Výměna bipolárů (Stránka 2 z 2)

Já to řeknu jinak, třeba to bude lepší k pochopení.
Protože ten operák je napájen nesymetriky, jen +5V (ale totéž principielně platí i pro zesík napájený 80V), tak sinusovka na jeho výstupu nemůže kmitat kolem 0V. Právě proto že zesík nemá záporné napájení a tak by nedokázal přenést zápornou půlvlnu.
Využívá se tedy toho že na na jeho výstupu se nastaví 1/2 napájecího napětí a signál pak kmitá kolem této úrovně a je schopný nakreslit pěknou sinusovku ne kolem 0V, ale právě kolem 1/2 Ucc.
Jenže právě tohle 1/2 Ucc by ti spolehlivě spálilo připojený reprák. Proto je na výstupu kondík oddělující výstup zesíku na úrovni 1/2Ucc od zátěže s úrovní 0V.  A právě proto že tam máš pevně definované předpětí můžeš tam použít elektrolit, protože je definováno že napětí na jeho + polu bude plavat 0V až +Ucc a nemá se tam odkud dostat záporné napětí, které by kondík poškodilo.

Takže na + polu elitu naměříš 1/2 Ucc a při připojené zátěži na - polu elitu naměříš 0V (když budeš měřit proti - zdroje), tímpátem na vlastním kondíku naměříš stejnosměrné napětí, které odděluje.
Střídavé napětí jím prochází, takže bys správně neměl přímo na kondíku naměřit nic - ta střídavina na + polu se přenese na - pol a na zátěž.

Kdybys měl osciloskop, tak by ses mohl podívat že v klidu je na výstupu toho operáku (a + polu kondíku) 1/2 Ucc a nic víc, na - polu kondíku při připojené zátěži bude 0V (neteče žádný proud který by na zátěži vyvolal napětí) .
Když do operáku pustíš signál (třeba 1kHz pro představu) tak se kolem 1/2Ucc DC nakreslí ještě sinusovka třeba 1V AC. Na - polu kondíku se ale ukáže jen ta sinusovka 1V AC kolem 0V, protože AC proud procházející kondenzátorem vyvolá na zátěži právě tohle napětí. Ten kondík z původního signálu jen odfiltruje tu DC složku.
Na plus polu se tedy napětí bude měnit špičkově 1-4V a na jeho mínusu pak -1,5V až +1,5V.

Foliáky patří do symetrikých zapojení kde se přenáší signál kolem 0V a +/- se na jeho stranách střídají. V tomhle přapadě je ale elktrolit trvale opřen o předpětí 0/2 Ucc a to je pro něj vpořádku.

Ono je to dost zjednodušené na ideální součástky. V reálu pak kondík 10uF má impedanci třeba 5R a je tedy logické že pro zátěž 10k bude zanedbatelný a dokáže přenést i dostatek proudu. Ale pro zátěž 4R už nebude vyhovovat a bude potřeba použit třeba 2200uF s impedancí 0,2R schopný přenést větší proud. Ale to už je věc konstruktéra zařízení, princip zůstává stejný.