Pro člověka, který měří v průměru 5 výkoňáků za rok, mi to zapojení od Elliotta připadá složité jak vypouštění meziplanetární sondy. Navíc jsem slyšel, že existují i trandy PNP 
.
Má metoda je přibližná, primitivní, není mžiková, nicméně je jakž takž opakovatelná. Mám z minulosti změřeny trandy a označeny fixem naměřenou hodnotou.
Regulovatelný zdroj napětí. Odpor 1k se vrazí mezi napájení 1 a bázi. Mezi E a napájení 2 se vrazí Ametr. Dotknu s kolektorem napájení 1 a změřím hodnotu při 11 V napájení (začínám ale od cca 5 V, jestli proud poteče nebo nepůjde za roh). Výsledek v mA podělím 10 a to napíši na trand. Když je trand NPN, napájení 1 je plus a napájení 2 je mínus. Když PNP, tak naopak.
Principem ovšem platí, že když musím zcela přesně měřit zesílení výkoňáku, je zapojení nedokonalé, opakovatelné zapojení musí snést toleranci H21e 
.
Na měření malých trandů nepoužívám univerzální měřák, nýbrž regulaci Ib kalibrovaným potenciometrem. To, co jsem kdysi (před 35 lety) vykoumal, umí měřit H21e při přesně 2 a 30 mA, dále Uceo, Ucex, Ucer (je tam z boku svorka na odpor). Napětí je z 230V násobičem vyhnáno na 630 V. Přepnutí z PNP na NPN se děje jedním tlačítkem - páry o malém proudu se dají udělat snadno. V celém zapojení je jediný trand, co stabilizuje napájení na tuším 6V (z malé 9V baterie). Jinak jen odpory, přepínače, 4 diody a jeden indikátor vybuzení magnetofonu s červenou čárkou pro regulaci proudu. Vše jako vrabčí hnízdo funguje spolehlivě dodnes.
Voltmetr připojuji vnější na zdířky, zároveň to poslouží i k měření Uce výkoňáků a Uka při cca 0,5 mA. A takové Tesly KD3773 dosáhly Uceo i 340 V i při tak mrňavém proudu.. Trošku to při neopatrnosti brní, 310V přes tuším M33 je znát .
Poslal bych i zapojení, ale je trochu unavené, promaštěné. Nicméně bude-li někdo zvědav, překreslím ho. Problémovou součástí je tandemový potenciometr M1G + 2M5/G, který jsem tenkrát skládal ze dvou TP289.
Nahrát obrázek