Tak jsem si konečně udělal radost opravou stereofonního radiomagnetofonu Panasonic.
Od jara mě trápila závada, že sice šlo ladit vcelku zdařilý tuner radiomagnetofonu (selektivita, citlivost...), ale závada spočívala v prasklém ozubeném ohebném hřebínku mezi ozubením ladicího knoflíku a jezdcem ukazatele na stupnici. Takže jezdec stál a nebylo vidět, na jaké frekvenci jsem. Převod mezi knoflíkem a ladicím kondenzátorem byl v pořádku.
Pokusy o lepení prasklého ozubeného ohebného hřebínku se ukázalo jako velká chyba. Začalo se to dřív nebo později (anebo hned) zakousávat. I přesto, že opticky a fyzicky byl spoj perfektní. Prostě ta ohebnost asi tomu chyběla a v místě slepu ať už primitivního nebo několikanásobného kaskádovitého přepásání pružnou lepicí páskou se to doslova zakousávalo. Zřejmě se při přechodu přes pastorek ladicího knoflíku vždy narušila rozteč zubů hřebínku.
Vyřešil jsem to tak, že jsem převod nahradil lankovým. Místa v tom radiomagnetofonu je dost, tak jsem na protilehlý konec stupnice umístil kladku - pomohl jsem si řemeničkou z nějakého nefunkčního kazeťáku, vyrobil uložení na šroubku M3, zajistil volné otáčení uložení pomocí kontramatek+podložek a takto vzniklé dvě kladky (moje uložení a hřídel ladicího kolečka) jsem opásal režnou nití. Pomocí ústřižku obyčejné lepicí pásky jsem přilepil jezdec ukazatele k lanku (slovy - režné niti). Samozřejmě jsem ho odštímpnutím štípačkama zbavil všech pro mě nepotřebných částí. Zadní vratnou část režné nitě jsem přerušil a oba konce přerušušené nitě jsem přivázal k pružince, která slouží k předpětí celého systému, nic neprokluzuje.
Jak jednoduché a rádio slouží. Teď je to v takovém jakémsi ověřovacím režimu. Uložení jsem nechal trochu s vůlí kvůli kompenzování nepřesností.
Možná lze do budoucna očekávat problém v tom, že plastová kladka se otáčí přímo na šroubku, který má samozřejmě závit a možná se zečne do kladky zařezávat. Až to začne být problém, budu ho řešit až pak.