z Roland RH-300, náramně podobná jsou pak Tascam TH-06, Neewer NW-3000, LyxPro HAS-10, Studiomaster H5, Omnitronic SHP-900, ISK MDH8000.