Transiwatt (Stránka 15 z 25)

Asi bych ti měl jako tomu vysvětlit, že když něco z obvodu vytáhneš, že tam zbyde Z=∞, a né Z=0.  Když tu součástku z obvodu vyhodím, tak tam zbyde prázdný místo a né zkrat.

Nerad ruším tuto Vaši veskrze plodnou diskusi.
Co se týče konce TW44, na který se tu někdo ptal, tak v něm, stejně jako např. v zesilovačích AZS222-223 /mají zcela shodně zapojené konce/ jsou největším zdrojem problémů keramické kondenzátory 22pF a 47pF v kompenzacích, případně rozstřelený rozkmit /nejvhodnější na toto místo je KFY18 se zkontrolovaným Ucemax alespoň 70V/, má vyšší Ft a i vyšší h21e, než např. na tomto místě běžně používané KD138. KF517 příliš nedoporučuju a když už, tak zkontrolované opět na Ucemax a h21e, nejlépe vyšší než 100. Dalším zdrojem závad v uvedeném zesilovači bývají uhnilé přívody ke vstupnímu dvojtranzistoru, pokud byly použity druhy s "pozlacenými" vývody, značně trpící bodovou korozí. Pokud ale vím, montovaly se jen v nějakých náběhových sériích, poté byly nahrazovány dvěma KC237B, staženými k sobě bužírkou. Pokud chcete zachovat původnost součástkové základny, doporučuji KC809 nahradit KC811, je sice všeobecně lepší, ale ani jeho náhradou za systémově sebeshodnější se Vám nepodaří odstranit poměrně vysoký výstupní ss offset, u některých kusů TW44 i AZS-ek dosahující až +/- 100mV. Pro odstranění této nepříjemnosti ale nepomáhá laborování s velikostí kolektorového odporu diferenčáku, jak by se na první pohled mohlo zdát - pomáhá něco zcela jiného.
Rovněž dosažení symetrické limitace a tím i dosažení poněkud vyššího nezkresleného výkonu není otázkou spárování Darlingtonů, ale něčeho zcela jiného - nesymetrická limitace je i tradiční bolestí AZS222-223.
Co se týče odstranění rovněž tradičního přechodového zkreslení u TW44, TW077 Pionýr i AZS222-223 : i při třech křemíkových diodách v předpětí tečou koncovými tranzistory jen jednotky mA. Řešením je přidání jedné Schottky diody paralelně s trimrem 100R do série se třemi stávajícími KY130/80. Schottky diody by neměly mít při proudu cca 10mA větší přední napětí, než asi 0,2V - proto trimr paralelně ke Schottky, aby bylo možno použít jakýkoli cca 1A typ - konkrétně v TW44 je to pro montáž přídavné diody těsně ke hraně L-převodníku tepla už jakoby připraveno - je tam drátová propojka, kterou stačí odstranit a nahradit ji zmíněnou Schottky diodou paralelně s trimrem. Udržet stálé a pokud možno tepelně nezávislé předpětí Darligtonů je trochu problém, díky 2.Ube je regulace velmi strmá a spíše by na to byl vhodný tzv. násobič Ube se snímacím tranzistorem třeba KD135, namontovaným přímo na L-profil. Nicméně i úprava s přidanou Schottky v drtivé většině případů naprosto dostačuje. Klidový proud koncovými Darlingtony by neměl přesáhnout cca 35-40mA, vyšší nedoporučuji ani v TW44 a už vůbec ne v AZS222-223, kde je tepelný kontakt předpěťových diod s koncovými tranzistory dosti nedostatečný. Pokud tuto úpravu budete dělat, doporučuji začít pomalým nájezdem síťového napětí réglem /s pomocnou Schottky zatím zkratovanou trimrem, vytočeným na nejnižší odpor/ za současného měření odběru pomocí výkonnějšího drátového odporu cca 0,22R, vřazeného do některé větve napájení. Odběr jednoho kanálu je takto asi 10-15mA. Potom velmi opatrně nastavte trimrem, paralelně ke Schottky, proud o cca 35-40mA větší, než byl původně. Nechte "ustát" asi 15 minut a pokud klidový proud nebude mít tendence se zvětšovat, je vše v pořádku. Totéž samozřejmě i v druhém kanálu. Mně se na mém sbírkovém TW44 podařilo "trefit" takové Schottky, že paralelní trimr nebyl třeba - šlo o nějaké starší japonské 2A typy, jejich přední napětí při 10mA bylo totiž jen 0,15V, takže klidový proud "naběhl" na zmíněných 40mA v jednom kanálu, o něco méně v druhém i bez trimru. Rozdíl ve zvuku na výškách je markantní, zvláště s rychlými rozkmity KFY18, opatřenými známými vějířkovými chladiči na pouzdro TO39.     
Pokud by si někdo chtěl postavit vskutku velejednoduchý a dost slušně se chovající konec, tak zkuste sáhnout paradoxně po tom nejslabším z Transiwattů - TW077 Pionýr. Je to asi jediný zesilovač z celé plejády Transiwattů, který při zapnutí nedává festovní ránu do reproduktorů /největší pecku paradoxně dává "nejkvalitnější" TW600CD, kde za to ovšem nemůže konec, nýbrž bleskový náběh napájení OZ v korekčním zesilovači a subsonicu/, u TW077 Pionýr se pouze mírně zhoupnou membrány basových reproduktorů v soustavách, což je vcelku pochopitelné, nabíjení výstupního kondíku. Svůj vliv na "korektní" chování při zapnutí má ale také zpožděný náběh napájení korekčního zesilovače pomalým nabíjením kondenzátorů ve filtračních RC členech v napájení.
Mám takový nejasný dojem, že ing.Ondra Plachý právě s tímto čtyřtranzistorovým koncem také experimentoval a tuším ho i s původním materiálem, jen drobnými úpravami pracovních bodů dotáhl až na 50W/4ohm. I v tomto konci je úprava předpětí koncových Darlingtonů víc než vhodná a lze ji i na původní desce snadno realizovat stejným způsobem, jako u TW44. Pokud se Vám tam nechce ještě dobastlovat spolehlivý trimr /výborné jsou hermetické TP095/, je bohužel nutné vybrat z více kusů a více typů Schottky diod ty nejvhodnější kusy s předním napětím okolo 0,15-0,18V, které pouhým svým přidáním zvednou klidový proud na potřebnou velikost, tak jak se to povedlo /víceméně náhodou/ mně.
Přidání vhodné diody lze realizovat i u "sbírkových" kusů, jedné diody navíc si nikdo ani nevšimne, zvláště pokud vyměníte dosti nespolehlivé KY130/80 za např. 1N4003-4007, které mají téměř stejný vzhled, jako Schottky.
V každém případě je ale při této úpravě třeba postupovat velmi obezřetně, protože použijete-li nevhodné Schottky diody /už jsem se setkal i se SB560, které měly 0,33V při 10mA!!/, lavinový nárůst klidového proudu během několika sekund Vám zničí celé polovodičové osazení konce. Takže pomalý nájezd síťového napětí a bedlivě sledovat odběr proudu konce. Bohužel se nedá měřit jinak, než vloženým malým odporem do napájení, protože tyto koncové stupně neobsahují emitorové odpory, na kterých by šlo měřit.

Co se týče úprav AZS222-223, kde je přidání diody z výše uvedeného důvodu /špatný tepelný kontakt diod s chladičem/ problematické, tak u těchto zesilovačů, které mají oba naprosto shodné desky, je vše "připraveno" na přechod k původnímu zapojení s regulačním tranzistorem. Je s tím sice trochu otrava /je třeba vymontovat koncové tranzistory a chladič, do kterého je třeba vyvrtat otvor 3,1 pro izolované upevnění regulačního tranzistoru/, odstranit předpěťové diody, namontovat značkové BD139 od STM, které mají poměrně vysokou betu i přes 150 a do desky doplnit příslušné odpory a trimry - mezi bázi a kolektor odpory 1k5, mezi bázi a emitor trimr 470R-1k /nejvhodnější jsou TP060 s uštípnutým vývodem běžce, ale kouskem drátu propojenými nýty běžce a jednoho konce dráhy/. Trimr zapájejte na příslušné místo /rozteč krajních vývodů trimru TP060 a rozteč děr v desce přesně sedí/ tak, aby se při otáčení hřídele trimru jeho odpor zmenšoval. V desce jsou dokonce i vyvrtané /a cínem zaslepené/ otvory pro montáž 1R/2W měřicích emitorových odporů, jejich zkratovacích propojek i pro zaražení kolíků v místech, označených MB. Dosti stabilní keramické cermetové trimry TP060, případně i keramické uhlíkové TP015 má pořád Denkl, slušné drátové měřicí odpory 1R/2W se dají koupit v Ecomu, stejně jako BD139 od STM či ONS. Stejně jako v TW44 doporučuji vyměnit kompenzační keramické kondenzátory /původně jen na 40V/ za typy na 250-500V z hmoty NPO, rovněž k dostání v Ecomu.
Nemělo by Vás zmást, že v TW44 jsou kompenzace 22pF a 22pF, kdežto v AZS 22pF a 47pF - TW44 má zcela rozdílnou a z hlediska stability zřejmě vhodnější topologii spojů koncových stupňů, proto v TW44 stačí v rozkmitu kompenzace jen 22pF, kdežto AZSky jsou s takovouto kapacitou už nestabilní, v extrémních případech /je to kus od kusu, zajímavé-zřejmě vliv materiálu desky či nepájivky a laku/ jsem už několikrát bohužel musel jít ze 47pF na 56pF.
Zanedlouho budu tuto úpravu u jedné AZS223 dělat, tak se pokusím udělat fotky před a po úpravě.

Zdravíme Leoše, to je dost, že jsi juknul z poza teho buku.

Trochu OT, dnes jsem si vyzvednul hotový desky na TW60 dle návrhu dhaman

V datashetu BD911 udávají betu při 5A až 150, tak třeba budu mít štěstí a podaří se mě něco vyměřit.

Nebo taky 15 je v katalogové toleranci

Já nepsal, že jsem tam cpal 5A diody, ale 2A. Ty 5A SB560 jsem koupil náhodně v Official Electronic a asi to byly nějaký nepodary, protože -jak jsem psal- měly při 10mA přední napětí 0,33V a to je na 5A Schottky diodu přece jen příliš. Zvláště v porovnání se značkovou Diotec SB5100, které měly všechny do 0,18V, některé i 0,14V.
Pro úpravy, které jsem popisoval bohatě stačí 1-2A Schottky, ale je bohužel nutno vybírat. Typy 1Nxxxx mají jiné, SB či SR pro proud 2A zase jiné přední napětí a i v pásu je poměrně velký rozptyl.

Jestli chcete v TW klasické koncepce použít BD911/912, tak bude nejspíše potřeba zvětšit bootstrapový elyt na 470u a dost možná i proud budičem-tyhle BDčka mají při 5A betu opravdu mizernou, cca do 30 u těch lepších kusů a tímpádem z toho konce nedostanete plný výkon, notabene bude hodně nesymetricky limitovat.

Možná by bylo lepší použít napohled zbytečně předimenzované výkonné konce, jako jsou třeba MJL21195/21196, které mají při proudech okolo 5-6A betu ještě okolo 50. Možná by se něco rozumného dalo vybrat z BD249C/250C, nebo TIP35C/36C. Ty jsem ale neměřil, takže nevím, jak u nich závislost h21e/Ic vypadá. V šuplíku mám oboje, BDčka od Power Innovations a TIPky od STM. Můžu ve volné chvilce změřit.

Faktem je, že dnes se už dost těžko shání komplementární pár, jako byly KD607/617, ze kterých se daly vybrat kusy /hlavně NPN/ s betou ještě 80-100 při 5A a přitom slušným závěrem, PNP typy na tom byly vždy o něco hůř - sice závěry parádní, ale beta nic moc.
To, co se ještě dnes semtam v doprodejích objeví, je už stokrát přeměřené a přetříděné, takže za poměrně nehorázný peníz dostanete tranzistory s hodnotami hodně pod zaručovanými katalogem. V severomoravském kraji se dokonce objevily i nějaké přetištěné exempláře s otřesnými parametry, někdo si tady na ně už stěžoval. Myslím, že v tom měla pazoury jedna opavská firma.

Když jsme svého času stavěli TW120, tak zaručený recept, jak z těch konců dostat maximum, bylo použít KD617 s betou okolo 70-80 při 5V/5A a k ní jako NPN použít KD503, které při 5V/5A měly každý druhý betu ještě přes 100. Pak stačily do kolektorového děliče budiče odpory 330R/6W, konce šly otevřít naplno, stačilo už jen nastavit symetrickou limitaci, zbytečně to v klidu netopilo a hlavně nepálilo plošák. Napájení 80V bez buzení, s příslušně dimenzovaným tvrdým trafem a zdrojem bez potíží 100W/4R. Na filtraci a do usměrňovačů jsme používali východoněmecké Frolyty s centrálmatkou, 6x 4G7/80V + diody KY718 pro jeden stereokonec. Výstupní elyty taktéž Frolyt, ale 2G2/63V. V budiči vybrané KFY46+KU612.

díky, zrovna jsem si říkal, proč tam na té bázi nevisí něco podobnýho jako je na druhé straně, ale pouze 1k odpor ...

jo, tohle byl zrovna můj případ, upadlá báze u KC809 ... bohužel, doma už je nemám a na ty KC811 co jsem si jako náhradu objednal u RaC Vonky zatím marně čekám ... asi se naseru a dám tam 2xBC546A, mám jich doma asi 20 v jednom pásu, betu maji 200+-2 (že ta výroba je až tak přesná jsem nečekal), tak snad to bude fungovat, když je k sobě přilepím vteřiňákem

djsteve. máš namysli určitě něco z dílny pana Federmanna, že?

Nevidím, že by do někoho kopol, ale podle reakce usuzuji, že si hodně neznylý
I na tom transiwattu se dá naučit a ukázat si tam, jaké jsou tam chiméry.
A jestli máš nějaké pěkné zapojení, tak sem s ním ať ho nestranně zhodnotíme.

Můžete nestranně hodnotit?
http://members.aon.at/viellieb/amps/pic … 150amp.pdf